Odehrál se tam, kde bychom to čekali nejméně. Jeho hlavními protagonisty jsou lidé žijící každý v naprosto odlišném světě. Mezi nimi je víc než fyzická hranice.

Na její jedné straně fanatická nenávist, na druhé touha po míru. Pásmo Gazy versus Izrael. Přímořská enkláva spravovaná teroristy vs demokratický právní stát. Teroristé, kteří dělají věci, které si my, Středoevropané obklopení smluvními přáteli (NATO, EU), neumíme představit. Nebo si dokážeme představit, že by od sousedů byly na území jižní části ČR odpáleny ne desítky či stovky, ale tisíce raket a minometných granátů (přesná čísla níže), a to během jedenácti dnů?

Podle webu izraelského ministerstva zahraničí jsou přesná čísla týkající se nedávné agrese Hamasu proti Izraeli následující:

- vypálených raket a minometných granátů celkem ... 4360, z toho
- do izraelského vzdušného prostoru proniklo ... 3573
- ještě na území Pásma Gazy spadlo ... 680
- do moře spadlo ... 280

To vše od 10. do 21. května 2021.

Navzdory tomu jsme svědky něčeho, co je pro mnohé nepochopitelné a někteří to dokonce odmítají. Izraelský server Ynetnews přinesl 28. července ve své magazínové části článek „A birthday gift: Israeli woman donates kidney to Gaza boy“, kterému dominuje obsah slova lidskost.

Hlavní postavou příběhu je paní Idit, učitelka mateřské školy žijící na severu Izraele v galilejské obci Ešchar. Před časem oslavila padesáté narozeniny a při té příležitosti se rozhodla k neobvyklému kroku. Měl to být výjimečný narozeninový dárek: nikoli pro ni, jak je u oslavenců obvyklé, ale opačným směrem. Její dárek či spíše dar někomu dalšímu.

Tím darem byla její vlastní ledvina, kterou se rozhodla věnovat cizímu člověku; někomu, kdo ji bude potřebovat. Někomu, komu tím může zásadním způsobem pomoci.

K činu ji inspiroval její zemřelý dědeček, který přežil holocaust a vedl ji k tomu, aby žila smysluplně a v souladu s židovskou tradicí, která učí, že není vyšší morální povinnost než záchrana života.

Paní Idit tedy kontaktovala příslušná místa, přičemž hlavní roli v tomto procesu sehrála organizace Matnat Chaim – o ní níže. Několikaměsíční proces vyústil v nalezení potřebného člověka. Byl jím tříletý chlapec z Pásma Gazy.

Dárkyně mu napsala hebrejský dopis, který její přítel přeložil do arabštiny. V něm uvedla: „Neznáš mě, ale brzy si budeme velmi blízcí, protože moje ledvina bude v tvém těle. Doufám z celého srdce, že se operace podaří a budeš žít dlouhý, zdravý a smysluplný život.“

Dlužno dodat, že jméno chlapce, potažmo celé rodiny, si jeho blízcí nepřáli medializovat vzhledem k „citlivosti spolupráce s Izraelem“ (řečeno nanejvýš diplomaticky). Nicméně, jak uvidíme níže, později vyšla jeho identita najevo, neboť transplantace musela být provedena v Izraele a to tak snadno utajit nelze.

Idit v dopise napsala, že po jedenáctidenní válce s Hamasem odhodila hněv a frustraci a má před očima jednu věc: naději na mír a lásku. Poněkud idealisticky si ovšem myslí, že pokud takových lidí jako ona bude víc, nebude proč bojovat. Tak tomu, žel, není.

Její rozhodnutí darovat ledvinu se v rodině nesetkalo s pochopením. Ba co horšího, vyvolalo roztržku. Manžel a nejstarší syn, který je na počátku třetí dekády svého věku, byli ostře proti. Otec s ní dokonce přestal mluvit. Nesouhlasila ani její setra s manželem. Podle všech příbuzných svým rozhodnutím zbytečně riskovala život. Důvod vysvětluje lakonicky: Všichni měli strach.

Situaci ještě zkomplikoval fakt, že při arabských útocích proti Izraelcům přišla širší rodina v minulosti o tři své členy – včetně rodičů jejího otce. (Je to jako kdyby za Protektorátu darovala česká žena ledvinu chlapci v Německu.)

Když se dozvěděla, kdo bude příjemcem její ledviny (výše zmíněný 3letý arabských chlapec žijící v Pásmu Gazy), dlouho nikomu nic neprozradila. Uvažovala správně: jsou-li reakce rodiny na samotné darování ledviny tak ostře odmítavé, budou po zjištění, že ledvinu dostane chlapec v Pásmu Gazy ještě drsnější.

Ve svém rozhodnutí byla ale nezlomná.

V Izraeli se darováním ledvin zabývá nezisková organizace Matnat Chaim sídlící v Jeruzalémě. Darování je založeno na základě dobrovolnosti a je uplatněn princip reciprocity. V tom smyslu, že dárce 1 věnuje svoji ledvinu pacientovi 1 a příbuzný pacienta 1 věnuje svoji ledvinu pacientovi 2.

Takto bylo postupováno i v případě paní Idit. Zatímco její ledvina byla darována chlapci v Pásmu Gazy, jeho otec, jehož ledvina nebyla pro jeho potomka vhodná, souhlasil s tím, že ji věnuje někomu dalšímu v Izraeli, konkrétně 25leté matce dvou dětí. Tímto způsobem došlo k záchraně dvou lidí.

Informace o provedených transplantacích jsou veřejně dostupné na webu organizace Matnat Chaim, přičemž identita dárců a příjemců je publikována dle vzorce JMÉNO – SYN/DCERA – JMÉNO.

Zatímco dárkyně Idit je na serveru Ynetnews uvedena plným jménem (Idit Harel Segalová), v přehledu transplantací je napsáno „Idit dceta Chany Dory“. Více na obrázku 1:

Obr. 1/ Takto informuje web organizace Matnat Chaim o transplantaci ledvin pojednané v tomto článku. Došlo k nim 16. června v Beilinsonově nemocnici a Dětské nemocnici Schneiderů v Petach Tikvě. Jak patrno, paní Idit (dcera Chany Dory) darovala ledvinu Caramovi (synu Mohammeda) a Mohammed (syn Carama) daroval ledvinu Tal Cheně (dceři Ronit). Zdroj: Kilya.org.il.

Asi je zbytečné zdůrazňovat, jakou morální hodnotu má toto dvojí dárcovství ve vysoce konfliktní oblasti, kde jedna strana je posedlá fanatickým nepřátelstvím vůči státu a jeho lidu za jejími hranicemi. Mír to samo o sobě sice nepřinese, ale užitečné bezpochyby je.

K usmíření muselo dojít i v rodině paní Idit. Ona sama říká, že teď, kdy je po všem, její muž a děti celý ten příběh lépe chápou. Večer před operací jí zavolal otec. „Nepamatuji si, co říkal, protože plakal,“ poznamenala Idit. Když mu prozradila, že její ledvinu dostane palestinskoarabský chlapec, bylo prý na okamžik ticho.

Pak slyšela, jak otec říká: „Dobře, také potřebuje žít.“

Je to silný příběh. Byť kdesi v nitru rezonuje tichá obava. Snad se s tím zachráněným chlapcem nesetkáme po letech. V roli dalšího „mučedníka“ vychovaného fanatiky k vraždění „sionistů“.

Převzato z blogu autora s jeho svolením.