Válku Izraele proti Hamásu provází mohutná dezinformační kampaň a psychologické manipulace tohoto teroristického hnutí i jeho stoupenců. Kupodivu je velmi úspěšná a řada mezinárodních médií i lidí věří víc brutálním vrahům malých dětí než Izraeli.

Typickou ukázkou byla exploze u nemocnice v Gaze, z níž Hamás obvinil Izrael, tvrdil, že zahynulo „až pět set civilistů“, a západní média mu uvěřila. Nakonec se ukázalo, že šlo o špatně odpálenou raketu teroristů, která zabila zhruba padesát lidí. Mezinárodní média, jako New York Times, BBC nebo agentury Reuters a AP, se vůbec neobtěžovala si tuto dezinformaci ověřit, okamžitě obvinila Izrael z „masakru civilistů“ a chybu později přiznala jen velmi neochotně. A navzdory této blamáži vzápětí znovu automaticky zveřejnila tvrzení Hamásu, že Izraelci bombardovali kostel, což opět nebyla pravda – armáda zveřejnila záběry z dronů, na kterých je vidět, že útočila úplně jinde a kostel po jejím útoku stál.

Sociální sítě jsou plné falešných videonahrávek údajných „izraelských zločinů v Pásmu Gazy“. Jedna například „dokazuje“, že Izrael útočil na dětskou nemocnici v Gaze bombami s bílým fosforem, ale šlo o záběry z roku 2016 ze Sýrie. Na jiném videu, které má zachycovat „izraelské vraždění palestinských dětí“, Palestinec lká nad jasně rozeznatelnou plastovou panenkou. Fotografie vyděšeného nemluvněte zaklíněného v troskách domu údajně zničeného Izraelem je zase produktem umělé inteligence – dítě má nevěrohodně nadměrnou hlavu, hluboké vrásky, podivný výraz a příliš mnoho prstíků.

Dezinformační byla i nahrávka, na které teroristé Hamásu sedmého října údajně přilétají do Izraele na rogalech; to sice někteří skutečně udělali, ale zveřejněné záběry pocházely z dva měsíce staré letecké show v Egyptě. Na jiném videu údajných „izraelských zvěrstev“ leží v kaluži krve nehybný mladík, ale jde o herce při loňském natáčení filmu. Dezinformace šíří i BBC, která uvedla, že Ukrajina poskytla Hamásu zbraně, přestože to nedává naprosto žádný smysl.

Když Hamásu došlo, že to s masakrem přehnal a poškodil si pověst, začal popírat, že se ho dopustil. Jeho představitelé nejprve prohlašovali, že ho provedli gazanští civilisté, kteří prošli do Izraele otvory v plotu. Potom na sociálních sítích tvrdili, že Izraelci si masakr vymysleli a záběry z něj jsou zfalšované, a nakonec vysoký politický vůdce Ghází Hamád utekl ze studia BBC, aby na přímou otázku nemusel odpovědět.

Hamás také vyvíjí psychologický tlak na rodiny unesených rukojmí a tvrdí, že izraelské nálety jich šedesát zabily, v naději, že jejich příbuzní si na vládě vynutí příměří. Do oblasti citového vydírání patří i nedávné video Islámského džihádu, na němž dvě rukojmí, starší žena a malý chlapec, obviňují izraelského premiéra z neochoty přistoupit na klid zbraní; armádní mluvčí to dokonce označil za „psychologický terorismus“. Strategii Hamásu používá i OSN a Červený kříž, když šíří zprávy o počínajícím hladomoru, nedostatku vody a paliva a obrovských lidských ztrátách v Gaze.

Všechny takové zprávy vyhánějí do ulic statisíce rozlícených a agresivních odpůrců Izraele a antisemitů a přispívají ke zvýšení počtu útoků na Židy – a přesně to Hamás chce.

Pomáhá mu jednotka zhruba padesáti mladých propagandistů, kteří fake news vymýšlejí a šíří. Říkají si „nezávislí novináři“, ve vestách s nápisem Press natáčejí v Gaze videa a rozhovory a předstírají, že mluví sami za sebe, ale jsou hlásnou troubou Hamásu. Jedna taková „novinářka“ například po výbuchu rakety u nemocnice namluvila BBC, že Izraelci tam zabili „přes tisíc pacientů“, a označila to za „genocidu“. Jiná zase lhala, že Izrael bombarduje a zabíjí Gazany prchající před útoky na jih, a další šířila na sociálních sítích tvrzení, že za všechno může „pětasedmdesát let okupace“ a „nic jiného než sedmý říjen se nedalo čekat“. A když se na jih Pásma Gazy vydaly po izraelské výzvě statisíce Gazanů, tito dezinformátoři jim tvrdili, že je to „past“ a Izrael je cestou zabije. Aby mohli účinně předávat fake news západním médiím, mají od Hamásu k dispozici auta s řidičem a kancelář v nemocnici Šífa, jak zjistil izraelský deník Jerusalem Post.

Nevěrohodná jsou i nápadně vysoká a podezřele rostoucí čísla mrtvých Gazanů, která Hamás každodenně oznamuje. Izrael však civilisty záměrně nebombarduje a naopak je před svými útoky předem varuje. Při odchodu humanitárním koridorem je dokonce chrání izraelské tanky, protože Hamás na civilisty střílí, aby je zadržel. Uváděným číslům nevěří ani Američané v čele s prezidentem Bidenem. Počet v mrtvých v Gaze se nedá nezávisle ověřit, ale je namístě brát všechny informace Hamásu s velkou rezervou.

Propaganda Hamásu začala už masakrem 7. října. Americká nevládní organizace Honest Reporting zjistila, že při něm byli i čtyři gazanští fotografové na volné noze, kteří spolupracují se západními médii jako Reuters, AP, New York Times nebo CNN. Tito stringers, jak se jim říká, pak fotili zvěrstva páchaná v kibucech, aniž obětem pomohli nebo se od hrůzných činů distancovali; naopak svými snímky přispěli k teroristické propagandě. Podle mluvčího izraelské armády jsou napojení na Hamás a dodávají západním médiím jen fotografie, které jim teroristé schválí. Zveřejněné fotky zachycují bití a unášení vojáků i civilistů, odvážení rukojmí s prostěradlem na hlavě, bezvládné tělo brutálně znásilněné a zmasakrované německo-izraelské dívky Shani Louk nebo lynčování izraelského vojáka. Zmíněná západní média popřela, že by o řádění Hamásu věděla předem, ale například Reuters přiznal, že fotografie svých gazanských spolupracovníků dostal už 45 minut po izraelském oznámení invaze Hamásu. Tito stringeři nevstoupili ilegálně do Izraele a nebyli na místě masakru náhodou – Hamás je tam nepochybně pozval. Podle Národního ředitelství pro veřejnou diplomacii při Úřadu izraelského premiéra jsou tito novináři „spoluviníky spáchaných zločinů proti lidskosti a jejich počínání je v rozporu s profesionální etikou“.