Mír s Talibanem podepíše osobně prezident USA

Nepřekvapí-li Donald Trump delší čas něčím nečekaným, asi se cítí nesvůj. Sem patří i neprávem zapadlá zprávička. Už se ví, že USA jednají s Talibanem o mírové dohodě pro Afghánistán. Už se psalo, že je hotová a má být signována v sobotu 29. února v katarském Dauhá. Ale v neděli prezident Trump oznámil, že ji podepíše osobně.

Mnozí to asi považují za „trumpovinu“, za okamžitý nápad, který má udržet prezidenta v centru pozornosti. Či jako zradu na spojencích, kteří se Talibanu brání. Nepřipouštějí si, že některé „trumpoviny“ nevyšly (jednání se severokorejským Kimem), ale jiné ano (obchodní dohoda s Kanadou) či aspoň ukázaly cestu ze stereotypů (přesun americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma). Zkusme se na to podívat nepředpojatě.

Kdy USA naposledy vyhrály válku? V tom smyslu, že vynutily kapitulaci nepřítele, v roce 1945 proti Německu a Japonsku. V tom smyslu, že útočníka alespoň zadržely, v roce 1953 v Koreji, ale prezident příměří nepodepsal. Z Vietnamu je vyvleklo klišé „vyhlaste vítězství a stáhněte se“. Ale dva roky po podpisu Pařížských dohod (opět bez účasti prezidenta USA) převálcovali celý Vietnam komunisté ze Severu. A v Iráku i Afghánistánu jde o táhnoucí se boje, ne o vítězství.

Ač se to nezdá, v Afghánistánu Trump navazuje na předchůdce. Obamova Amerika tam rozjela dronovou válku či bombardovala nemocnici Lékařů bez hranic jen proto, aby mohla „vyhlásit vítězství a stáhnout se“. Nevyšlo to. Podepíše-li Trump mír s nepřítelem, dá najevo, že jeho prioritou je stažení.

Takže to shrňme. Má mírová dohoda s Talibanem šanci na úspěch? Poučily se USA z předchozích chyb? Výplatu by na ni člověk nevsadil, ale neměla by se ani předem pohřbívat. A připomeňme si toto: když Barack Obama nastoupil do Bílého domu, ještě než stačil cokoliv udělat, získal Nobelovu cenu za mír. Uzavře-li Donald Trump mírovou dohodu pro Afghánistán, nebude oprávněnějším kandidátem pro Nobelův výbor, než jakým byl Obama?

LN, 25.2.2020