Protože jsem v zahraničí, v Rakousku, tak to je diskuse o novém projektu Stefana Austa, bývalého velmi úspěšného šéfredaktora newsmagazinu Der Spiegel. Ten v minulém roce vypracoval pro tiskovou skupinu Westdeutsche Allgemeine Zeitung, která sídlí v Essenu, projekt na nový, tedy třetí německý zpravodajský týdeník, který by měl konkurovat časopisům Der Spiegel a Focus. Vycházel by místo v pondělí, jako všechny newsmagazíny, ve čtvrtek. O projekt měl ještě zájem jako spoluvydavatel švýcarský Ringier, který od toho ale odstoupil, a pak hamburský vydavatel Burda, neboť tento nakladatelský dům už vydává Focus a chtěl mít konkurenci pod kontrolou, ale i ten stále váhá. Nejnadějněji prý vypadají rozhovory s největším německým nakladatelstvím Springer v Hamburku, který by se mohl nakonec stát většinovým vlastníkem.

Co je na tomto projektu tak zajímavého?

Tak v prvé řadě ta skutečnost, že vzniká za doby krize, to znamená, že se i v mediálních kruzích, na které obyčejně krize dopadá nejdéle, už výhledově počítá opět s většími příjmy, a za druhé, že je to v Evropě snad poprvé, kdy by vznikl takový důležitý mediální projekt, aniž by byl navázán na nějakou viditelnou celospolečenskou změnu myšlení. Spiegel vznikl těsně po druhé světové válce a napodoboval podobné newsmagaziny ve Spojených státech a ve Velké Británii: byl signálem velké proměny Německa, které se začalo hlásit k západní civilizaci a přestalo se definovat jako hráz proti této civilizaci. Focus startoval v roce 1993 a reagoval na rozmach internetu, tedy na rychlé a krátké zpravodajství, snažil se konkurovat elektronickým médiím. Jaká myšlenková konstrukce stojí za tímto projektem, zatím nikdo neví.

A jak tomu bylo v Evropě v minulosti? Kdy proběhla poslední vlna vzniku nových printových médií?

To bylo na zlomu osmdesátých a devadesátých let, kdy vznikla řada levicově liberálních listů: V roce 1992 ve Velké Británii The Independent, v Itálii to byla La Repubblica římského novináře Eugena Scalfariho, ve Španělsku, v Madridu El Pais Juana Luise Cebriana a již v roce 1989 to byla v Polsku Gazeta Wyborcza Adama Michnika. V Rakousku Oscar Bronner ve stejnou dobu založil Der Standard. Snad všechny tyto listy vznikly pod vlivem francouzské vzdělanosti, která byla kombinována se sociálně liberálními postoji. Rozhodně nelze o těchto listech mluvit jako o levicových v našem slova smyslu. Takovým podobným, i když mnohem starším týdeníkem, byl od počátku i hamburský Die Zeit, založený v roce 1946, kterému se sice taky někdy říkalo levicový plátek, ačkoliv jeho vydavatelem byl Gerd Bucerius, pravicový liberál. Tuto přezdívku si některé zmíněné listy vysloužily hlavně proto, že se silně zajímaly o světové dění, byly vždy otevřené novým myšlenkám a projevovaly porozumění pro slabé. Myšlenkově připravovaly Evropu na sjednocení a globalizaci. Do všech těchto listů psal například nedávno zemřelý Ralf baron Dahrendorf.

Autor je novinář a spisovatel