Sotva to někoho zajímá, protože se to teď zdá všechno tak daleko, ale zprávou týdne je s největší pravděpodobností krach Číny. (Poznámka překladatele: Původní článek vyšel 8. září 2023.) Nemovitosti, měna, akciové trhy, technologie, demografie: všechny tyto problémy se nyní sešly a Čínu čeká v nejlepším případě stagnace.

1. Zhroucení trhu s bydlením
Krach čínského trhu s bydlením: Odhaduje se, že v Číně je 80 milionů neobydlených bytů – to je i na tak velkou zemi, jako je Čína, obrovské číslo. Nemovitosti táhly čínský růst po celá desetiletí, nyní ale hrozí, že jej zničí. Velké čínské developerské konglomeráty jeden po druhém krachují. Tentokrát však nikdo neví, jak čínský trh s nemovitostmi vzkřísit. Čínský režim trh s bydlením po léta uměle stimuloval a využíval jej jako ekonomický motor – a fungovalo to! – ale někdy se trh nasytí a v Číně k tomu nyní došlo.

2. Kolaps čínského jüanu
Poté přišla marginalizace čínského jüanu, který byl prezentovaný jako měna předurčená k nahrazení amerického dolaru na pozici světové rezervní měny číslo 1. Předčasně. Ať už je čínský jüan slabý nebo silný, tak jej jako mezinárodní měnu nikdo nechce, protože spolehlivosti čínského režimu dlouhodobě nikdo nevěří. A nikdo nechce kupovat čínské dluhopisy. „Je velmi těžké etablovat rezervní měnu bez atraktivních rezervních aktiv. Čína má problém. Chce, aby cizinci kupovali její dluhopisy, ale ty se prodávají teprve od začátku roku 2022,“ poznamenal nedávno Jens Nordvig, zakladatel a generální ředitel poradenské společnosti Exante Data.

Když si velké čínské společnosti půjčují peníze na mezinárodních trzích, tak je to vždy v eurodolarech (eurodolar) a rozhodně ne v čínských jüanech.

Bez ohledu na to, jestli bude čínský jüan slabý nebo silný, tak americký dolar nenahradí, a to ani v jihovýchodní Asii. Ačkoliv je nedávné posílení BRICS (neformální hospodářské uskupení zemí zahrnující Brazílii, Rusko, Indii, Čínu a Jižní Afriku) zajímavým geopolitickým vývojem, tak v této fázi nic nenasvědčuje tomu, že by ostatní země skupiny BRICS byly připraveny vypořádávat své obchodní transakce v čínském jüanu -- a to platí zejména pro Indii.

Pokud jde o koncepci čínského jüanu jako měny vyhrazené pro země skupiny BRICS, tak někteří odborníci se k této možnosti již dávno vyjádřili skepticky. Danny Bradlow z Centra pro pokročilá studia (Centre for Advancement of Scholarship) působícího při Pretorijské univerzitě, zpochybnil praktičnost návratu ke zlatému standardu – zlata na to zkrátka není dost – i využití kryptoměn. Danny Bradlow také zpochybnil spolehlivost kryptoměn v globálním obchodu. Někteří seriózní investoři považují kryptoměny v podstatě za obdobu holandské tulipánové mánie ze 17. století. Ale tehdy vám alespoň zůstala tulipánová cibulka.

Shirley Ce Jü (Shirley Ze Yu), spolupracovnice Londýnské školy ekonomie a politických věd (London School of Economics and Political Science) se při diskusi o složitosti zavedení měny specifické pro BRICS vyjádřila, že zavedení takové měny by vyžadovalo vytvoření řady institucí se sdílenými standardy a hodnotami. „Není to nemožné, ale bylo by velmi obtížné toho dosáhnout,“ poznamenala.

Chris Weafer, investiční analytik poradenské společnosti Macro-Advisory specializující se na Rusko a Eurasii, označil návrh vytvoření měny specifické pro BRICS za „neživotaschopný návrh“.

3. Kolaps čínského akciového trhu
Je pravděpodobné, že generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny Si Ťin-pching ve skutečnosti nerozumí tomu, jak trhy fungují. Možná si myslel, že jeho zásahy do čínského akciového trhu nebudou mít žádné následky. Jeho zásahy však mají přinejmenším jeden důsledek: ztrátu důvěry. Proč by někdo chtěl investovat na akciovém trhu, který je neustále vydáván na milost a nemilost komunistickému „princi“ a jeho subjektivním rozmarům a zálibám?

Podle nového čínského „antisankčního zákona“ může jako trestný čin být označeno téměř cokoliv a zabaven může být jakýkoliv majetek, pokud si to čínští komunističtí pohlaváři budou přát. Razie v šanghajském ústředí poradenské firmy Bain & Company a kolonizace (konfiskace) hongkongského finančního centra čínskými imperialisty způsobily z čistě finančního hlediska mimo jiné také to, že čínský trh ztratil punc spolehlivosti.

Problém je také v tom, že v Číně neexistují žádné soukromé společnosti. Komunistická strana Číny razí politiku „civilně-vojenské fúze“ a to znamená, že všechny společnosti patří ústřední vládě a ta si může kdykoliv přisvojit jejich informace.

4. Nedostatek technologických inovací
Agresivní politika Číny, nedodržování transparentnosti a amerických účetních standardů, dlouhodobě kladná obchodní bilance ve prospěch Číny a permanentní a systémové zcizování amerického duševního vlastnictví Čínou vedlo Spojené státy americké, navzdory desetiletím vzájemných dobrých vztahů, k omezení „sdílení“ amerických polovodičových technologií s Čínou. Zdá se, že čínská vláda tento obor ještě dokonale nezvládla, což možná ještě zvýšilo Si Ťin-pchingovu snahu zmocnit se Tchaj-wanu, který je globálním centrem pro počítačové čipy. Čínské společnosti a vláda mají možná obavy ze zaostávání čínských společností za společnostmi z Japonska, Jižní Koreje, Tchaj-wanu a Západu. V této věci se v USA republikáni a demokraté výjimečně shodují.

5. Demografický kolaps
Ve všech industrializovaných zemích na všech kontinentech se až na pár vzácných výjimek hroutí demografické křivky. Pro Čínu, která se s porodností 1,28 dítěte na ženu zdá být předurčena jít ve stopách Japonska, to platí jakbysmet. Zdá se, že Si Ťin-pching se tento sestupný trend snaží zvrátit, ale zatím se mu jej podařilo pouze urychlit. Navzdory formálnímu ukončení čínské politiky jednoho dítěte v roce 2016 a zavedení finančních výhod a snížení daní pro rodiny se porodnost nijak významně nezvýšila.

Údaje OSN naznačují – i přes mírné zvýšení porodnosti krátce po změně politiky – že se porodnost od té doby dále snížila. Porodnost v Číně klesla z přibližně 1,7 dítěte na ženu – podobná porodnost je i v Austrálii a Spojeném království – na 1,28 dítěte na ženu, což je jedna z nejnižších hodnot na celém světě. Tento nedávný pokles je důsledkem několika různých společenských a ekonomických tlaků, které se v Číně v průběhu let nahromadily. Ubývající pracovní síla snižuje potenciál hospodářského růstu Číny.

Z výše uvedeného vyplývá tato prognóza: Naši současníci často zapomínají na to, že čínský režim není ekvivalentem britské, americké ani nizozemské demokracie. Čínský režim je diktaturou ve striktním slova smyslu, diktaturou jedné strany a v samé podstatě je diktaturou jediného muže – Si Ťin-pchinga. Pokud se bavíme o svržení diktátora, tak připadají v úvahu tři možnosti – může být svržen silou, může se rozhodnout sám odejít, případně může zemřít.

Si Ťin-pching se navzdory selhání své hospodářské politiky pravděpodobně sám odejít nerozhodne. Možná doufá, že mu Tchaj-wan po nadcházejících prezidentských volbách naplánovaných na 13. ledna 2024 spadne do klína sám. V zájmu zvýšení mezinárodního obchodu by mohl plánovanou agresi proti Tchaj-wanu odložit nebo by naopak – jak to tyrani často dělají – mohl nepřátelství vůči Tchaj-wanu eskalovat, aby odvedl pozornost čínské veřejnosti od hospodářské krize. Nejednalo by se však o předehru k „čínskému století“, ale o zoufalý manévr zoufalého muže.

Si Ťin-pching své armádě již nařídil, aby se „připravila na válku“ a „bojovala za vítězství“. Čínské špionážní balóny se již pohybovaly nad nejcitlivějšími americkými vojenskými základnami. Si Ťin-pching také do Spojených států přes jejich otevřenou jižní hranici poslal „stovky čínských mužů vojenského věku“ – pravděpodobně proto, aby v případě napadení Tchaj-wanu Čínou podkopali americkou vojenskou odvetu tím, že budou sabotovat letiště, elektrické rozvodné sítě, komunikační systémy, zásobování pitnou vodou, mosty, přístavy, dálnice, tunely a další strategickou infrastrukturu.

Si Ťin-pching vidí, že jeho „okno příležitosti“ – otevřené v době vlády Bidenovy administrativy, která je možná kompromitována – se zavírá a že USA vede prezident, který si potřásá rukou se vzduchem, říká „bez komentáře“ na otázku týkající se vyhořelého města na Havaji a ujišťuje ruského prezidenta Vladimira Putina, že „malý vpád“ na Ukrajinu by byl v pořádku.

Si Ťin-pching ví, že Bidenova administrativa uprchla z Afghánistánu, likviduje energetickou nezávislost USA a podporuje větrné elektrárny, umožnila čínskému špionážnímu balónu dokončit jeho misi nad citlivými vojenskými základnami USA, zrušila program amerického ministerstva spravedlnosti China Initiative, který se snažil postihovat průmyslové krádeže, povolila TikTok, Konfuciovy instituty, Konfuciovy třídy na základních i středních školách, ilegální čínské „policejní stanice“, nechává Čínu kupovat americkou zemědělskou půdu – často ležící v blízkosti amerických vojenských základen, a nedělá prakticky nic pro to, aby zastavila americké investice do čínského průmyslu a armády prostřednictvím obrovských veřejných federálních důchodových fondů, jako je Thrift, a také investice soukromého sektoru.

Larry Fink, generální ředitel a předseda představenstva společnosti BlackRock, vyzval investory, aby „ztrojnásobili své alokace v čínských aktivech“. „Jsme jedním z 16 správců investičních fondů, kteří v současnosti nabízejí americké indexové fondy investující do čínských akciových společností,“ řekl zástupce společnosti BlackRock televizní stanici CNN o zemi, která ji využívá k tomu, aby Ameriku vytlačila z její vedoucí pozice a její pozici převzala.

Jamie Dimon, generální ředitel americké banky J. P. Morgan Chase, řekl, že „má v úmyslu působit v Číně v souladu s americkou zahraniční politikou, a pokud to bude americká zahraniční politika vyžadovat, tak tam expanzi rozhodně zastaví.“ Jinými slovy, investice do komunistické Číny – to je do země, která chce nahradit USA na pozici přední světové supervelmoci a ovládnout svět – nejsou nezákonné. Pokud Čína zaútočí na Tchaj-wan a rozpoutá válku, tak na financování této války se budou podílet i USA.

O pravděpodobnosti vypuknutí války a naléhavosti situace svědčí i vojenské aliance uzavírané Američany v oblasti Jihovýchodní Asie.

Drieu Godefridi, je právník a filosof, absolvent Saint-Louis University of Louvain. Má doktorát z teorie práva z Université Paris IV-Sorbonne. Je autorem knihy The Green Reich.

Překlad: Libor Popovský, Helena Kolínská

Poskytl Gatestone institute