19.3.2024 | Svátek má Josef


NATO: Význam pro ČR a předpovědi rozpadu

6.12.2019

V souvislosti s prohlášením francouzského prezidenta Macrona o stavu mozkové smrti Severoatlantické aliance se ihned vyrojily nejrůznější komentáře zpochybňující smysl naší existence v NATO, často předpovídající její rozpad v řádu několika let.

Hlasatelé těchto katastrofických scénářů se opírají nejen o slova francouzského prezidenta, ale i o prohlášení prezidenta USA Donalda Trumpa, který na jednom z volebních mítinků prohlásil, že NATO nemusí automaticky přijít napadenému spojenci na pomoc.

Už od konce 90. let, kdy jsme jako svobodná země vstoupili do Severoatlantické aliance, jsou slyšet neustále ty samé argumenty, že pádem železné opony ztratila vojenská aliance svůj smysl, že zde již nejsou dva bloky s poukazem na vznik multipolárního světa a výskyt nových hrozeb, kterým je potřeba čelit „novým“ způsobem. Navrch se přináší argument s Tureckem, plnoprávným, ale zároveň kontroverzním členem NATO, které je schopno některá klíčová rozhodnutí zablokovat. Setkáváme se i s emotivně podbarveným konstatováním, že prý jsme sami. A své pesimistické konstrukce zakončují často výzvami k opuštění misí naší armády, nejlépe i ze samotné Severoatlantické aliance s návrhem vybudování vlastní obranné doktríny s bojeschopnou armádou schopnou ubránit naše hranice.

Stav naší armády

Vize vlastní velké a silné armády je krásná a nikdo z nás proti této představě nic nenamítá, ale při její realizaci se setkáváme podobně jako u jiných snů se základní otázkou, kdo to zaplatí. Pokud bychom se totiž rozhodli samostatně, přesněji izolovaně vybudovat silnou bojeschopnou armádu, šlo by o obrovské finanční prostředky, které by náš státní rozpočet nebyl schopen ekonomicky utáhnout.

Ale v první řadě přikročme k základním faktům o stavu a bojeschopnosti naší dnešní armády. Podíváme-li se na stav naší již delší dobu podfinancované armády s jejími 14 pronajatými gripeny, malým počtem dělostřelecké techniky (179 kusů), počtem bojových vozidel pěchoty anebo třemi bojeschopnými tanky (v tabulkách přesto figuruje 119 kusů tanků!), jsou počty bojové techniky opravdu žalostné.

Naše armáda se svými 24 tisíci placenými pracovníky, z nichž bojeschopných jsou pouze asi 4 tisíce vojáků (na jednoho „bojovníka“ spadá 5 úředníků), máme v současnosti malou armádu s nízkou bojeschopností. A nic na tom nemění již schválený nákup bojových vozidel pěchoty nebo konečně po pěti letech uskutečněný tendr na dodávku 12 bojových vrtulníků, u kterých zatím nevíme ani termín zařazení do výzbroje naší armády. Experti propočítali, že naše armáda by byla schopna ubránit asi dva okresy, komentář netřeba.

Výdaje na obranu naší republiky činily za rok 2018 pouhých 1,13 procenta HDP, do roku 2024 jsme se zavázali ke 2 %. Porovnáme-li rozpočty členských států EU, USA a naší armády, porovnáváme goliáše s trpaslíkem. Výdaje USA činily v roce 2014 kolem 565 miliard eur oproti naší 1,8 miliardě eur (státy EU celkem 192 miliard eur).

Naštěstí došlo v posledních pěti letech ke změnám k lepšímu a doufejme, že trend znovuvyzbrojení naší armády bude pokračovat.

Prohlášení prezidentů Macrona a Trumpa

Zpátky k prohlášení dvou vysokých světových politiků. Kontroverzní prohlášení amerického prezidenta bylo naprosto ojedinělé, pronesené ve vypjaté předvolební atmosféře. Donald Trump ujistil, od svého vstupu do prezidentského úřadu již poněkolikáté, své spojence o aktivní účasti USA v Severoatlantické alianci, ale zároveň dal najevo, že USA neponesou hlavní tíhu finančních výdajů. USA již nechtějí platit za černé pasažéry, jinými slovy Donald Trump odmítá zajišťovat financování NATO, zatímco západoevropští politici si budou uskutečňovat své sociálně inženýrské projekty na úkor nutných výdajů na obranu.

V prohlášení prezidenta Macrona o stavu klinické smrti je třeba se ptát hlavně na motiv jeho prohlášení. Prezident Macron je stoupencem vytvoření evropské armády, která by postupně začala nahrazovat roli NATO. Jestliže chce kdokoliv z evropských politiků vytvářet v Evropě novou vojenskou alianci (i když zatím jen na papíře), musí logicky znevěrohodnit stávající funkční vojenskou alianci. Málokdo si uvědomuje, že dlouhých 43 let Francie nebyla členem NATO, o stabilního člena se tedy rozhodně nejedná.

Co je ještě podstatnější, v případě prezidenta Macrona se zdá, že mu nejde ani tak o vytvoření funkční evropské armády zde v Evropě, ale spíše o nastartování projektů a vznik nových úřadů majících za úkol vybudování evropské armády, vše nejlépe pod hlavičkou EU, kam by nejspíš francouzský prezident mohl dosadit své příznivce a podporovatele z prezidentské kampaně. Nejrůznější studie proveditelnosti, projekty výstavby a postupného zvyšování bojeschopnosti evropské armády, due diligence (záměrně uvádím cizí termín, tím roste důležitost) kompatibility vojenských systémů, užší integrace zbrojních systémů evropských vojenských sil atd. Určitě sami dokážete vymyslet další „perspektivní projekty“ nutné pro vznik budoucí evropské armády.

Vše může stát nemalé finanční prostředky (s realizací stále na papíře) zadávané (určitě náhodou) poradenským firmám spřízněným s prezidentským palácem. Ve výsledku se ale může jednat o obrovské částky, které budou muset zaplatit nic netušící daňoví poplatníci. Preference výstavby evropské armády určitě přivítají i některé chřadnoucí zbrojní koncerny v samotné Francii, které jsou již dnes napojené na francouzské vládnoucí elity.

Legrační je, že celá řada našich i zahraničních komentátorů skáče francouzskému prezidentu na lep a papouškuje nesmysly o nefunkčnosti NATO. Vybudování evropské armády je jeden velký mýtus, který může skončit pouze směšnou blamáží vzhledem k pacifismu a sebedestruktivní ideologické náplni dnešních bruselských elit.

Jenom ještě pro malé připomenutí, vzpomínáte na Libyi v roce 2011, kdo musel zachraňovat „statečnou operaci“ tehdejšího francouzského prezidenta, který rozpoutal nynější rozvrat? NATO. Přesněji řečeno armáda USA, protože francouzská ani britská armáda již neměly náboje!

Kdykoliv Evropě teče do bot, ať už na evropském nebo mimoevropském písečku, vždycky vedoucí evropští politici zvedají telefony a volají do Severoatlantické aliance. A argument o tom, že USA nechtějí bránit pobaltské státy, je také lichý, jednotky rychlého nasazení Atlantic Resolve v počtu počtu 5000 mužů pod velením USA se v Pobaltí střídají včetně našich jednotek a dalších evropských států. Nejznámější je prostřídávání našich pronajatých gripenů s dalšími stíhačkami členských států NATO zajišťujícími vzdušnou obranu Pobaltí.

NATO, základ bezpečnostní architektury ČR

NATO je tedy plně funkční. I přes své některé nedostatky (členství Turecka) tvoří základní bezpečnostní architekturu nejenom našeho státu, ale vůbec celé Evropy. Nejsme tudíž na obranu sami, ale naopak jsme plnoprávným členem NATO s právem veta v nejsilnější vojenské alianci na světě. Važme si toho a pokračujme v plnoprávném členství a pozitivním trendu nastartování plné bojeschopnosti naší armády. Jen tak zajistíme účinnou obranyschopnost naší republiky.

troška-kniha

Nová kniha nyní v prodeji.