Nový premiér Fumio Kišida měl po vyhraných parlamentních volbách se sestavováním kabinetu jen málo práce. V podstatě nezměněném stavu nechal fungovat kabinet, který byl sestaven krátce před volbami, zřejmě proto, aby před nimi Japoncům naznačil, že Abeho éra skutečně skončila a že v jeho osobě i jeho kabinetu mohou s důvěrou očekávat nový, svěží vítr.

To, že chce dělat vše ponovu, ukázal vytyčením teze nového kapitalismu, jakkoli se zdá, že o konkrétní náplni budování jím inovovaného společenského zřízení zatím nemá konkrétnější představu, jak jsme si nedávno ukázali. Stejně zajímavé bude sledovat, jak bude nová vláda manévrovat s nepotopitelnou lodí, jak se Japonsku také přezdívá, v mezinárodních vodách.

Určujícím bude, jak nastaví a posléze bude provozovat vztahy se Spojenými státy a Čínou. Jeho úloha není ani trochu jednoduchá. Země se geograficky, kulturně i hospodářsky nachází na jejich spojnici, přičemž polarizace mezi oběma velmocemi nabývá v poslední době na intenzitě. Dávno pryč jsou doby, kdy vztah mezi nimi připomínal sňatek z rozumu – Americe ekonomicky vyhovovalo posilovat terciální sektor a konzumovat levné zboží, jehož výrobu vystěhovala právě především do Číny. A Japonsko z toho relativního poklidu mohlo jen profitovat.

Čína se však nespokojila se sériovým sekáním výrobků podle cizích technologií, ať už Amerikou dodaných nebo téže zemi ukradených. Armáda domácích výzkumníků a technologů, původně paradoxně ve stejné Americe vystudovaných a posléze do vlasti povolaných, nelenila, takže komunistická říše středu začala v řadě oborů svému technologickému učiteli nebezpečně konkurovat.

Růst důležitosti koncentrace pozornosti na mezinárodní scénu se odráží i ve složení současného kabinetu. Premiér osobně prošel funkcí šéfa diplomacie a vědom si této důležitosti na svůj bývalý post nenominoval žádného nýmanda, který z Japonska nevytáhl paty. Pojďme si nového ministra zahraničí představit trochu blíže.

Kdo je Jošimasa Hajaši? Absolvent Tokijské univerzity, následně i Harvardu pracoval ve Washingtonu v týmu amerického kongresmana a senátora. Mezinárodní zkušenost je hlavně pro Japonce podle mě velice potřebná. Většina Japonců, která rodné ostrovy neopustila, trpí takzvaným šimaguni komplexem, který se vyznačuje obavami až odporem ke všemu nejaponskému.

Ministr zahraničí Jošimasa Hajaši

Bohužel jev funguje i opačně – japonský navrátilec z ciziny je často svým okolím, zvláště na venkově, odmítán a není považován za Japonce, byť nic ze své rodné řeči nezapomněl. Podle všeho to naštěstí v nejvyšších patrech politiky zřejmě neplatí, protože řada vrcholných politiků delší zahraniční zkušeností disponuje a občas i v politice aplikuje.

Ale zpět k Hajašimu: Ač jeho rodina pochází ze stejného města jako rod bývalého premiéra, a to ze Šimonoseki ve velmi západní prefektuře Yamaguči, do Abeho tábora nepatří. Obě rodiny jsou vlastně političtí rivalové, protože do Tokia dodávají poslance. Avšak s tím, jak se japonský venkov vylidňuje, klesá jim voličská základna, a tudíž i počet nominantů. Brzy tedy nastane doba, kdy si místo dosavadních čtyř budou kufry do Tokia balit pouze tři úspěšní poslanci.

A zpět k zahraniční politice: Jemu nepříznivými publicisty je Hajaši označován za čínského kámoše, a to jen proto, že v minulosti byl předsedou nadstranické parlamentní Ligy pro japonsko-čínské přátelství. Sám Hajaši tyto útoky odrazill symbolickými slovy, že s medvědy panda se nemazlí a že už kdysi jistý čínský stratég řekl, že pokud znáte svého nepřítele a sebe, nebudete poraženi ani ve stu bitvách. A že co se týká jak Číny, tak Ruska, musí Japonsko prosadit to, co prosadit chce.

O čínské úloze v Transpacifickém partnerství se nechal slyšet, že chce nejdříve vidět, jak země dodržuje závazky vyplývající z regionálního ekonomického partnerství. (Ne)dodržování lidských práv zejména ve vztahu k ujgurské menšině, především případné uvalení sankcí, chce řešit v souladu s postojem mezinárodních organizací.

Vidíme, že co se týče Číny, Hajaši víceméně ventiloval obecnosti, proti kterým by snad nemohla protestovat ani potrefená Čína. Moc by mě zajímalo, co by řekl, kdyby na něho někdo vystrčil dotaz ohledně vztahu Japonska k Tchaj-wanu. Ke Spojeným státům se ještě prakticky nevyjádřil. Zřejmě čeká na to, s jakou se ze své první zahraniční čili americké cesty vrátí jeho nadřízený. Návštěva Bílého otce ve Washingtonu by se měla uskutečnit do konce roku. Od vrcholných diplomatů obou zemí již obdržela požehnání.

Mnozí čtenáři možná v tomto článku hledali odpověď na otázku položenou v titulku. Tu bohužel neznám. A zřejmě ji ještě nedovede dát ani osoba nejpovolanější, to jest ta, která zde byla představena.

Autor je podnikatel žijící přes třicet let v Japonsku. Více ku čtení a podívání je na jeho stránkách japonsko.jp