Hollandovo vítězství v nedělních francouzských presidentských volbách je neblahým signálem dalšího vývoje v Evropě. Vítězství levice skoncuje ve Francii s úspornými opatřeními, na kterých se dohodlo pod vedením Sarkozyho a Merkelové 25 evropských států, takže státní dluh, který koncem r. 2011 činil 85 % HDP (zatímco ve Španělsku jen 66 %) bude dál narůstat.

Zvednutí daňového stropu na 75 % je jen slabou náplastí na díru, kterou v rozpočtu udělá Hollandem ohlášený návrat k důchodové věkové hranici 60 let (ze současných 62). Němcům, kteří musí pracovat až do 67, se taková lidumilnost určitě líbit nebude, natož aby na ni přispívali. Takže až Francie dospěje k bankrotu, od Německa se záchranné finanční injekce určitě nedočká. A je víc než pravděpodobné, že ani celý zbytek unie Francii zachránit nedokáže, i kdyby nakrásně chtěl. Proti Řecku je to sousto přece jen o hodně větší a ani Řecko ještě zdaleka nemá vyhráno. Analytici Citibank odhadují, že pravděpodobnost odchodu Řecka z měnové unie (nikoli nezbytně z EU) je mezi 50 a 75 procenty.

Pozoruhodné je, že CDU, strana německé kancléřky Angely Merkelové, nedávno schválila rezoluci, která by umožnila členskému státu Unie opustit společnou měnu bez opuštění EU. Kdekdo se domníval, že se tím vychází vstříc Řecku nebo Portugalsku, ale už se objevují otázky, zda to nebyla tichá příprava na odchod Německa. A nikdo by se Němcům nemohl divit, protože na záchranu všech předlužených států Unie by Německo muselo po několik let obětovat 7 % svého HDP, jak v New York Times uvádí vytrvalý kritik Evropy Bernard Connolly. A to je mnohem víc, než byly válečné reparace uložené Německu vítěznými mocnostmi po I. světové válce, na něž poslední splátka byla zaplacena teprve roku 2010.

Návrat Německa k marce by ovšem euro nemohlo přežít. Proto si ho většina analytiků ani nedovede představit. Staly se však už divnější věci. A z Německa přicházejí další podivné signály. Tak například zde byl nedávno zřízen zvláštní stabilizační fond finančního trhu. Jeho účelem je chránit německé banky v případě pádu eura. Vláda mu poskytla 400 mld. eur jako záruku pro německé banky, 80 mld. na jejich rekapitalizaci, a legislativu umožňující bankám zbavit se státních dluhopisů EU v případě krize. Německo tak kolem svých bank postavilo ochrannou bariéru. Může se od eura oddělit, kdykoli se mu zamane.