Vy všichni oškliví, kteří jste se rozhořčili nad udělením Nobelovy ceny za mír Evropské unii, tady máte patřičnou odpověď. EU zachránila mír před pomazánkovým máslem.

Evropský úředník je synonymem pro byrokratickou a zcela zbytečnou činnost. Pomazánkové máslo není máslo, protože nemá předepsaných 80 % mléčného tuku, a musíme tedy tento produkt přejmenovat, jak nám nařizuje Evropský soudní dvůr.

Neznám snad nikoho, kdo by si myslel, že pomazánkové máslo je skutečným máslem, ale "kazeň musi byt, tak je to spravne". Co kdyby si někdo náhodou zaměnil pomazánkové máslo se skutečným máslem a utrpěl šok z toho, že výrobek obsahuje méně tuku, a je tedy o trochu zdravější?

Nutno poznamenat, že podnět vzešel od slovenských sousedů, kteří své pomazánkové máslo přejmenovali, zatímco my ne, a žalovala Evropská komise. Je s podivem, čím vším se EU zabývá. Ještě víc je s podivem, jak to, že evropská populace dokázala přežít staletí bez toho, aniž by byla svázána všemi možnými směrnicemi a příkazy.

Všechno musí být přesně zaškatulkováno a běda, jak někdo vystrčí nos o trochu víc, hned ho přes něj klepneme. Čím se vlastně EU liší od RVHP? Snad jenom množstvím směrnic, které svazují čím dál víc. Rozdělení výroby se děje pomocí dotací a kvót. Místo Moskvy vše řídí Brusel. Výsledek je horší RVHP.

Jak kdosi v diskusi poznamenal, holt si budou nosit děti do školy ke svačině chleba s pomazánkovým tukem a ovocným rosolem. Dospělí si mohou dát tuzemák, pokud možno nepančovaný. Jsou tyto otázky názvů skutečně tak zásadní, že se tím musí zabývat soud a přikazovat, jak se má ten který výrobek na daném území jmenovat?

A zdaleka nejde jen o názvy, ale celý trh křiví systém dotací a kvót. Brusel říká: "Buď poslušný a budeš moci vyrábět a za odměnu ti dáme dotaci. Když budeš zlobit, zpřísníme ti kvóty." Tohle není nic jiného než ekonomický nátlak a snaha ovládat svrchované státy. K čemu je vojenská síla, když postačí ekonomika a směrnice?

Osobně mi je vcelku jedno, jak se ten který výrobek jmenuje, ale vadí mi snaha byrokraticky zasahovat a zakazovat. Není to tak dávno, kdy EU zakázala domácí zabíjačkové hostiny. Člověk si může píchnout prase a udělat zabíjačku, ale musí to zkonzumovat sám a nesmí třeba pohostit souseda.

Marmeládu nesmíme nazývat marmeládou. Obhajovat bruselské výmysly může snad jen opravdový eurohujer. To samé je, když lidé kritizují rozhodnutí norského výboru udělit EU Nobelovu cenu za mír. Lidé se právem ptají, čím že to EU přispěla k míru?

Nikdo nekritizuje právo udělit cenu tomu, komu norský výbor uzná za vhodné, ale vzhledem k tomu, že jde o věc všeobecně uznávanou, je právem každého kritizovat fakt, komu tato cena byla udělena. Nikdo nenařizuje norskému výboru, komu ji má udělit, ale zároveň by si měli být v Norsku vědomi toho, že jejich rozhodnutí není nedoktnutelné a je kritizovatelné.

Kolik eurohujerství musí mít v sobě člověk, který se rozplývá nad zjevně nesmyslným oceněním EU s dodatkem, že bychom vlastně měli být rádi, protože ta slavná Nobelovka patří i České republice jakožto členskému státu EU? Co vy na to, pane Mládku? Kritika evropského direkcionismu není antievropanství a už vůbec ne populistické.

Rovněž tak kritika norského výboru není projevem antievropanství, ale velice střízlivého a realistického pohledu. Naopak je to eurohujerismus, který nahrává všem možným snahám o ovládnutí svrchovaných států včetně nynější snahy o vytvoření bankovní unie, která znemožní členským státům volné rozhodování v bankovní sféře.

Evropská unie se stává horší RVHP již delší dobu. Stále se snaží vnutit občanům členských států Superstát, aniž by o tom mohli tito lidé rozhodnout v referendech. V momentu, kdy státy už nebudou mít žádné pravomoce, bude pozdě ptát se lidí. Už bude rozhodnuto.

Socialismus v Evropské unii je velký, a protože západní Evropa nemá se socialismem žádnou osobní zkušenost, měla by si poslechnout námitky těch, kteří jej zažili na vlastní kůži. Jenže EU nechce poslouchat, ona nařizuje. A tak jako nyní zmizí pomazánkové máslo zmizí i národní suverenity. Ale hlavně že EU dostala cenu za mír.