Čína opět zasedne v Radě OSN pro lidská práva

Zaregistrovali jste, že Čínská lidová republika byla zvolena do Rady OSN pro lidská práva? Spíše ne, že. Není to zpráva z těch, jež „dělají noviny“. Však také nevypovídá ani tak o Číně jako spíše o institučním pojetí lidských práv v dnešním světě. A nastavuje různá zajímavá zrcadla.

Za prvé. Vedle Číny v tomto vrcholném humanitárním orgánu zasednou na tři roky i delegáti z Bolívie, Británie, Francie, Gabonu, Kuby, Malawi, Pobřeží slonoviny, Ruska či Uzbekistánu. A teď řekněte na rovinu: ve kterých z těchto zemí byste v případě humanitárního problému očekávali zastání a spravedlnost? Napadá vás jen Británie a Francie? Pak ale náležíte mezi odporné rasisty, západocentristy či xenofoby.

Za druhé. Není to novinka z čistého nebe. Čína, Rusko či Kuba byly do téhož orgánu zvoleny již v roce 2013. Tehdy ještě něco vážil argument, že jak se bude Čína rozvíjet a bohatnout, jak v ní bude posilovat střední třída, vyrazí na civilizovanější cestu. Jenže teď se píše rok 2020 a internační tábory pro muslimy v Ujgursku, podobný model chování ve Vnitřním Mongolsku a válcování autonomie v Hongkongu ukazují, že je to naopak.

Za třetí. Jestli z éry Donalda Trumpa zůstane něco, co si zaslouží respekt, patří k tomu přímý, nekamuflovaný přístup k asertivní Číně. I fakt, že USA v roce 2018 z Rady OSN pro lidská práva vystoupily. Nikki Haleyová, americká velvyslankyně při OSN, tehdy řekla, že orgán, který má dohlížet na dodržování lidských práv ve světě, není hoden svého názvu (a také je chronicky zaujatý proti Izraeli).

Za čtvrté. Ale protože žijeme ve světě kulturních válek, názorových bublin i barikád, poměr k Číně se poměřuje podle toho, zda nahrává či nenahrává Trumpově politice. I proto zprávu o volbě Číny do rady OSN nenajdete na webu New York Times (který jinak hájí muslimy včetně Ujgurů). Zato ji najdete – spolu s drsnou kritikou Pekingu a jasnou obhajobou Ujgurů – na protrumpovském webu Breitbart.

Jsou to ale paradoxy, co?

LN, 16.10.2020