Snaha stát se prezidentem nad vodami, jako most spojující názorové břehy zjevně Petru Pavlovi nevyšla. Poslední pokus bylo jednání „vlády a opozice‟ na Hradě o důchodové reformě. Březnové kolo skončilo fiaskem, kdy Andrej Babiš podrazil své podřízené Karla Havlíčka a Alenu Schillerovou a do druhého kola, které bylo uchystáno na pondělí 22. dubna, hodil vidle. V pondělí pak prezident vystoupil a veřejně ANO pokáral a poskytl poučení o potřebě alternativních návrhů, které je třeba předložit veřejnosti a na ni delegovat rozhodnutí, které je lepší.

Lepší příklad politické naivity aby člověk pohledal. Prezident jako by neviděl, jak se den ode dne zostřuje řevnivost mezi stranami vládní pětikoalice. Směšná je představa, že by „vláda‟ a „opozice‟ daly hlavy dohromady a moudře by našly průsečíky. Koalice má přesvědčivou většinu ve sněmovně a parametrické změny prosadí a taky to ohlašuje, že to udělá. Pro ANO by účast měla smysl jen pokud by jeho voliči byli ochotni uznávat hodnoty jako je fair play, velkorysost, gentlemanství a dobrou vůli. Babiš chce dosáhnout sám nadpoloviční většiny v parlamentu. Vede válku s pětikoalicí, ale taky se svým rivalem v opozici Okamurou. Nemá důvod riskovat úbytek podporovatelů, kteří by slušnost pokládali za slabost nebo dokonce za zradu.

Petr Pavel se bude muset smířit s tím, že nebude prezidentem všech.

Jenom Václav Klaus byl tomu ideálu nejblíž. Václav Havel dával svoje preference okatě najevo oba mandáty Miloše Zemana byly poznamenány tím nejnestoudnějším pletichařením. Klausovi mnozí vyčítali legitimizaci komunistů (slavná fotka na balkoně zámku v Lánech), ale co je to platné, komunisté měli tehdy nemalou váhu a podporu. Při pokusu o jakýsi „národní smír‟ ale Petra Pavla nenapadlo přizvat k jednání o reformě penzí Tomia Okamuru… Mělo se to udělat?

Zbytečná otázka. Jak praví klasik, ten, který měl přijít, nepřišel.

Zbytečná otázka a hlavně zbytečná snaha. Všechny strany teď sází na strašení druhým táborem a vyhraje ten, kdo vyvolá větší děs z vítězství opačné strany. Prezident v tom nemůže udělat zhola nic a může si v oboru vnitřní politiky jen tiše zoufat.