V další části článku popisujícího ekonomickou a ideologickou podstatu republiky Saló použiji reportáž přímého účastníka tehdejšího dění. Přeložím vám několik pasáží z knihy francouzského komunisty George Guilbauda, jenž se po návštěvě SSSR od komunistů odvrátil a stal se příznivcem fašistické ideologie a členem Parti Populaire Francais (PPF, 1.máj, francouzská renesance prací ). Byl později jmenován francouzským ambasadorem v Italské sociální republice a jeho text je samozřejmě ovlivněn skutečností, že byl fašistou a ideologicky spřízněn s fašistickou revolucí. Příjemné čtení:

13. ledna 1943 Rada ministrů odsouhlasila Mussoliniho návrh Zásadní premisy pro vytvoření nové struktury italské ekonomiky. Text položil základní principy související se znárodněním a socializací velkých podniků. Píše se v něm, mimo jiné: „…. Stát převezme přímé řízení nad podniky kontrolujícím odvětví, která jsou podstatná pro ekonomickou a politickou nezávislost země…. Kapitál těchto podniků je zprostředkovaně spravován státem za pomoci Institutu řízení a financování. Výše investičního kapitálu v těchto podnicích je přeměněna do podoby akcionářského kreditu ve výše jmenovaném Institutu, kredit je zastoupen emisí titulů tímto Institutem za podmínek, které ustanoví vláda.

Řízení podniků, ať již s kapitálem veřejným či soukromým, je socializováno. Zaměstnanci se přímo podílejí na tomto řízení. Podniky s veřejným kapitálem (znárodněné podniky) jsou spravovány Řídící radou zvolenou všemi zaměstnanci podniku, dělníky, techniky a jinými zaměstnanci. Rada se zaměří na všechny otázky spojené s orientací a vývojem produkce v souladu s jednotným národním plánem a rozhodne o nich. Zabývá se účetnictvím a rozděluje zisk. V podnicích se soukromým kapitálem se musí k členům Rady, zvolených valnou hromadou akcionářů, přidat také volení zástupci zaměstnanců podniku, a to v minimálně stejném počtu. V individuálních podnicích nad padesát zaměstnanců bude ustavena minimálně tříčlenná Dělnická rada.

Každý podnik má šéfa, jenž je politicky a administrativně zodpovědný státu za chod a produktivitu podniku. Pokud jeho aktivita neodpovídá požadavkům produkce či pravidlům souvisejícím s ochranou práce, může být odvolána a sesazen. V podnicích s veřejným kapitálem je šéfem podniku buď samotný podnikatel, nebo technik jmenovaný Řídící radou.

Na základě těchto jednoduchých úryvků můžete pocítit absolutně revoluční podobu těchto znárodňovacích a socializujících opatření, která měla okamžitě za následek opravdový propad cen na akciovém trhu, jak vidíte na následujících případech:

Uvedená opatření se již začínají zavádět. Starší číslo deníku Corrispondanza republicana popisuje, jak v Brescii Federální komisariát rozpustil administrativní radu firmy Societe anonyme du Bois Passoti Freres, aby se tím připravila transformace podniku na kooperaci zaměstnanců, kteří se o něj budou starat. V Ravenne, kde již bylo zemědělcům předáno sedm tisíc hektarů k přímému užití, předala Fašistická republikánská federace další tři tisíce hektarů z pozemků hraběte Bardiho zemědělským dělníkům, kteří na nich doposud pracovali. Další příklady byly uvedeny v tisku. V římském okrese ve městě Cerveteri, politický sekretář fascia místním zemědělcům oznámil, že jim bude předáno ke kultivování v družstvu osmdesát osm hektarů půdy. V Padoue šéf provincie se souhlasem Ministerstva národního vzdělání (školství) rozhodl o vyvlastnění továrny Stanga (společnosti na výrobu a konstrukci železničního materiálu a tramvají) ve prospěch čtyř set padesáti zaměstnanců společnosti, kteří se stanou zainteresovanými spoluvlastníky.

Na těchto příkladech a na zprávě ve francouzském tisku o tom, že tři tisíce podniků bylo tímto způsobem socializováno ještě před 30. červnem, můžeme pochopit, jak velká ekonomická a sociální revoluce právě začíná v Itálii. Když jsem chtěl jednoho dne definovat tyto strukturální převraty, řekl jsem, že se tam dělá národní komunismus. Italové, kteří v tom pojmu viděli něco hanlivého, na to reagovali pobouřeně. Nicméně tomu tak vůbec nebylo, neboť jsem pojem komunismus použil pouze ve smyslu etymologickém.

Můžeme se ptát, proč k takovým změnám dochází právě teď, a odpověď na tuto otázku najdeme v italském tisku, kde je vysvětleno, že vláda těmito opatřeními sleduje politický a sociální cíl. Z politického hlediska si podmaňují opozici kapitalistů vůči fašismu. V deníku Popolo di Roma se píše, že nová ekonomika vytváří situaci, ve které je jakákoliv zrada v průmyslu národa ve válce bude nemyslitelná. Nebudeme se muset obávat komplotů vysoké finance a akcionářské plutokracie. Z hlediska sociálního, jak bylo deklarováno v deníku Corrispondanza republicana, si fašistická republikánská vláda přeje, aby byly pozitivním způsobem realizovány aspirace dělnických tříd, které tvoří základ a nezbytný objekt Italské sociální republiky.

No a konečně, abych uzavřel vysvětlování oněch opatření, bych chtěl citovat myšlenku, již nedávno pronesl Mussolini: „ Dvacáté století je stoletím mas. Doposud jsme to nepochopili. Dodnes jsme zaváděli pouze poloviční opatření. Na základě skutečně smělých a revolučních opatření si přejeme rázně skočit do reality.“ No a tímto způsobem v Itálii, zemi zmrzačené válkou a rozrušené zradou, vzniká nový ekonomický a sociální řád, jenž se zítra možná stane modelem pro celou Evropu.

(Georges Guilbaud, Regards sur la République Soiale Italienne, str.56-62, Édition Déterna, vydáno roku 2010)

Na závěr bych chtěl podotknout, že fašismus a jeho ideály nejen u nás přežívají jak v současné levicové části politického spektra, tak v té pravicové. O tom a o zajímavých myšlenkových posunech politiků a intelektuálů, jako jsou pánové Špidla či Keller, se vám pokusím něco napsat v nějakém dalším článku, neboť se jedná o téma, které je dodnes současné a zároveň velmi zajímavé nejen ke studiu, ale i k pozorování.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem