Jedna z věcí, která mě u Čechů nepřestává udivovat, je, s jakou naivitou si stále myslí, že Itálie je bohatá země a že běžným Italům se daří mnohem lépe než jim. Pomineme-li tzv. castu (čili sektu privilegovaných lidí napojenou na politiku nebo na zločin), není to pravda.

Jeden příklad za všechny: Železniční trať Boloňa–Florencie je jakýmsi ústím italského dopravního trychtýře - většina železničního provozu ze severu Itálie směrem na jih vede tudy, tratí plné dlouhých mostů a tunelů. Jak rychlejší, tak pomalejší vlaky ji zvládaly zhruba za hodinu, protože tu nejsou zastávky. Přesto tu kamarádi politiků, nehledě na odpor veřejnosti, doslova vytunelovali novou "rychlostní trať", která zčásti navazuje na tu starou.

Drahé a zbytečné práce (pomineme-li obohacení malého okruhu "kamarádů" na úkor veřejnosti), které si vyžádaly několik lidských životů, zničení přírody a znečištění nebo narušení podzemních vod, měly za výsledek zkrácení doby jízdy o pouhých 13 minut (stálo to za to?) a zdvojnásobení ceny jízdného. Pokud si nekoupíte jízdenku s velkým předstihem anebo nemáte nárok na zvláštní slevu, zaplatíte za těchto 37 minut a 100 kilometrů 24 eur, v přepočtu cca 605 Kč. Za stejnou cenu se v Česku dostanete Pendolinem z Prahy do Ostravy, a to 3,5krát delší tratí. Jenže platy běžných Italů zdaleka nejsou 3,5krát vyšší než ty české. Podobných příkladů bych mohl uvést desítky.

Řeknete si: Tak proč nejede jiným vlakem? Zkrátka proto, že na této velmi důležité trati žádné jiné vlaky nejezdí! Veškeré rychlíky, osobáky a regionální vlaky byly zrušeny, takže z Boloni do Florencie můžete jet pouze těmito zbytečně drahými rychlovlaky. Z Riccione, kde jsem právě na dovolené, jsem se pokusil této krádeži vyhnout: jediná varianta byla jet přes prastarou trať Faentina – a to znamená kodrcat se 4,5 hodiny ve starých a špinavých vlacích, třikrát přestupovat a ještě se bát, že kvůli chronickým zpožděním italských drah mi ujede nějaký spoj.

Poražen a znechucen neexistující možností volby jsem sklonil hlavu a přikývl ke zlodějně: za 1 dospělého a 1 dítě - 2,5 hodiny a 240 km cesty - jsem zaplatil 46 €, což je zhruba 1 160 Kč, za tu cenu se dostanu z Prahy do Ostravy a zpět - a to dvakrát.

"Veřejná" doprava je jedna z několika oblastí, kde se projevuje rostoucí polarizace italské společnosti: bohatí v moderních, rychlých, čistých, včas jezdících vlacích, a chudí ve starých, pomalých, špinavých (někdy dokonce s blechami) a věčně zpožděných vlacích.

Vracíme se zpátky. Dříve existovaly i 3. a 4. třídy. Dnes se dělají rovnou odlišné vlaky, aby se bohatí nemuseli míchat s chudými a trápit se pohledem na ně.

Převzato z Pieralli.blog.ihned.cz se souhlasem autora