Co naznačuje pražské zatčení Rusa Frančettiho

Alexandr Frančetti je občan Ruska a už dvacet let žije střídavě v Praze a na Krymu. V pondělí ho česká policie zadržela na základě mezinárodního zatykače vydaného Ukrajinou. A Kyjev žádá jeho vydání. Důvod? Frančetti prý vedl polovojenskou partu, jež v roce 2014 pomáhala Rusům při anexi Krymu. Co si o tom může nezasvěcený myslet?

Těžko říci. Tato fakta zapadají do známého narativu, ale zatím nemají oporu ve zveřejněných důkazech. Mnozí si pak kladou klasickou otázku cui bono a vinu posuzují podle ní i svých sympatií. A samotné mezinárodní zatykače někdy bývají zpolitizované či se s nimi politicky zachází. Připomeňme osud generála Pinocheta. V Chile se zřekl moci výměnou za imunitu, leč zatkli ho v Británii a vydali Španělsku. Nebo lídra kurdské teroristické PKK Öcalana. Německý soud na něj vydal mezinárodní zatykač, ale když Öcalana zatkli v Itálii, Německo o něj zájem nemělo, aby zachovalo klid mezi vlastními komunitami Turků a Kurdů. Nebo připomeňme situaci, kdy v Belgii hrozilo zatčení izraelskému premiéru Šaronovi.

Už proto je těžké hodnotit zadržení Frančettiho v Praze či jeho možné vydání do Kyjeva. Ale jedné věci si všimnout lze. Toho, jak zadržení podráždilo Moskvu a jak ta začala vyhrožovat. Ať už to bylo, je a bude s Frančettim jakkoliv, Moskva se cítí zasažena na citlivém místě. Cítí se zasažena ve chvíli, kdy světu dává na odiv svou asertivitu a sílu.

V době, kdy Moskva kvitovala, že běloruské úřady přiměly přistát irské letadlo v Minsku (aby z něj unesly exulanta Prataseviče). Kdy se v Rusku odhalují sochy Dzeržinského. Kdy Putin suverénně opakuje, že problémem Sýrie jsou zahraniční ilegální vojska (turecká?), nikoliv ta přítomná po dohodě s Damaškem (ruská, íránská). Kdy se kvůli tomu zaklíná mezinárodním právem. A kdy tím vším dává najevo, že Západ na něj žádnou páku nemá. Pražské zadržení Fračettiho ukazuje, že nějaké páky se ještě najdou. Alespoň takové, jež přivedou k ostražitosti některé ruské suverény.

LN, 15.9.2021