Podpořil registrované partnerství, ale jen právně

Jestli progresivistické elity zajímá něco na katolické církvi, pak vztah k sexu, sexuálním menšinám a jejich právům. Jinými slovy: dokud církev neuzná všestrannou rovnoprávnost homosexuálů a jiných menšin, má u progresistů černý puntík. Že by teď nastala revoluční změna? Že by přišel obrat věru koperníkovský? Na první pohled by to tak mohlo vypadat. Ve filmovém dokumentu s titulem Francesco papež bez vytáček podpořil stejnopohlavní registrovaná partnerství.

Že by František, který to měl u progresivistické levice vždy dobré, nyní překonal i poslední překážku? Pozor, tak jasné to zdaleka není a ďábel vězí v detailu. Papež nemluvil o sňatcích, ale o registrovaných partnerstvích, o životě v rodině umožňujícím právní ochranu (rozumí se jí třeba otázky dědictví či práva na informace o zdraví partnera). S tím by měl bez problémů souhlasit každý klasický liberál či obecně racionalista.

Ale budou s tím souhlasit ti, kteří se dnes k liberalismu vehementně hlásí, leč zacházejí s ním jako s beranidlem pokrokového světonázoru? Ti, pro které začíná rovnoprávnost sexuálních menšin až s jejich plošným nárokem (právem) na regulérní sňatek, adopci dětí a podobně? Toť otázka. Komentátoři ve světě si všímají, že papež v tom filmu neargumentuje teologicky, ale právně. Přitom de facto nábožensky, teologicky se stále více chovají i argumentují právě ateističtí pokrokáři. Třeba když v USA líbají nohy Afroameričanům. Nepřipomíná to papežský rituál mytí nohou? Nebo když ve Španělsku nabídli Gretě Thunbergové k dopravě oslíka. Není to symbol Kristova vjezdu do Jeruzaléma? Zdá se, že jim se František podporou pouhého partnerství nezavděčí.

LN, 23.10.2020