Taky to stále tvrdím.

někdy si na diskusích připadám jako na kongresu hysteriků a kálečů do vlastního hnízda.

K článku - těžko soudit, když tu nádhernou zemi znám jen z knih. Ale autor poukazuje na ekonomická kritéria a cena na první pohled připadá neadekvátní. Jenže znám jen údaje o mzdových rozdílech mezi zeměmi EU. Po ruce mám jen toto srovnání - http://darny.blog.cz/1107/prumerna-mzda-v-eu a z toho mi na druhý pohled vychází, že Itálie má průměrnou mzdu téměř 3x větší, takže ta cena by mohla být srovnatelná. Jenže zase neznám italskou cenovou hladinu... Takže SROVNÁNÍ s podobnou situací u nás je pro mě prakticky nemožné. K tomu by člověk musel znát spoustu kritérií, která v tom jsou. Ta průměrná mzda taky nevypovídá o skutečné životní úrovni. Nevíme, jaké % obyvatel ji má. Ani tam, ani u nás.

Navíc věčně čtu, jak strašně je Itálie zadlužená, ale přitom to s ní není tak zlé, jako jinde, PROTOŽE její zadlužení je z většiny u domácích investorů (jako v Japonsku). Takže z hlediska zadlužení SR je DOBŘE, že zahraniční zadlužení je mini. Ale z hlediska cenové hladiny je to možná ŠPATNĚ, protože domácí investoři tak nemají velkou konkurenci, a možná plýtvají a mají pak vysoké náklady, které se zobrazí v ceně, nebo neplýtvají, ale nemají cenovou konkurenci. Těžko říct, která varianta je pravděpodobnější. KAŽDOPÁDNĚ málo konkurenční prostředí je vždycky ŠPATNÉ !

A z článku myslím, vyplývá právě toto, že je tam to prostředí ve stylu - já na bráchu, brácha na mě. Ale taky neznáme i další příčiny - třeba sílu odborů, které si možná vynutily na investorech i zaměstnavatelích jakési nesmyslné úlevy či zbytečné náklady.

A v těchto ekonomických podmínkách je ještě jeden zádrhel, který nenutí státy srážet náklady (pustit k investicím větší konkurenci) - V situaci, kdy se eurozóna chová, jako by dluhy jejích členů byly společné, mají politici obrovskou motivaci se zadlužovat. "Když někdo přijde před volbami se slibem, že bude hospodařit vyrovnaně (bude šetřit, škrtat), lidé se mu vysmějí".