Divadlo, které nám předvádějí vrcholní představitelé Evropské unie při jednání o „záchraně“ Řecka, by mohlo být k smíchu, kdyby v míře dosud nebývalé neodhalovalo mimořádně hrozivé příznaky. V krystalicky čisté podobě ukazuje, že nám vládnou neschopní všehoschopní. Následky poneseme všichni.

Poprvé se tito politici projevili ve viditelné formě při neúspěšném dojednávání evropské ústavy, které ohnuli do již úspěšného schvalování prakticky totožné Lisabonské smlouvy. Tehdy poprvé bylo jasně vidět, že evropští politici nemají své další kroky vůbec promyšlené a rizika si vůbec nepřiznávají. Jsou hnáni zaslepenou ideologií evropské integrace. Její prosazení je pro ně daleko důležitější než to, co si myslí, co chtějí a na co jsou připraveni obyčejní lidé.

Od té doby neschopní všehoschopní napáchali mnoho dalších škod, které nám v životě překážejí prakticky neustále. Jako jedna z největších hloupostí 21. století do historie vejde jejich boj s neexistujícím globálním oteplováním. Pro politiky a úředníky to byla další mimořádná příležitost, které se chopili s vervou tupým byrokratům vlastní. A tak bojujeme a bojujeme, příroda pláče a pláče, všichni neskutečně plýtváme svým úsilím a a penězi. Jen politici a byrokraté jsou spokojeni, protože nám ukázali, jak jsme na nich závislí. A lidé propadají beznaději a pocitům bezmoci, protože nevědí, jak ten strašlivý nesmysl zastavit.

Od začátku problémů Řecka bylo jasné, že euro je katastrofálně nedomyšlený projekt, že Řecko členem eurozóny nikdy nemělo být, že své dluhy nikdy nesplatí a že jeho jediná spása je odchod z eurozóny. Místo toho se opakovaně domlouvají nejrůznější záchranné balíčky, při kterých se znovu a znovu ohýbají daná pravidla, slibuje se nesplnitelné a obrovské peníze se pálí na vatře nedomyšlené jednotné měny. Výsledkem je znovu a znovu jen další zhoršení situace. Dopady už nejsou jen ekonomické, ale i navýsost politické. Animozity v Evropě vzrůstají, Němci jsou naštvaní na Řeky, Řekové na Němce a Finy, Italové a Španělé na Němce, Řekové mezi sebou. …. za chvíli budou naštvaní všichni na všechny. Politici si navzájem nevěří, lidé nevěří politikům, politici se bojí svých občanů. Cestu z toho nevidět. Omyl si nikdo nepřizná, a tak se docela rychle suneme k bodu, kdy se ta naše Unie sesype jako domeček z karet.

Evropa má se situací, kdy jí vládli neschopní všehoschopní, strašné zkušenosti. Mrazí mne v zádech z podobnosti se situací před první světovou válkou. Nikdo ji nechtěl, a nikdo proto nepředvídal, k čemu nakonec všechno povede. Před druhou světovou válkou využil podobné situace jeden vůdce, který lidem vysvětlit, že ví, jak nakupené problémy vyřešit, a nikdo z neschopných všehoschopných neměl odvahu ho zastavit. A tak s ním jednali a jednali…až byla válka.

Dej Bůh, abychom se poučili, vzchopili a neschopné všehoschopné zastavili včas, než nám v Evropě válku rozpoutají znovu. Čas se nám krátí.

Autor je členem Strany svobodných občanů