Proč nezazněl odsudek násilí proti Rohingům

Papež poprvé navštívil Barmu. Papež se poprvé osobně setkal s mírovou nobelistkou Su Ťij. Ale překvapivěji působí jiná zpráva. Když spolu ty dvě osobnosti hovořily, vůbec nepadlo slovo Rohingové. Papež vyzval k respektování všech etnických skupin v Barmě a k náboženskému dialogu. Su Ťij slíbila hájit lidská práva a toleranci všech. Nic proti tomu. Ale kde zůstali utlačovaní Rohingové? Kam zmizel kritický osten papeže Františka? Když na jaře mluvil o muslimských běžencích v Řecku, přirovnal jejich životní podmínky ke koncentračním táborům. Proč se nezastal muslimských Rohingů v buddhistické Barmě?

Těžko říci. Možná nechtěl dělat problémy půlmilionu barmských křesťanů. Ale možná mu došla jiná věc. Problém Rohingů je tak mnohostranný, že prvoplánový odsudek – navíc z úst cizince, který Barmu vůbec nezná – chtě nechtě musí působit arogantně. Jisté je, že armáda to dává Rohingům „sežrat“ tak tvrdě, že půl milionu jich uteklo do Bangladéše. Neméně jisté je ale i to, že Barma má pro obezřetnost důvod. Když vidí, co dělá muslimská guerilla na Filipínách, tak musí zbystřit. Když ví, že lídr rohingské guerilly Ataulláh Abú Amar Džunúní pochází z Pákistánu, školil se v Saúdské Arábii a rozumy získává opět z Pákistánu, musí zbystřit ještě víc.

Problém barmské armády ale nespočívá v samotné obezřetnosti vůči Rohingům. Spočívá v paušální tvrdosti, s jakou na hrozby reaguje. Je to problém v jádru podobný třeba tomu kosovskému před dvaceti lety. I tam bylo obtížné najít hranici, za níž se armádní zásahy proti guerille mění v plošné tažení proti etniku. A v zemi pro Západ natolik neznámé, jako je Barma, je to pro cizince skoro nemožné. Zdá se, že papež František to do jisté míry pochopil. A na rozdíl od západních aktivistů paní Su Ťij nekádroval.

LN, 29.11.2017