Dne 14.5.2023 Stát Izrael oslavil 75.narozeniny, avšak Izraelci museli za svou vlast bojovat ihned po jejím vzniku, kdy byla napadena armádami okolních arabských zemí, které chtěly Izrael a jeho lid zničit. Postupně během své existence čelil Izrael několika dalším válkám a mnoha teroristickým útokům.

Ovšem v současnosti Izrael nečelí pouze násilnému krvavému palestinskému terorismu, ale také nepřátelské desinformační kampani různých krajně levicových nevládních organizací, řady mainstreamových médií, OSN a některých politiků. Ti ho viní z mnoha zločinů, např. z praktikování apartheidu, tzv. okupace palestinských územích, kradení palestinské půdy, vyhánění palestinských rodin z jejich domovů, svévolné zabíjení palestinských dětí, páchání genocidy. Je nutné zmínit, že všechna tato nařčení jsou lživá, antisemitská a mají za cíl pomocí diplomatického teroru ekonomicky zničit a uškrtit Izrael, jediný židovský stát na světě.

Nyní se zastavme u obvinění židovského státu z praktikování apartheidu. Označovat Izrael za stát apartheidu je totiž lež obrovských rozměrů, pomluva, která minimalizuje bolest a ponížení skutečných obětí apartheidu v Jihoafrické republice.

Hanebná nepravda, která popírá utrpení, jímž apartheid byl, zneužívání a nadužívání termínu apartheid - stejně jako jiných emotivních termínů, jako jsou „etnické čistky“ nebo „genocida“ - potlačují diskusi. Nařčení Izrael jako státu, který praktikuje apartheid, totiž neznamená legitimní kritiku, ale spíše snahu o jeho vyčlenění ze všech existujících států s odůvodněním, že je tak zlý, že se vymyká kritice a jakékoli formě diskuse.

A tak pokud je Izrael státem apartheidu, pak má výzva proti-izraelského bojkotového hnutí BDS (bojkot, odprodej, sankce) k „Palestině od řeky k moři“ , své opodstatnění. Podle aktivistů BDS by uskutečnění tohoto cíle „Palestiny od řeky k moři“ vedlo k zániku Izraele; samozřejmě nutnému, protože stejně jako Jihoafrická republika si žádný stát apartheidu nezaslouží existovat.

O tom, že je nálepka Izraele jako apartheidního státu antisemitská, lživá, pomlouvačná, nactiutrhačná, dokládají fakta.

Každý izraelský občan - žid, muslim i křesťan, černoch i běloch - si je před zákonem roven, má stejný přístup k lékařství a vzdělání, má volební právo a svobodu vyznávat své náboženství. Každému Arabovi žijícímu ve starém (východním) Jeruzalémě bylo po šestidenní válce a návratu starého Jeruzaléma pod židovskou správu nabídnuto plné izraelské občanství. Těm, kteří odmítli, byl udělen trvalý pobyt. Izraelští Arabové jsou soudci izraelského Nejvyššího soudu - arabský soudce odsoudil izraelského prezidenta Mosheho Katzava k odnětí svobody. Soudce Nejvyššího soudu Salim Joubran, Arab, byl v roce 2017 zvolen místopředsedou Nejvyššího soudu. V izraelském Knesetu zasedají a diskutují arabští poslanci se svými židovskými kolegy.

Avšak antisemité všech barev, který viní Izrael z utužování režimu apartheidu, neberou v úvahu dlouhou historii arabsko-izraelského konfliktu. Neuznávají, že první arabský stát vznikl z britského mandátu již v roce 1922, kdy Velká Británie, která se zřekla svého závazku obnovit židovský stát v celé mandátní Palestině, předala veškeré území na východ od řeky Jordán Hášimovskému království a vytvořila tak Transjordánsko (dnešní Jordánsko). Ignorují skutečnost, že vznik Státu Izrael byl potvrzením toho, že jediné dva státy v Palestině, které byly nezávislé před vznikem Izraele, byly ve skutečnosti domovskými zeměmi Židů - první přibližně v roce 1000 př. n. l. a druhý v roce 164 př.n.l. A popírají jasná fakta o tom, že Židé byli přibližně od roku 2000 př. n. l. trvale přítomni na území Země Izrael, včetně Judska a Samaří (dnes známého jako Západní břeh Jordánu). Jediné období, kdy byl Židům zakázán vstup do starého Jeruzaléma, kde stál První chrám, a do Judska a Samaří, bylo během jordánské okupace těchto území v letech 1948-1967.

Dále antisionističtí propagandisté se nezmiňují o rezoluci OSN č. 181, která rozdělila zbytky britské mandátní Palestiny na židovský a arabský stát, kterou ovšem tzv. Palestinci a okolní arabské země odmítli přijmout. Palestinští Arabové dnes mohli slavit 75 let nezávislosti druhého arabského státu, který vznikl z britského mandátu.

Propalestinští fanatici navíc neposkytují žádný kontext izraelsko-palestinského konfliktu. Neuznávají, že každá válka, kterou Izrael vedl, byla vedena proti nepříteli, který si přál jeho vyhlazení. Nikdy nepřiznají, že se Izrael od svého vzniku potýká s neustálým terorismem, protože jeho muslimští sousedé nemohou snést židovskou přítomnost na Blízkém východě. Zamlčují skutečnost, že Charta Hamasu vyzývá k vyvraždění všech Židů a zničení Izraele. Nikdy neprotestují proti bezohlednému vraždění nevinných izraelských mužů, žen a dětí.

Podříznutí spícího židovského dítěte je přehlíženo, stejně jako zabití rabína při modlitbě v synagoze. Nikdy se nezmíní o tisících a tisících raket vypálených na Izrael a namířených na židovské civilisty nebo o podzemních tunelech prokopaných do Izraele s cílem vraždit a unášet izraelské občany. Na „Velký pochod návratu“ tj. velké výtržnosti palestinských teroristů u hranic mezi Izraelem a Pásmem Gazy mezi léty 2018-2020 se dívali jen jako na nevinný civilní protest. Skutečnost, že vůdci Hamasu vyzývali protestující, aby šli k plotu s „ozbrojeni nožem“ nebo „jedli izraelská játra“, pokud mají hlad, pro-palestinští zastánci zcela ignorují.

Ti, kdo označují Izrael za stát apartheidu, zároveň přehlížejí skutečný apartheid na Blízkém východě:

Pravdou je, že Židé nemohu vstoupit do mnoha muslimských zemí, palestinský prezident Mahmúd Abbás také dal jasně najevo, že do budoucího palestinského státu nebude vpuštěn žádný Žid. Málokdo ví, že u vchodu do arabských měst v Judeji a Samaří (“Západním břehu Jordánu“) jsou červené cedule varující Židy a Izraelce, aby tam nevstupovali, protože by byli ohroženi na životě. Naopak jsou to nepravdivá tvrzení, že židovská města v Judeji a Samaří brání vzniku palestinského státu, zavání apartheidem a rasismem. Proč by Židé nemohli žít mezi Araby v palestinském státě, stejně jako Arabové žijí mezi Židy v Izraeli?

Ignorováním souvislostí, převracením historie, popíráním reality, kterou je Izrael; a voláním po likvidaci jediného židovského státu na světě stoupenci Palestiny znovu potvrzují, že jádrem jejich propalestinismu je jejich nesmiřitelná nenávist k Židům.