Článek Tomáše Haase na NP je pojmenován příznačně Západ dělá chybu za chybou a týká se samozřejmě Ukrajiny.

Východiskem je pro Haase situace z loňského jara 2013, kdy (cituji) Rusko vyzývalo k jednáním a k nalezení řešení problému ukrajinského dluhu. EU taková jednání odmítla. Chyba. Bez Ruska se ukrajinský problém řešit nedá.

Ukrajinský dluh vzniknul tak, jako většina dluhu států na celém světě. V oné době se pevně v sedle držel Viktor Janukovyč, bezvýhradný podporovatel Ruska. Janukovyč, který dal uvěznit bývalou premiérku Tymošenkovou za „nevýhodné obchody Ukrajiny s Ruskem“. Janukovyč je prostě „dobrák od kosti“, že pane Haasi. Rusko díky servilitě Janukovyče vůči jeho politice, se mu odměnilo tím, že mu prodávalo plyn za „nestandardní ceny“, o kterých si Tymošenková skutečně mohla nechat jenom zdát. A nyní, co vládnou v Kyjevě „fašisté“, či „nacisté“, Rusko není v otázce ceny plynu žádný „troškař“. Pokud Rusko vyzývalo k jednáním o ukrajinském dluhu, tak proto, že ani pro takového věrného spojence Janukovyče nemělo dost financí samo a rádo by tak, aby půjčil Západ.

(citace) EU namísto toho chtěla využít krize a začala s nátlakem na Ukrajinu, aby podepsala asociační dohodu.

EU na Ukrajinu žádný nátlak nevyvíjela. Slíbila Janukovyčovi tak málo peněz, že se mu to nelíbilo. Lavíroval tak dlouho, že mu Rusové slíbili nakonec mnohem víc než EU a on tak mohl s „čistým“ svědomím asociační dohodu s EU odpískat. Kdo mohl tušit, že to bude počátek Janukovyčova konce?

O asociační dohodě s Ukrajinou existují poměrně obsáhlé komentáře. Tam se může člověk dočíst například toto (cituji komentář Michala Lebdušky z října 2013):

Postupné překlápění názoru na podepsání asociační dohody s Ukrajinou také výrazně urychlily kroky Ruska v létě tohoto roku (2013 – pozn. autora). Rusko zakázalo dovoz čokoládových produktů ukrajinské společnosti Rošen. Argumentem pro tento zákaz bylo nedodržení standardů kvality a obavy z bezpečnosti těchto produktů. Nicméně vzhledem k tomu, že vlastníkem společnosti je jeden z nejbohatších ukrajinských podnikatelů Petro Porošenko, který se netají svojí silně proevropskou orientací, je velmi pravděpodobné, že tento krok Ruska měl politické pozadí. Ostatně zřejmě není náhodou, že krátce před těmito událostmi jednal Porošenko v Bruselu s evropským komisařem pro rozšíření a politiku sousedství Štefanem Fülem o nutnosti zavedení unijních standardů na Ukrajině.

Tyto události byly následovány dalšími restrikcemi ukrajinského dovozu a následně ostrými výroky ruských představitelů v čele s prezidentem Vladimirem Putinem a jeho poradcem Sergejem Glazjevem, který Ukrajinu varoval před „sebevražedným“ krokem podepsání asociační smlouvy. Jistě není bez zajímavosti, že se tento konflikt odehrává v době, kdy se vztahy západních zemí s Ruskem obecně výrazně zhoršily, což může Ukrajině při takovém tlaku ze strany Ruska k podepsání smlouvy naopak pomoci. Tomu nasvědčují i poslední reakce Štefana Füleho, který ruský tlak jednoznačně odsoudil s tím, že podepsání dohody o asociaci s EU má být čistě vnitřní záležitostí dané země.

Mimochodem - není to tak, že jako první přišlo se sankcemi Rusko proti Ukrajině v létě 2013?

Rusko tedy vnímá situaci okolo Ukrajiny jako jakousi hru s nulovým součtem, ve které vítěz bere vše a poražený nezíská nic. Pokud Ukrajina podepíše asociační dohodu s EU, bude to Rusko vnímat jako svoji jednoznačnou porážku. V očích Rusů zřejmě dochází k situaci, kdy se má definitivně rozhodnout o geopolitické orientaci Ukrajiny, přičemž její ztráta by byla pro Rusko katastrofou. Nejde zdaleka jen o hospodářské otázky, neboť Ukrajina má pro Rusko a ruskou identitu obrovský význam i z hlediska historického nebo kulturního. I běžní Rusové se budou zřejmě jen velmi těžce vyrovnávat s mentální ztrátou takových měst jako je Oděsa nebo Sevastopol.

Výše uvedený komentář byl psán na podzim 2013. Dnes už víme, že se Rusko s „mentální ztrátou“ Sevastopolu nejen že nesmířilo, ale anexí Krymu jen dokázalo své imperiální ambice. A onen pro nás tehdy neznámý Porošenko je dnes prezidentem Ukrajiny.

Tomáš Haas ruské ambice ve hře o Ukrajinu zcela pomíjí a hovoří o chybách Západu. Rusko v jeho podání je téměř „ideální stát“, který moudře pečuje o své poddané – pardon, občany?