(Týden od 10.3. do 16.3.2007)

Naši staří předci milí, s přírodou se přátelili,
vyzráli na její triky, vymysleli pranostiky.
Ano, ano lidé zlatí, pranostiky stále platí,
Jisté to však někdy není, všecko na světě se mění!

10.3. Mrzne-li na den Čtyřiceti mučedníků, přijde ještě 40 ranních mrazíků.
Viktorka pomalu do snění odplouvá,
čtyřicet na dvacet určitě usmlouvá.

11.3. Březen - za kamna vlezem.
Všichni se tam nacpat chceme,
a když se tam nevejdeme, do krčmy se svezem.
Co na to dnešní Anděla? Hlavu si z toho nedělá!

12.3. Na svatého Řehoře, čáp letí přes moře,
žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře.
Všichni stěhovaví ptáci, cestou hnojí vegetaci, což se jistě cení.
Když však občas medle, utrousí to vedle, to už příliš dobré není!

13.3. Mnoho dešťů březnových - hubené léto.
Růžena si tímto rčením vůbec není jistá,
proto raděj zase další dietu svou chystá.

14.3. Panská láska, ženská chuť a březnové počasí není stálé.
Matylda je zkušená, a proto s tím souhlasí,
se vším všudy doslova, zejména s tím počasím.

15.3. V březnu stár - boj se már!
Jak morbidní, vida - vida, říká dneska mladá Ida.
Nám přece úplně stačí, bát se třeba chřipky ptačí.

16.3. Hříbě, štěně a dítě březnové dobré bývá.
Herbert na to moudře kývá - ano, ano, tak je to.
Plánují s Elenou početí - právě na léto!

To je tedy odkaz našich předků milých,
upravili jsme ho ve svých dlouhých chvílích.
Učme se od předků lásce a pokoře,
pokoře k přírodě v té naší oboře!
Klima je příjemné, zem se tu nechvěje,
v létě je sluníčko, v zimě zas závěje,
jaro se zkracuje a podzim taky,
po jasném počasí připlují mraky.
Uprostřed Evropy v zemičce malé,
tam je náš domov a bude stále!

Autor se tímto omlouvá, že fušuje do řemesla našim moudrým předkům a děkuje všem živým
i mrtvým sběratelům této lidové moudrosti, kteří se v minulých stoletích zasloužili o to, že naše lidové pranostiky stále žijí!
Bude-li zájem, příští týden budeme pokračovat!