Končí duel Západu a Východu, začínají jiná štěpení

Skupina G20 se v závěrečné deklaraci shodla jen na tom nejobecnějším (podpora volného obchodu), a co se týče „boje s klimatem“, tak ani na tom ne. Je to porážka? Jen pro maximalisty. Realisté to mohou vidět spíše tak, že G20 je jakousi ústavní většinou planety a patří už k povaze věcí, že ústavní většiny se shodnou jen na tom nejzákladnějším.

Skupina G20 reprezentuje dvě třetiny lidí a 80 procent ekonomického výkonu Země. V tomto smyslu je ústavní většinou planety. Ale nikoliv takovou ústavní většinou, jež by se opírala o postoje Západu, natož Evropské unie. Názorně působí čísla Světové banky hodnotící poměr sil mezi státy G7 (USA, Kanada, Japonsko, Německo, Británie, Francie, Itálie) a BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika). Ještě před dvaceti lety vytvářela skupina G7 svým výkonem 44 procent světové ekonomiky, kdežto BRICS nedosáhla ani na 18 procent, dnes už vede v poměru 31,2 : 31,1 procenta.

Už proto končí tradiční soupeření Západ vs. Východ či První vs. Třetí svět. Dělící linie vedou napříč skupinami. Až do té míry, že Rusko a Čína se stavěly za shodu v klimatické pasáži, kdežto USA byly proti. Těžko říci, zda to Trumpova Amerika myslela jako obchod „něco za něco“, když do závěrečné deklarace prosadila větu: USA chtějí s ostatními zeměmi úzce spolupracovat a pomáhat jim v „čistším a účinnějším využití fosilních paliv“. Pro západní Evropu je to protimluv hájící ryzí zlo. „Čistší fosilní paliva“ jsou pro ni něco jako „humánnější likvidační lágr“. Státy i firmy se předhánějí, kdo z nich vyhlásí časnější termín zákazu výroby (či přihlašování) aut se spalovacími motory. Volvo nasadilo laťku rokem 2019. Co v tomto kontextu znamená „čistší“?

Kdo pokládá spalovací motory za vraždící stroj, nad výsledky z Hamburku musí lámat hůl. Ale kdo hledá něco méně absolutního, mohl to najít. Prezident Trump řekl, že zbavit Severní Koreu jaderných ambicí potrvá nějaký čas, ale že Americe a Číně se to může podařit. To je velký posun od řečí, že Amerika udělá pořádek sama. Nikdo to neříká nahlas, ale Severní Korea pokročila tak daleko, že vyhrála. Ne snad tím, že ohrozí Ameriku svou jadernou zbraní, ale v tom smyslu, že Amerika ji musí brát vážně a nějak – přímo či nepřímo – s ní jednat jako rovný s rovným. Toto je hlavní cíl KLDR. Pro Ameriku není pěkné na takové podmínky přistupovat, ale pořád je to lepší než rozjet zbrklou vojenskou akci, že.

LN, 10.7.2017