Už toto označení pro katastrofu u Smolenska, kde zahynula velká část politické a vojenské elity polského národa (celkem prý 37 vysoce postavených Poláků), včetně prezidenta Lecha Kaczyńského a jeho ženy, v sobě obsahuje podezření, s kterým se budou muset vypořádat hlavně Rusové.

Pro přesnost připomeňme: U Katyně totiž Sověti v roce 1940, tedy přesně před sedmdesáti lety, chladně postříleli na čtyři tisíce z více než dvaceti tisíc zajatých polských důstojníků. Polsko přišlo o svou vojenskou elitu.

Tragédie i bez bližšího zkoumání podrobností vykazuje několik nepřehlédnutelných chyb. Zarážející je, že v jednom letadle se přepravovali najednou prezident, politici a kompletní velení celé armády. Ve staré Evropě, jak vím z vlastní zkušenosti, nesmí ani v jednom letadle či autě se přepravovat šéf vydavatelství a šéfredaktor, aby nebyl v případě katastrofy ohrožen chod podniku. Pro vedení státu by měla být tato pravidla ještě přísnější.

Podobně je možné se podivit nad tím, že pilot, který se údajně pokusil třikrát či čtyřikrát marně přistát kvůli velké mlze, uposlechl jako výsostný velitel letadla rozkazu prezidenta přistát za každých okolností. To by se zřejmě ve staré Evropě rovněž nemohlo stát, když přistání nedoporučovala ani řídící věž. Prezident je sice vrchní velitel vojsk, ale ve vzduchu je velitelem letadla vždy kapitán. Jen tyto dvě okolnosti i po dvaceti letech ukazují na odlišnosti, které nás, Středoevropany, stále dělí od staré Evropy: Prezidenty a politiky nezřízeně posloucháme, ale zároveň se paradoxně nestaráme důsledně o jejich bezpečnost: jsou tedy ve dvakrát větším ohrožení.

Jiný problém má s touto velkou tragédií Rusko, protože v jeho čele v posledních letech stojí předlouhá řada zpravodajců, na které padá podezření z vražd řady novinářů či odpadlíků, jakým naposled byl Alexandr Litviněnko, který zemřel 23. listopadu 2006 ve Velké Británii a ze své smrti obvinil přímo Vladimíra Putina.

Ruská zpravodajská komunita, jež se na konci sovětské éry stala terčem úšklebků, se od té doby značně vzpamatovala a znovu získala politický vliv, a to dokonce větší, než měla kdykoliv předtím. Všichni ruští premiéři z doby prezidenta Jelcina, tedy Primakov, Stěpašin a Putin dříve pracovali jako šéfové rozvědky. Putin, který nastoupil do úřadu prezidenta po Jelcinovi, je jediným důstojníkem I. hlavní správy, který se stal nejvyšším ruským představitelem. Ředitel Služby vněšnej rozvedki Sergej Nikolajevič Lebeděv řekl: „Díky tomu, že prezident rozumí zpravodajské činnosti a že máme příležitost hovořit s ním stejnou řečí, se naše práce výrazně zjednodušila.“

Vasilij Mitrochin (který uprchl ze služeb KGB do Velké Británie a vyvezl archiv) tvrdí, že Putin sice během prvního období ujišťoval, že je oddán demokracii a lidským právům, ale postupně se mu podařilo většinu opozice marginalizovat (viz třeba věznění Michaila Chodorkovského) a získat kontrolu nejprve nad televizními stanicemi a pak i dalšími médii. V posledních dnech se například podařilo úspěšně ruské tajné službě pomocí nasazené volavky kompromitovat šéfredaktora ruského Newsweeku Michaila Fishmana, a tím i vydavatele německý Springer Verlag.

Všechny tyto skutečnosti budou v případě této tragédie hrát roli, protože a priori podporují vznik nejrůznějších konspiračních teorií. Jak se Rusové a hlavně sám premiér Putin k této události postaví, ukáže, jestli může být Rusko partnerem pro náš civilizační okruh nebo ne: Jestli totiž vyšetřování a komunikace s novináři bude co nejtransparentnější, nebo jestli naopak tragédii využije Rusko k tomu, aby ve svých bývalých satelitech vzbuzovalo strach, a lítost nad událostí bude jen diplomatickou kulisou, jako tomu bývalo dříve. A to i v případě, že v tom je Rusko zcela nevině.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel