Úterý 23. července 2024, svátek má Libor
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

POVÍDKA: Audience

diskuse (6)

Dlouhý život hraběnky Marie Lažanské se skládal ze tří přibližně třicetiletých období. To první strávila na svém rodném zámku v St. Pöltenu v Rakousích, druhé v Rabštejně nad Střelou se svým drahým manželem a třetí rovněž v Rabštejně, ale již jako vdova. Třebaže pocházela ze starobylého českého rodu, její mateřštinou byla němčina. Teprve její bratranec Jan Karel, který byl horlivý vlastenec a který ji pojal za manželku, v ní oživil české kořeny. Češkou zůstala hraběnka i po manželově smrti, a pokud to šlo, dávala všude přednost Čechům, tak jak to dělával její nebožtík. Nebylo to jednoduché, protože ve městě a okolí bydleli skoro výhradně Němci.

V té době se především věnovala náboženské činnosti. V rabštejnském kostele měl rod Lažanských vyhraženu první lavici nejblíže oltáři, v ní však většinou hraběnka sedávala sama. S tím se nedalo nic dělat, její nejbližší příbuzní v Manětíně se bez ní docela dobře obešli.

Jednoho dne na přelomu století si ve svém sídle vyšívala čepec a jehlu neodložila, ani když se na její pokyn dostavil správce Kohout. Tehdy se v rabštejnském zámku odehrála přibližně taková rozmluva:

„Paní hraběnka si přála?“

„Kohoute, je zahrada řádně zalita?

„Jistě, paní hraběnko. Ale množství vody z vodovodu není dostatečné, prameny v lipové aleji jsou slabé. Lidé ve městě reptají, že do jejich kašny teče vody málo.“

Hraběnka se zachmuřila. „A to mají mé květiny zvadnout? Ať si vodu tahají ze Střely!“

„Dobrý nápad,“ mínil správce.

„Pamatuj si jedno, Kohoute. První je zahrada, pak teprve město.“

„Ano, paní hraběnko,“ přikývl správce a po chvíli dodal: „Dovoluji si vám oznámit, že právě přišel sládek Hlaváček a prosí o přijetí.“

„Ach jo,“ vzdychla hraběnka. „Zrovna jsem chtěla jít do kostela. No jakáž pomoc, ať jde dál.“

Správce se vytratil a místo něho se ve dveřích objevil sládek se dvěma dětmi. Všichni byli oblečeni prostě, ale čistě.

„Pochválen buď Pán Ježíš Kristus,“ pozdravil Hlaváček a dloubl do dětí. Ty pozdravily stejným způsobem.

„Až na věky,“ odvětila hraběnka. „Tak jak to jde, Havránku?“

„Já jsem Hlaváček, paní hraběnko. Havránek byl můj předchůdce.“

„No ovšem,“ vzdychla hraběnka a odložila šití. „Poslechni, Havránku, ty musíš v pivovaře vařit víc piva, aby z toho bylo víc peněz. Každá zlatka je přece dobrá, nebo ne?“

„Víc piva by se neprodalo,“ objasňoval Hlaváček. „Vždyť naše pivo odebírá v Rabštejně jen Gally. Lippert za mostem bere pivo z Chýší a Rott na náměstí z Manětína. A to ještě někteří zdejší Gallyho přemlouvají, aby naše pivo nebral, protože jsem Čech.“

„Taková drzost! Pakáž německá! To je jejich vděk za naši dobrotu.“

„A nemohla by paní hraběnka zařídit, aby všechny hospody v Rabštejně brali pivo z našeho pivovaru?“

Hraběnka se trpce pousmála. „Takovou moc já už bohužel nemám. Dřív to bylo jednoduché. Nechutná ti naše pivo? No dobrá – šup s tebou do šatlavy! Ale dnes? Dnes máte konstituci. Každý si dělá, co ho napadne. A já už na všechno dohlédnout nestačím, Havránku.“

„Nejsem Havránek, jsem Hlaváček.“

„A není to jedno? Ale poslechni, Havránek byl přece starý mládenec?

„Máte úplnou pravdu.“

„No!“ vykřikla hraběnka a bystře zamžikala. „ A co je to teda tohle za děti?“

„To jsou moje děti – František a Antonie.“

„Aha! Hezká robátka. A co jste mi přinesli?“

„Vlastně jsme vás přišli o něco poprosit.“

„No vida! Už je to tady! Každý po mně něco chce.“

Hlaváček si odkašlal a s velkými rozpaky vyjevil hostitelce, kde ho tlačí bota:

„Paní hraběnko, v noci se v pivovaře v maštali zřítil strop a zabil nám ustájenou krávu. Tak jsme si vás dovolili požádat …“

„No to je ovšem hrozné! A kolik jí bylo let?“

„Asi šest.“

„Tak mladá zahynula! Když zemřel můj choť, bylo mu 72 let. To byl ovšem vzácný člověk!“

„Ano,“ souhlasil Hlaváček. „Všichni tady na něho s úctou vzpomínají.

Hraběnka si vzdychla a po chvíli pokračovala: „Jak ten to tady miloval! Protože byl Jan Karel starší syn, mohl zdědit po otci Manětín, který je větší a pohodlnější než Rabštejn, ale můj manžel řekl: Ne ne, ať zůstane v Manětíně Prokop, já si vezmu Rabštejn. Ten vzduch, ty lesy, ta řeka věčně ševelící – to v Manětíně není.“

Na Antonii už to bylo moc. Chytla otce za ruku a zašeptala: „Tatínku, mně se chce čůrat.“

„Vydrž,“ vybízel jí otec. „Už brzy půjdeme domů.“

Ale hraběnka hovořila dál: „A když umřel, měl být pohřben v Chýších, kde má náš rod Lažanských velkou hrobku. Tam by se vešlo lidí! Ale můj muž řekl: Ne ne, já chci ležet v Rabštejně. A tak je pochován v klášterní hrobce v kovové rakvi mezi řeholníky v dřevěných rakvích. I já si tam brzy lehnu.“

„Ale to snad ještě …“

„Nic mi nevykládej, Havránku, nikdo nevíme, kdy si nás Pán Bůh povolá k sobě. A kolik máš v pivovaře pomocníků?“

„ Dva. Bednáře Tracka a kočího Waclawicka.“

„A to je Čech, ne?“

„Ale kdepak, paní hraběnko. Němec jak poleno, česky skoro neumí.“

„A kolik je tu vlastně teď Čechů?“

„No to jste vy, farář Čtrnáctý, správce Kohout, strážmistr Kučera, já, Pechovi – no i s dětmi asi tak dvacet. U někoho se to pořádně neví, co je zač.“

„To je ale bída. A co ten druhý? Ten bednář. Je aspoň šikovný?“

„Moc ne. Občas se mu nějaký sud nepovede. Ale zato má velkou sílu a má pět dcer.“

„To je toho,“ uchechtla se hraběnka. „Jestlipak víš, Havránku, kolik já jsem měla sester?

„To nevím.“

„No tak hádej.“

„Šest?“

„Chi chi chi chi chi. Deset! A vdaly jsme se jenom tři! Deset sester a jednoho bratra jsem měla. A pak jsem měla jednoho manžela. To byl ovšem vzácný člověk.“

„Ano, všichni to říkají.,“ vzdychl Hlaváček a už se cítil unavený.

Ale i hraběnka se už hovoru nabažila. Přivolala správce a rozkázala:

„Kohoute, vyplať tady Havránkovi 5 zlatých a vyprovoď ho ven. A vám, milé děti, taky něco dám. Podívejte se, každý dostanete svatý obrázek. Tohle to je svatý Isidor a tohle je svatá Rosalie.“

A poprvé za celou rozmluvu ukázala zuby.

A tak se Hlaváček a jeho děti konečně dostali na vzduch. Antonie se vyčůrala hned u záhonu s pivoňkami, František to vydržel až k zámecké bráně. Nyní je čekala velmi pohodlná cesta skrz celé město prudce dolů - od kostelních schodů přes náměstí až ke kamennému mostu, kde se nalézal jejich pivovar. Obě děti si vesele poskakovaly, ale Hlaváček nespokojeně uvažoval: To se babka nepředala. Za to si můžu koupit tak leda kozu.

Od této audience se v Rabštejně mnoho změnilo. I nadále tu bydlí Čechů jen hrstka, ale Němci zmizeli a k ostatním chalupám přijíždějí o víkendech Pražáci a Plzeňáci v autech. Proto je tu většinou ticho. O svátcích a sobotách však proudí městem davy turistů a fotí, tehdy je lepší vytratit se do lesa nebo k řece. Hraběcí rod Lažanských vymřel v Čechách po meči i po přeslici, zato rod Hlaváčků vzkvétá. Potomci rabštejnského sládka se stali významnými osobnostmi plzeňského pivovarnictví a pravnučka rodu hraje výborně tenis.

Aston Ondřej Neff
23. 7. 2024

Určitě nejsem sám, kdo by rád pravicový koncept podporoval. Ze setrvačnosti volím ODS od jejího...

Ondřej Neff
23. 7. 2024

Co by se stalo, kdyby se Crooks trefil? Tak především bychom měli jinou ikonickou fotografii...

Václav Vlk st.
23. 7. 2024

Stačí číst „západní“ noviny a weby a najdete tam milion úvah o tom, proč jsme tam, kde jsme, jak z...

Tomáš Zdechovský
23. 7. 2024

Hnutí ANO už stačilo vynaložit mnoho energie v přesvědčování veřejnosti o tom, že vůbec není...

Lukáš Kovanda
23. 7. 2024

Predikční platformy, jako je PredictIt, jež umožňují sázet na výsledek prezidentského klání jako...

Aston Ondřej Neff
22. 7. 2024

Biden byl to přes všechno snahu starý bílý heterosexuální muž, tedy živočišný druh na odpis. Paní...

Aston Ondřej Neff
23. 7. 2024

Určitě nejsem sám, kdo by rád pravicový koncept podporoval. Ze setrvačnosti volím ODS od jejího...

Aston Ondřej Neff
20. 7. 2024

Volání po odvaze má svoji druhou stranu mince, totiž nářek nad absencí odvahy, nářek nad...

Marian Kechlibar
22. 7. 2024

Služba Crowdstrike, která se používá k ochraně různých korporátních počítačů před malwarem,...

Benjamin Kuras
20. 7. 2024

Žalobcem je list New York Times, a o odmítnutí poskytnout ke zveřejnění korespondence s šéfem...

Lukáš Karbulka
23. 7. 2024

Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) přišel s návrhem, který by změnil výuku na základních školách....

Petr Kamberský
23. 7. 2024

Ministr školství Mikuláš Bek chytil v půli prázdnin roupy. Otřepal se z kauzy předražený byt,...

ČTK, Lidovky.cz
23. 7. 2024

Saúdská Arábie bude v roce 2025 hostit premiérový ročník olympijských her v esportu. Nedávné...

Robert Schuster
23. 7. 2024

Prezidentská kandidátka demokratů Kamala Harrisová, jež byla kdysi státní zástupkyní, chce svého...

Lidovky.cz, ČTK
23. 7. 2024

Šéfka Tajné služby Spojených států Kimberly Cheatleová rezignovala po atentátu na bývalého...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz