Hebron patří mezi nejstarší města na Blízkém východě. V Hebronu žili původně Chetějci, mezi kterými pobýval biblický praotec Abraham se svou ženou Sárou a synem Izákem. V Hebronu, v Machpelské jeskyni, se nachází Hrobka patriarchů, kde leží tělesné pozůstatky praotců židovského národa, Abrahama, Izáka a Jákoba a jejich manželek Sáry, Rebeky a Leji.

Z těchto důvodů patří Hebron mezi města, které mají pro judaismus zásadní význam (vedle Jeruzaléma, Safedu a Tiberiady), a to navzdory lžím organizace UNESCO, která popírá veškeré židovské vazby k tomuto městu a pravdu pravidelně převrací v lež, stejně jako v případě Jeruzaléma.

V Hebronu se zrcadlí dlouhé a tragické dějiny Židů a jejich bezkonkurenční schopnost překonávat rány osudu. Hebron ovládl král David, zde byl korunován nejprve za krále Judeje a později za krále celého Izraele. Po zániku Judského království a babylonského zajetí ovládli Hebron Idumejci. Idumejský vládce Herodes nechal nad Jeskyní patriarchů postavit mauzoleum, které existuje dodnes, poté přešel Hebron pod panství Římské a později Byzantské říše. U Jeskyně patriarchů byl v byzantských časech postaven kostel a nakonec roku 638 dobyli město Arabové, kteří zde postavili mešitu. Roku 1099 ovládli Hebron na krátkou dobu křižáci, zanedlouho však Hebron opět opanovali Arabové, ale zbožní židovští učenci se zde znovu usadili a židovské obce přes těžký život vzkvétaly .V roce 1267 měli Židé a křesťané zakázán vstup do Hebronu pod hrozbou trestu smrti, roku 1518 Turci zavraždili stovky Židů v Hebronu, ale obec židovských učenců se zde znovu obnovila. V roce 1918 okupovali toto město Britové.

Ve dnech 23.-29. srpna 1929 spáchali Arabové, vedeni muftím Hajj Aminem al Husseinim, příšerné masakry v Hebronu a v Jeruzalémě, během kterých přišlo o život 133 převážně ortodoxních Židů a dalších 400 bylo zraněno.Arabové byli poháněni nepravdivými zvěstmi o tom, že Židé zabíjejí Araby v Jeruzalémě. Tento útok židovskou obcí velmi otřásl. Židé, kteří přežili tento krvavý masakr, byli nuceni opustit město a v reakci na tuto masovou vraždu došlo k reorganizaci Hagany (podzemní židovské vojenské organizace). V pozadí tohoto zabíjení můžeme nalézt arabsko-židovský spor o Jeruzalém.

Od druhé poloviny dvacátých let se židovské modlitby v Jeruzalémě staly pro Araby nežádoucí, jeruzalémský muftí Husseini nařídil stavební práce nedaleko Západní zdi, Židé proti tomuto nařízení u britské mandátní správy protestovali. Muftí Husseini vyhlásil džihád, islámskou svatou válku proti Židům, a štval arabské davy slogany „Zabíjejte Židy!“.V této vypjaté protižidovské atmosféře se mezi Araby začala šířit fáma o chystaném útoku Židů na jeruzalémskou mešitu Al Aksa, Arabové po celém mandátním území začali vyzývat k „obraně Al Aksy“ a k útokům na Židy. Protižidovské běsnění páchali Arabové i v jiných částech Země izraelské - v Haifě, Jafě a Tel Avivu, na tyto útoky Židé reagovali a začali napadat mešity. Britská správa nebyla schopna zajistit pořádek.

V této vypjaté době v reakci na antisemitismus v Evropě navštívil francouzský spisovatel Albert Londres tehdejší britskou mandátní Palestinu a vyslovil se pro založení židovského státu. V mírové soužití mezi Židy a Araby ale nevěřil a následující rok, ovlivněn touto zkušeností, napsal dílo Věčný žid před cílem. Od té doby až do roku 1967 zaniklo židovské společenství v Hebronu, Židé se do Hebronu vrátili během června 1967, kdy ho osvobodili ve vítězné šestidenní válce a poblíž něho založili další kvetoucí město Kiryat Arba.

Na závěr se můžeme tázat: Kde jsou všechny národy, které měly v državě toto místo? Kde jsou Kananejci? Kde jsou Édomité? Kde jsou antičtí Římané a Heléni, Byzantinci, Frankové, Mamlúci? Nenávratně zmizeli v dějinách. Ale Židé jsou v Hebronu stále.