Jižní Afrika má nejlepší předpoklady stát se modelem pro celý kontinent. Je to první stát se zkušeností průmyslové revoluce. Téměř polovina všech Afričanů (43 %) tam žije a pod povrchem má rekordní množství přírodních zdrojů - od zlata (odhadovaná třetina světové produkce) po platinu (90 %), vanadium a diamanty.

Takovému slibnému potenciálu se ale neblíží výkony v politické iniciativě, orientaci, uplatňování kritérií ke škodě autentických národních zájmů domácích i zahraničních. Přemnohé se od onoho slibného začátku mění, nikoliv nutně k lepšímu. Pád apartheidu v roce 1994 nebyl zárukou dosažení svobody a demokracie, i když se - aspoň prozatím - podařilo odvrátit nebezpečí občanské války, krvavého rasového konfliktu.

Největší zásluhu na tak převážně bezbolestném řešení má ovšem pozoruhodný velikán Nelson Mandela, jehož nástupcem se v roce 1999 stal jeho kalibru zřetelně nedosahující následovník Thabo Mbeki, jehož nástupcem se v roce 2009 stal Jacob Zuma z početného národa Zulu, s mnohými podivnými kvalitami a s předpokladem, že Zuma se teď velmi nedávno zbavil velmi schopného a poctivě si počínajícího ministra financí, který projevil nesouhlas s vládní politikou nákupu zdroje jaderné energie od Putina za trilion randů (ekvivalent 65 miliard USD).

Korupce a cronyismus (“kamarádské kšeftování k vzájemnému privátnímu obohacování“ důkladně podemílají základy státu. Deficit, státní dluh se od roku 2008 již zvýšil ze čtvrtiny GDP na polovinu. Nevládní organizace (NGO) Corruption Watch zveřejnila zprávu s podrobnostmi o tisíci ředitelů škol, kteří si koupili své funkce, které jim umožňuijí krást fondy rezervované pro výživu chudých dětí. Došlo i k rozkradení peněz určených pro výlohy Mandelova pohřbu. Prezident Zuma je i v takových nepěknostech značně namočen. Jeho prezidentský termín bude končit v roce 2019. Předpokládá se jeho záměr, že do vrcholného úřadu míní povýšit svou bývalou manželku. Současné úsilí Hillary Clintonové přichází na mysl.

- - -

Jedním z významných Mandelových záměrů bylo vyvést RSA (Republic of South Africa) z mezinárodní izolace. Takové iniciativy se ne vždy příliš dařily. Jižní Afrika se dovolávala sankcí proti Sani Abachovi, brutálními diktátorovi v Nigérii, zdůrazňovala důležitost role Mezinárodního trestního soudu (International Criminal Court - ICC), jenže na druhé straně vřelý zůstával vztah k Robertu Mugabemu, nyní ve věku 91 roků a stále prezidentem jím zruinované sousední Zimbabwe, kde mnozí jeho političtí odpůrci končí záhadnou smrtí ve vězení nebo na svobodě. Mandela měl rovněž vřelý vztah s libyjským diktátorem Kaddáfím, jehož tituloval „můj bratr vůdce“.

Když Jižní Afrika uspořádala setkání Nobelových laureátů ceny míru, Zumova vláda odmítla vydat tibetskému laureátovi dalajlamovi vstupní vízum, zatímco na svém území velmi vítala Omara al-Bashira, prezidenta Súdánu, který je pro přemnohé zločiny žalován u mezinárodního soudu ICC, k němuž se nedostavil a žádnou cizí mocí tam nebyl prozatím dodán. Dočítám se, že jihoafrická vláda, někdejší energický podpůrce ICC, již učinila kroky tuto mezinárodní instituci opustit, své členství přerušit.

Jedním z nedávných příkladů je výtvor - foreign policy paper - prominentních funkcionářů ANC (African National Congress), autorů trapné nehoráznosti, totiž zatracení události, k níž došlo před víc než dvaceti lety a která se stala událostí roku s blahodárným dopadem na nejen na ëvropský kontinent: tím byla demolice berlínské zdi, symbolu desintegrujícího totalitního systému, na níž zahynula řada prchajících. To pak vedlo ke kolapsu „prvního německého socialistického státu dělníků, rolníků a pracující inteligence“. To, co svět téměř jednomyslně vítal, jihoafričtí předáci zatratili jak politováníhodné vítězství západního imperialismu.

Jen s jednou takovou nehorázností se nespokojili. Se správným načasováním onoho historického roku - annus mirabilis 1989 - se neméně kriticky rozlítili nad červnovým 1989 protestem na náměstí Tchien-an-menv hlavním čínském městě, symbolu pevné síly jediné vládnoucí strany.Zahraniční počínání jihoafrických vládců vytváří dojem, jako by zásadně protizápadní postoj byl vyžadovanou podmínkou úspěšných obchodních vztahů s čínským státem. Ke stejnému závěru by se dalo dojít v elitních politických kruzích Pretorie, Johannesburgu a Kapského Města, velebících Putina a zatracujících Baracka Husseina Obamu, bez ohledu na jeho politicky korektně se projevující pigmentaci.

- - -

Nelze tvrdit, že RSA již byla na nevyhnutelné cestě k nové diktatuře. Nabízím dva důvody ve prospěch optimistické budoucnosti: jednak dosud svobodně, nezávisle fungující justice, nezávislost soudů, a jednak role medií, ochota se dosud neobávat, ať projevem v tisku nebo ve filmu, divadlech, dosud zcela rozpustilých kabaretech. Zmíním se o jedné hvězdě jihoafrických kabaretů: Trevor Noah, věk 31 roků, impresionista, dokonce s kuráží si dělat šprťouchlata i z Nelsona Mandely, veleváženého otce post-apartheidní vlasti.

Jde o mě osobně se týkající paralelu: tento Noah je totiž míšenec, tak jak i můj potomek. Oba - z hlediska tehdejších zákonů - byli „born a crime“, zločinně počati a pak zrozeni. V The Economist (15.8.2015) se dočítám, jak si rasově odlišní rodičové museli počínat v Johannesburgu, každý z nich na jiném chodníku téže ulice: vzájemně se k sobě nehlásit, ani k dítěti, svěmu zločinnému produktu, že k nikomu z nich nepatří.

Již začátkem tohoto miniseriálu na čtyři pokračování jsem se zmínil o vlastně dvojím riziku - příjezdem spolu s dítkerm vzniknuvším z takového manželství, takže porušením tamějších platných zákonů, a navíc porušením vehementně vyžadovaných sankcí a bojkotu v této americké části světa.

KONEČNĚ KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče