Židovská výstavba na Západním břehu Jordánu je přípustná

Direktivu EU, zakazující členským zemím spolupráci s izraelskými subjekty ze Západního břehu Jordánu, Golanských výšin a východního Jeruzaléma, odsuzují mnozí přátelé Izraele, přestože oni sami mnohokrát považovali židovskou výstavbu na těchto územích za jednoznačně špatnou. Pomáhali tak šíření tohoto všeobecného postoje, na němž je uvedená direktiva založena. Podíváme-li se na židovskou výstavbu podrobněji, t.j. neskončíme-li hned u prvního argumentu, že vadí Arabům, můžeme ji shledat přinejmenším přípustnou.

Rozdělením britského mandátu Palestina na stát arabský a židovský neměly vzniknout dva etnicky homogenní státy. Podle Wikipedie mělo na území, které připadlo Arabům, žít asi 10 000 Židů a na území, které připadlo Židům, téměř 400 000 Arabů. Židé plán přijali, Arabové nikoliv a zahájili válku s cílem získat další území (přesněji: získat území celé). To, že jsou Arabové dnes, po této a dalších prohraných válkách, ochotni se k tehdy navržené hranici vrátit, je sice pochopitelné, je ale pozdě. Ztráta území po prohrané dobyvačné válce jistě není nevyhnutelná, je to ale běžná praxe (Němci by mohli vykládat) a často je i plně ospravedlnitelná třeba bezpečnostními ohledy. Například na židovskou výstavbu ve východním Jeruzalémě či na Golanech (obsazených při odvracení syrské agrese) je možné se takto dívat.

Nebyly-li oba státy koncipovány jako etnicky čisté v době práce Zvláštní komise OSN pro Palestinu v roce 1947, je skandální, je-li to považováno za nutný předpoklad vzniku státu palestinských Arabů o 65 let později. Ačkoliv při válce v roce 1948 došlo k útěku a vyhnání asi poloviny Arabů, statisíce jich v Izraeli zůstaly. Dnes je jich více než 1,5 miliónu, mají plná občanská práva, jsou zastoupeni v parlamentu a, samozřejmě, mohou si stavět domy(!). Proč by totéž mělo být odepřeno Židům na palestinských územích?

Nastolováním otázky židovské výstavby na Západním břehu Arabové demonstrují, jak nepřijatelná je pro ně myšlenka soužití se Židy v jednom státě. Na ně by totiž došlo, pokud by se obě strany nedomluvily na výměně území. Ale Židé v diaspoře přece dokazovali, že jsou loajální se státem, ve kterém žijí, a že jsou pro něj přínosem. Proč vlastně by třeba židovská osada Bejt ha-Arava nemohla existovat v rámci palestinského státu? Bude nutné ji opět celou zbourat, včetně hřbitova?

Dokud budou palestinští Arabové považovat Židy za podlidi, se kterými nemohou žít, není důvod ke vzniku jejich samostatného státu. Naopak. Darebáckých států ignorujících lidská práva máme plné OSN, plnou abecedu od A do Z. Od Afghánistánu, kde je dívkám upíráno právo na vzdělání, po Mugabeho Zimbabwe, kde stát podněcuje vraždění a vyhánění bílých farmářů. Dalších takových netřeba.