Lze fakta vykládat jediným přípustným způsobem?

Slova „propásli jste příležitost mlčet“ se používají skoro dvacet let. V únoru 2003 je pronesl francouzský prezident Chirac, když kritizoval postkomunistické země za to, že podporují válečný kurz USA vůči Iráku Saddáma Husajna. I u nás Chirac získal cejch arogance. Když ale pak vyšlo najevo, k čemu všemu americká invaze do Iráku vedla, byl Chirac do značné míry rehabilitován. Ve smyslu: ano, tehdy by bývalo lépe věci promyslet než slepě následovat americké jestřáby.

Na tento spor z přelomu let 2002/2003 upomíná sílící napětí na východní hranici Ukrajiny. Za reálný scénář se považuje interpretace, že Putinovo Rusko chystá invazi, která je de facto na spadnutí. Hovoří pro to různá fakta, zejména koncentrace ruských vojsk. Ale je tento výklad jediný možný, ba závazný? Mají se fakta, jakkoliv nebezpečná, vykládat pouze tak, že Putin se rozhodl pro invazi?

Velitel německého námořnictva, admirál Schönbach, měl smůlu. V indickém Dillí se účastnil politické debaty, a protože si myslel, že se nenahrává a může mluvit otevřeně, pustil si pusu na špacír. Nepopíral fakta, třeba to, že ruské jednotky se soustředí u ukrajinské hranice, což zvyšuje riziko, ale interpretoval je jinak, než jak zní oficiální linie. A sice tak, že Rusko část Ukrajiny obsadit nehodlá, že Putin chce, aby s ním Západ jednal jako rovný s rovným, že Krym je pro Ukrajinu už definitivně ztracen a že je-li teď hlavním globálním rivalem Čína, pro Západ a také Indii je lepší mít Rusko na své straně.

Admirál Schönbach vybočil z linie německé vlády, NATO i Západu. Proto v sobotu odstoupil z postu velitele námořnictva. Je přece voják, ne diskutér a jako takový podléhá subordinaci. Někdo by řekl, že propásl příležitost mlčet. Ale člověku stejně vrtá hlavou zkušenost z doby před invazí do Iráku. Napětí na hranici Ruska a Ukrajiny není její analogií. Ale ani tady přece nemusí platit, že fakta lze interpretovat jediným možným, ba jediným přípustným způsobem.

LN, 25.1.2022