Před rokem přerušila belgická televize vysílání zprávou, že Vlámsko (polovina země, dvě třetiny obyvatel a HND) vyhlásilo nezávislost. Po půl hodině sice následovalo dementi, ale výzkumy veřejného mínění ukázaly, že osmdesátdevět procent diváků zprávě uvěřilo.

Belgie je malá sjednocená Evropa, složená z kousku Holandska (Vlámsko), z kousku Francie (Valonsko) a kousíčku Německa (okolí Lutychu). Již při svém vzniku, v roce 1830, byla Belgie tím, čím by se EU ráda stala – jednotným státem. Prvních sto let to moc nefungovalo a poválečné dějiny Belgie jsou chronologii vleklého rozvodu. V roce 1970 vznikly vlámský a valonský region, každý s vlastním parlamentem a vládou. V roce 1983 dostal tato práva i německý region a o pět let později získalo samostatnost také hlavní město Brusel. V roce 1993 byly kompetence tří regionů dále rozšířeny o samostatnost v některých zahraničněpolitických otázkách.

V bruselské centrále EU se v posledních letech hodně hovoří o tzv. Evropě regionů. V Belgii ji právě s neúprosnou důsledností dovršují. Někteří pozorovatelé již před dvěma týdny, 7. listopadu v půl třetí odpoledne, konstatovali exitus belgického státu. Tehdy využili vlámští poslanci volebního obvodu Brusel-Halle-Vilvoorde své většiny a poprvé v historii země prosadili zákon, který zásadně omezuje práva Valonů. Soužití v jednom státě tak přestalo být nedotknutelným společným jmenovatelem snažení vlámských a valonských elit.

Belgie vykazuje symptomy rozpadu, ale její obyvatele to příliš nevzrušuje. Tento týden se má konat "pochod jednoty". Ti, kteří si říkají Belgičané, chtějí zástupcům vlády odevzdat burcující petici. Zatím je na ní 125 000 podpisů, a přitom má země dobrých deset milionů obyvatel.

Belgie, tato země bez identity, měla ideální podmínky k tomu ukázat možnosti produktivního soužití a dát příklad vzniku pocitu sounáležitosti evropských národů; Belgie mohla být skutečným gravitačním bodem pro sjednocení Evropanů. Občané této malé Evropy si sjednocení dlouhodobě vyzkoušeli a většina z nich zřejmě došla k názoru, že národní státy občanům poskytují lepší možnosti řídit vlastní záležitosti než nadnárodní pospolitost. Předjímá rozklad malé Evropy budoucnost celé EU? Nevím, ale jisté je, že ani Belgie ani Unie neexistují jako pospolitosti občanů s povědomím nadnárodní sounáležitosti. Belgie i Evropská unie se pouze s každým dalším kompromisem dočasně znovu ustavují. Obešla by se EU bez Belgie? Určitě. Dostala by za ni dvě nové členské země a Brusel by samozřejmě zůstal správním centrem velké sjednocené Evropy plné lokálních patriotů a nacionalistů.

Psáno pro Týden.