19.3.2024 | Svátek má Josef


NĚMECKO: Je-li teror pravicový, proč ne také islámský?

27.2.2020

Kriminalisticky vzato, není na hromadné vraždě z německého Hanau už moc co řešit. Totožnost pachatele byla známa hned. Už 12 hodin po činu jste mohli zjistit na webu jeho jméno (Tobias Rathjen), fotografii, základní informace i myšlenkové zázemí. A protože pachatel vzápětí po vraždě devíti lidí na místech, kde se scházejí ti s „migračním pozadím“, zastřelil doma i svou matku a sebe, policie pátrá spíš už jen po tom, zda – a s kým – před činem komunikoval.

Můžeme brát za prakticky jisté, že vrah byl člověk ražený paranoií, xenofobními a rasistickými postoji, že patřil do šuplíku, který se označuje za extremistickou pravici (ačkoliv v ní zřejmě nebyl organizován). Tedy do téhož šuplíku jako norský Breivik, australský Tarrant či německý Balliet, pachatel podzimního střílení u synagogy v Halle. To jsou indicie či přímo fakta, která lze těžko zpochybnit nebo vyvrátit. Ale má se paušálně hovořit o „pravicovém teroru v Německu“? To už je složitější.

Nahlédnete-li do médií u sousedů, všude narážíte na slova „pravicový teror v Německu“. Již ráno po vraždě je použila Saskia Eskenová, spolupředsedkyně sociálních demokratů. A i když člověk chápe, že špičky tradiční levice dělají, co mohou, aby stranu vytáhly z propasti voličské nepřízně (v neděli už SPD vyhrála volby v Hamburku), nad tím výrazem se pozastaví. Bývalo zvykem mluvit o levici a pravici jako o stranách sázejících buď na společenskou solidaritu, nebo na svobody jednotlivce. Nebo mluvit o krajní levici a krajní pravici. Třeba o krajně levicových teroristech RAF či krajně pravicových neonacistech. Leč poslední roky přinesly novinku: výraz pravicový (rechts) v sobě zahrnuje bez upřesňujících přívlastků vše, co dříve spadalo do šuplíků krajní či extrémní.

Je tu jistě námitka. Výraz rechts (Rechte) teď znamená spíše pravičácký (pravičáci) než pravicový, což se už ví. Ale jsou i protinámitky. Fakt, že se orwellovsky posunul význam slov, neznamená, že se na to nemá poukazovat. Ale hlavně: Proč to nefunguje recipročně? Proč i výraz levice (links, Linke) neoznačuje ty, před nimiž si slušný člověk odplivne? Inu proto, že tak se jmenuje postkomunistická strana, s níž SPD a Zelení vytvářejí zemské vlády (možná už brzy i spolkovou).

Je-li toto extrém, co zbývá?

Úhrnem. Tobias Rathjen zcela určitě byl xenofob, rasista i krajní pravičák. Ale opravňuje to hovořit o „pravicovém teroru“ jako o něčem, co je pravici vlastní? Celé to člověku dojde, až když zabrousí do debaty na německé pokrokové levici, zda vůbec existuje politický střed. Šíří se postoj, že dělení na pravici a levici mělo smysl ještě tak za Francouzské revoluce, a že dnes je politický střed už jen mýtem. Dává to smysl: extrém se označí za pravici, teror za genericky pravicový – a zkuste pak tvrdit, že jste pro umírněný střed mezi terorem a neterorem.

Člověk si ale uvědomí i jinou věc. Po útocích džihádistů byly rázně odmítány výrazy jako „islámský teror“. Takže když se teď oficiálně mluví o „pravicovém teroru“ bez rozlišení, neuzrál čas i na jinou změnu? Třeba na to, aby se přestalo rozlišovat mezi „islamistickým“ či „džihádistickým“ terorem a mluvilo se prostě o teroru islámském?

LN, 25.2.2020