Evropa přijímá odpovědnost. Ale proč s výčitkou?

Kdo se ve všem nevymezuje vůči Donaldu Trumpovi, jako by nebyl. Tak vypadá realita Evropy. Čím ostřejší vymezení, tím lépe. Až našince napadne: kdybych byl Trumpem, schválně bych promluvil k něčemu hodně konvenčnímu. Třeba k tomu, že je třeba hájit Darwinovu evoluční teorii. A pak bych jen pobaveně sledoval, jak z celé Evropy zaznívá, že na kreacionismu či inteligentním plánu něco je. Jistě, to byla jen legrace. Ale legrace končí tam, kde začíná volební kampaň, jako třeba teď v Německu.

Politici všech barev se vymezují proti Trumpovi. Vymezují se tak, že řekne-li nějaký odsudek Angela Merkelová, její sok Sigmar Gabriel musí pronést odsudek ještě ostřejší. A věcné jádro zůstává mimo zřetel. Tak to je i po Trumpově cestě na summity NATO a G7. „Doby, kdy jsme spoléhali na ostatní, skončily,“ říká kancléřka. Trump „oslabil Západ“, dodává lídr levice. Co si z toho přebrat? „My Evropané musíme svůj osud vzít skutečně do svých rukou,“ shrnuje to Merkelová. Tak moment. Není to náhodou právě ten závěr, jaký chtěl Trump Evropanům vštípit? To, co od nich chtěl sám slyšet?

Trump hlásá už od podzimu, že Evropané musí platit společnou obranu víc než dosud. Že musí dosáhnout aspoň dvou procent HDP. Nebo snad ten slib ze summitu ve Walesu (2014) byly jen kecy? Jinými slovy: že končí nároková samoobsluha, kdy se automaticky počítalo s tím, že Amerika platí i koná. Že Evropané musí převzít svůj díl financování i odpovědnosti. Když tedy kancléřka říká: „My Evropané musíme svůj osud vzít skutečně do svých rukou,“ sděluje přesně to, co Trump chtěl od Evropanů slyšet. Tak proč to říká s tónem výčitky a lítosti? Inu proto, že je volební kampaň.

LN, 31.5.2017