Podruhé v několika týdnech jsme svědky zásadní změny ve veřejném prostoru v naší civilizaci: prezidentské volby v osmimilionovém Rakousku vyhrál 22. května těsně o 30 863 hlasů nezávislý kandidát, profesor ekonomie Van der Bellen nad leteckým inženýrem Norbertem Hoferem ze Strany svobodných, jehož strana je i ve vlastní zemi považována za krajní pravici.

A 23. června v čtyřiašedesátimilionové Velké Británii proběhlo referendum o setrvání v Evropské unii, kde vyhráli zastánci brexitu o 1 269 501 hlasů.

Při troše zjednodušení se dá říci, že v obou případech ukázala sílu starší generace a venkovské obyvatelstvo. Podle posledních dat z Velké Británie byla většina lidí ve věku od 18 do 49 pro setrvání v EU stejně jako v Rakousku byla většina takto starých lidí pro van der Bellena. Ve Velké Británii ale Skotové i Irové byli ve své většině pro setrvání v EU. To přivedlo skotskou premiérku k vyjádření, že by se mohla pokusit v parlamentu zablokovat uznání referenda.

Tuto možnost však právní filozof profesor Jiří Přibáň z univerzity v Cardiffu jednoznačně vyloučil. Doslova mi řekl: „Dnešní skotský parlament má ze zákona povinnost postupovat v souladu s evropským právem. Nicola Sturgeonová a její poradci z toho odvozují zdánlivě logickou tezi, že parlament tedy nemůže odsouhlasit vystoupení země z EU. Skotský parlament ani vláda však nemají pravomoc v otázkách zahraniční politiky, která je výlučně v rukou westminsterského parlamentu a britské vlády, a proto je taková ústavní konstrukce vratká a z právního hlediska neobstojí. Její politický význam je však mimořádný, protože zdůrazňuje rozdělení země v otázce brexitu a posiluje legitimitu nového skotského referenda o nezávislosti.“

A dodejme, že za této situace je vypsání druhého referenda o nezávislosti Skotska velmi pravděpodobné.

Jedno se ale zdá být už dnes jasné: premiér Cameron, jak ohlásil, v říjnu odstoupí a aktivovat článek 50 unijní smlouvy, který se týká vystoupení z EU, by měl až nový předseda po převzetí moci, i když EU bude na Británii tlačit, aby tak učinila co nejdříve, což ona nejspíš nebude chtít.

Pak ovšem zbývá jediná cesta, jak zvrátit výsledky referenda, a to je vypsat předčasné volby, kdy by jedna z politických stran prosazovala druhé hlasování, říkají odborníci, jako je například analytik Asociace pro mezinárodní otázky Kryštof Kruliš.

Výsledek referenda ale není až tak překvapivý jako to, že Britové, jak se posléze ukázalo, a statistiky Google to jen potvrdily, nevěděli, o čem vlastně hlasují, a že se tak stalo v zemi se starou tradicí reprezentativní vlády a parlamentarismu, které je cizí myšlenka přímé demokracie. Důsledky mohou být zásadní, zvlášť kdyby se odtrhlo Skotsko a Irsko. Pak by se Velká Británie zmenšila na „Malou Británii“, počet obyvatelstva by klesl o více než deset milionů a začala by se přibližovat velikostí Polsku, které naopak chce co nejdříve vstoupit do eurozóny.

(Psáno pro ČRo Plus)