Čekal jsem, že ministr průmyslu a obchodu Martin Říman ve své odpovědi na můj kritický článek (LN 1.12.2007, Viviane pošli Římana do kouta) klidně a věcně vysvětlí pozici, se kterou odjel do Bruselu bojovat s regulační koncepcí telekomunikací Evropské komise. Místo toho se čtenář dozvěděl, jaký jsem to ptáček (LN 4.12.2007, Neff ve slepé uličce regulačního fanatismu). Obávám se však, že čtenáři Lidových novin je naprosto jedno, jestli jsem nebo nejsem v nějaké uličce, a víc ho zajímají fakta a argumenty týkající se předmětu, totiž telekomunikací. V Římanově článku bohužel žádné nejsou.

Tak tedy znovu o co jde, protože se to velmi týká každého z nás.

V roce 1998 byl široce liberalizován trh telekomunikací v tehdejších členských státech Unie. Do té doby měly i na Západě státní firmy faktický monopol. Zároveň se schylovalo k přijetí států bývalého ruského impéria. Zde vládly firmy, které vznikly privatizací nebo poloprivatizací někdejších státních podniků a měly dominantní pozici – nelze říci na trhu, protože trh zde v pravém slova smyslu neexistoval (a u nás dosud neexistuje). V roce 2002 byl proto přijat takzvaný princip „ex ante“ regulace, zaměřený proti dominantním operátorům na trhu. V následujícím roce byl přijat seznam 18 oblastí, na něž jsou regulace uplatněny. Smysl toho byl prostý: narovnání podmínek a ochrana slabších operátorů před mocnými dědici komunistických gigantů. Zároveň bylo stanoveno, že jde o časově omezené opatření. Že Komise bude stav jednotlivých trhů sledovat a jakmile dojde k ozdravění, tedy k nastolení konkurenčního prostředí, regulace budou omezeny či zrušeny. Revize regulačního rámce byla zahájena loni a letos je připraven návrh na nová opatření, tj. ten návrh, který odjel bojkotovat do Bruselu ministr průmyslu a obchodu České republiky Martin Říman. Z původních 18 oblastí zbylo už jen sedm, které potřebují podle Komise regulační dohled. Jakmile i ony budou tržně ozdraveny, regulace bude zrušena, jelikož jí nebude třeba.

Pozice ODS

Martin Říman je exponent své strany, která ho do ministerského postu dosadila. Bohužel, tato strana se nevyznamenala v úsilí o liberalizaci trhu na poli telekomunikací u nás. Naopak, v ruku v ruce s ČSSD v době opoziční smlouvy se zúčastnila na schválení telekomunikačního zákona, který byl ušit na míru tehdejšího Telecomu a byl přijat narychlo, ještě dřív, než mohly být zohledněny direktivy „Bruselu“, jež měly za cíl trh uvolnit a tím i chránit zákazníky. Ta odpovědnost tady je a nikdo ji ODS a ČSSD neodpáře, ani osobně Martinovi Římanovi, tehdy v roli stínového ministra dopravy a spojů.

Telekomunikace v České republice jsou dodnes plně v rukou „dominantních operátorů“. To slůvko „dominantní“ je v důsledcích v podstatě monopol, jenomže to líp zní. Tito operátoři si se zákazníky dělají co je jim libo. Důvod je prostý. Nezáleží jim na nich. Osmdesát procent jejich příjmů pochází z dvaceti procent zákazníků, to jsou velké firmy, kterým nezáleží na nákladech na telekomunikační služby. Mohou si to dovolit, protože jsou zase ve své oblasti v dominantní pozici v pokřiveném českém trhu a snadno promítnou tyto náklady do konečných cen svých výrobků a služeb. Osmdesát procent zákazníků je tedy jen plebs, na který netřeba brát ohled. Pokud by se uskutečnily projekty připravované Evropskou komisí, postupně by vznikl celoevropský trh se skutečnou konkurencí, nejen „trh na oko“, jaký je u nás. Tento otevřený celoevropský trh by dal i obyčejnému zákazníkovi to, co dnes nemá, totiž možnost volby. Trh je u nás jen zdánlivý, na oko. Nedělají ho billboardy a reklamní kampaně v novinách. Je to prostředí, kde subjekty nabízející služby skutečně cítí konkurenční tlak a musejí napínat veškeré síly, aby se cenou a kvalitou na otevřeném trhu udržely. Velkým mezinárodním firmám, jako je u nás Telefónica, T-Mobil a Vodafone, samozřejmě vyhovuje rozštěpení evropského trhu na malé národní písečky. Proto tak úzkostlivě brání hranice a „národní specifika“, třebaže samy operují globálně. S úslužnou národní vládou a úslužným národním parlamentem za zády si mohou se zákazníky dělat co chtějí. A dělají to - například, že český uživatel internetu je donucen platit telefonní službu, i když ji nechce používat, to je státem tolerovaná hospodářská kriminalita.

Regulační, tedy administrativní opatření fakticky nahrazují tlak, který by na opravdovém trhu nastal přirozenou cestou konkurence. Doporučení Evropské komise, proti němuž Martin Říman odjel do Bruselu bojovat, říká už ve svém prvním odstavci: Cíl regulačního rámce je postupné omezování sektorově zaměřených opatření ex ante v souladu s rozvojem tržní soutěže. Mně to připadá rozumné, souhlasím s tím a jako novinář to podporuji.

Protiargumenty Martina Římana neznám. Nesdělil je a omezil se na nicneříkající rádoby tržní fráze. Je to škoda, protože věcná diskuse by věci jistě prospěla.