Die Welt vyzpovídal somálského piráta, který si v Německu odseděl trest – a poté se zde usadil.

Desetičlenná skupina somálských pirátů přepadla na jaře roku 2010 ve vzdálenosti 900 kilometrů od afrického pobřeží německou nákladní loď Taipan.Posádka lodi se zavřela do chráněné místnosti a přivolala na pomoc nedaleké nizozemské vojenské plavidlo. Nizozemská marína na obsazenou loď zaútočila a po krátkém boji se Somálci, vyzbrojení raketomety a kalašnikovy, raději vzdali.

Trochu chaotické video z akce, mluvené vesměs holandsky, najdete zde:

Zajatí piráti byli převezeni do Hamburku, kde je německý soud v roce 2012 uznal vinnými. Tři nejmladší dostali „Jugendstrafe“, lehčí tresty do dvou let vězení, protože v době spáchání činu jim ještě nebylo 21 let. (Jejich věk ovšem nebyl zjištěn z nějaké profesní karty piráta; tento článek zmiňuje, že byl jen odhadnut. Věčně se opakující téma německé justice.) Zbytek si odnesl mezi šesti a sedmi lety odnětí svobody. Mimochodem, byl to první hamburský proces proti pirátům po šesti stech letech.

Píše se rok 2018. Co se s odsouzenými piráty mezitím stalo? Na to odpovídá dnešní článek v Die Welt „Přišel jako pirát, zůstal jako uprchlík“. Stručně:

- všichni už mají svoje tresty za sebou,

- čtyři se vrátili do Somálska a německý stát jim přispěl na letenku,

- jeden se přestěhoval do Švédska,

- pět jich požádalo v Německu o azyl a ač jim nebyl udělen, dostali tzv. Duldung, periodicky obnovovaný příslib, že je německé úřady nedeportují, a k němu rovněž přiměřené sociální dávky.

Celou záležitost rozvířila v hamburském senátu opoziční AfD. Problém je jednoduchý: somálský zastupitelský úřad nechce svým nezdárným krajanům vystavit nové pasy, tudíž je Německo v souladu se svým právem musí trpět na svém území a živit. Somálsko akceptuje zpátky pouze ty občany, kteří požádají o návrat dobrovolně. Dá se tedy čekat, že oněch pět bude v Hamburku ještě nějakou dobu doma.

Novináři z Die Welt jednoho z nich našli a vyzpovídali. Nepřekvapivě nechtěl být uveden v novinách plným jménem, vystupuje tedy ve článku pod přezdívkou Abdi. „Abdi“ se v Německu oženil podle islámského práva a narodila se mu zde dcera. To mu dává šanci, že nebude odsunut vůbec, protože právně řečeno, má rodinný vztah k osobám, které jsou na německém území legálně. (Žena má povolení k pobytu.)

„Ve vězení se mi žilo jako ještě nikdy,“ vypráví Abdi novinářům z Weltu. „Žádné granáty, nikdo na mě nestřílel. Chodili mě navštěvovat lidé z organizace Kein Mensch ist illegal.“ Rozčiluje jej však skutečnost, že se na něj AfD v senátu vyptávala. „Naučil jsem se německy, založil rodinu, a pořád mě redukují jenom na to, že jsem pirát.“

Jelikož o piráta s malým p přeci jen zaměstnavatelé moc nestojí, žije Abdi ze sociálních dávek ve výši zhruba 1000 eur měsíčně. Část z těchto peněz jde rovnou na nájem a zdravotní pojištění, do ruky dostane 416 eur. Vlastní příjem podle úředních papírů, které dostali novináři z Weltu k nahlédnutí: 0.

*****************************

Komentář MK. Ne, tenhle systém není dobrý, umožňuje-li takové excesy. A lhostejno, jakými velkými ideály se přitom zaštiťuje a jak vznešenými vavříny se přitom sám věnčí.

Pirátství za použití zbraní bývalo hrdelním zločinem. I dnes bych za něj čekal – vzhledem k tomu, jak závažný čin to je – plus mínus doživotí, jako je tomu ve Velké Británii nebo Spojených státech amerických.

Celý ten koncept, že přivezete posádku pirátské lodi z jedné z nejprimitivnějších zemí světa do jedné z těch nejbohatších, uložíte jim pak tresty srovnatelné s něčím, co by dostal běžný Hans za daňový únik střední velikosti, a pak jim na dobu neurčitou zajistíte ze státní kasy kvalitu života, o které si jejich mírumilovnější krajané v Africe mohou nechat leda zdát, to je… šílenství.

*****************************

Hudební epilog
Kéž by jenom zimní šílenství. To by byly tři čtvrtiny roku pořád ještě O.K.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora