Situace v Německu, kde poprvé v historii před letošními volbami, které tam proběhnou 27. září, začíná hrát velmi důležitou roli internet, což politiky zaskočilo. Nejen, že na to nebyli dostatečně připraveni a využívali ho jen k sebeprezentaci, napodobovali Baracka Obamu, ale díky chystanému zákonu o regulaci internetu dodali různým spontánním občanským aktivitám, které proti zákonu vystupují, munici a těsně před volbami se z toho stalo jedno z hlavních volebních témat, s kterým skoro nikdo nepočítal. Mladí lidé považují digitální svobodu za jednu ze základních osobních svobod, protože si již dlouho svůj život organizují on-line: hledají si na internetu práci, zábavu, přátele, dovolené, lásky a používají internet jako nejpřirozenější platformu pro protesty všeho druhu.

O co jde v chystaném zákonu a debatě kolem něho?

Nejobecněji by se dalo říci, že jde o to, co bude v budoucnu v digitálním světě povoleno, co je ještě únosné a jaké bariéry potřebuje svoboda, aby nebyla zneužitelná extrémisty, sexuálními devianty atd. Všechno začalo návrhem velmi populární ministryně pro rodinu paní Ursuly von der Leyen z CDU, která chtěla zavést hlavně tvrdou cenzuru dětské pornografie, ač jak známo technicky je problém cenzury obrázků na internetu ještě nevyřešený. Nad návrhem zákona vznikla živá diskuse, na tyto problémy existují ve všech relevantních stranách dva protichůdné názory a mezi nimi je vykopán „digitální příkop“. Na jednom se ale všichni shodnou: Od nynějška musí všichni politici „lidi na síti“, jak si říkají, brát vážně. A odpor, který se proti etablovaným politikům díky navrhovanému zákonu šíří hlavně na Facebooku a Twitteru, v politických centrálách nikdo nečekal. Nejde totiž už jen o prosté odmítnutí, ale z těchto internetových sítí je cítit jasná zášť vůči politikům, kteří prosazují další zásahy do občanských práv, které začaly po 11. září zaváděním biometrických údajů do cestovních pasů.

Jaké to má konkrétní dopady na německou politiku?

Analytici hovoří o nové mimoparlamentní opozici, která se pomocí internetových sítí začíná právě formovat a která bude již brzy hrát velmi důležitou roli. První petice, která se na internetu proti návrhu zákona objevila, měla jen za necelý týden 134 000 podpisů. Profesor Hendrik Speck, který se zabývá digitálními médii, říká, že jde ale zároveň i o generační konflikt. Doslova říká: Mladí lidé mezi dvaceti a třiceti lety sedí většinu času před počítači, spolupracují pomocí počítače od rána do večera s celým světem, mohou s kýmkoliv kdykoliv hovořit, jen se svými politiky, kteří mají kanceláře o pár bloků dál v Berlíně, se nedomluví, protože jsou nepřístupní. To je musí nutně dráždit, zvlášť, když si uvědomili jaký představují potenciál: Jen v Německu je takovýchto lidí na síti 40 milionů. Když s nimi politici nenaváží kontakt, tuto generaci ztratí: Ukazuje to již vznik tzv. Pirátské strany, která poprvé letos kandidovala do evropského parlamentu, kde získala 0,9 procent hlasů a nyní, v září, bude již kandidovat v 15 spolkových zemích. Zdá se, že po zelených by piráti mohli vytvořit další parlamentní stranu. Paní ministryně Ursula von Leyen svým návrhem zákona tak učinila něco, co jistě nečekala: Z příslušníků generace, o které se říkalo, že je apolitická, učinila homo politicus, člověka politického.

Autor je novinář a spisovatel