V Lisabonu, kam si na přelomu března a dubna já, manželka a syn zaletíme z Prahy, nás překvapí počasí. Předpovědi i průběžné meteorologické záznamy hlásí jen o pár stupňů více než u nás. Na místě ale konstatujeme výkyvy – podle toho, zda se ocitáme na slunci (to pociťujeme vedro skoro letní), nebo ve stínu (kdy přes trika natahujeme svetry). Dojmy podobně dvojznačné si po pár dnech pobytu odvážíme i v jiných ohledech.

Při pěším přesunu na ubytovnu uličkou v historické čtvrti Alfama, kdy pochodující trojici uzavírám, najednou pocítím, jako by ruksak cosi táhlo do strany, zprava doleva. Ohlédnu se – a popatřím přímo do tváře příležitostného zlodějíčka! Jednou rukou zakrývá své počínání rozevřenou mapou, druhou ruku nyní pozvedá a otevřenou dlaní ležérně naznačuje: nic se neděje (holt se nepovedlo), pokračujte v krasojízdě! Vzápětí mizí v davu … Zip na zadní menší kapse batohu mi zanechal pootevřený (po jeho úplném rozepnutí by ovšem objevil jen prázdné pouzdro od slunečních brýlí) ...

Kuriózní aspekt epizody: neúspěšným pobertou nebyl žádný mladíček, nýbrž jinak solidně vypadající pán středních let. Zjevně méně zručný resp. v kapsářství méně zběhlý až „amatérský“. (Jestliže při rozepínání zipu jednou rukou třímá druhá ruka – místo přidržení batohu – rozevřenou mapu, dá se přece předpokládat, že okrádaný pocítí tah do strany, byť jakési dekórum zůstane i při odhalení zachováno.) Nejednalo se náhodou o pedagoga, ve vlastním oboru finančně podhodnoceného? V poslední době Lisabonem a Portugalskem vůbec otřásají demonstrace veřejných zaměstnanců, zejména učitelů. Běží o nejmasovější demonstrace od revoluce v roce 1974 ...

I bez přímého kontaktu s kapsáři zachytí řadový turista porůznu známky narůstajícího sociálního napětí. Přízemní okno, za nímž jsme byli ubytováni před pěti lety, je nově chráněno proti vloupání masivní mříží. Na zastřešeném tržišti u nádraží se lze skvěle najíst jako před pěti lety (cena za porci mezitím stoupla na cca 19 až 20 eur), ve vyústěních uliček mezi výdejními pulty a stoly pro klienty jsou nyní ostentativně rozmístěny policejní hlídky (dříve nepřítomné); další policisté navíc neustále procházejí uličkami sem a tam. Jídla zde totiž konzumují skoro výlučně cizinci, místní zákazníci tu či onde nanejvýš debatují nad sklenkou vína. (Obě zdejší veřejné toalety jsou nicméně ve stejně dezolátním stavu jako před pěti lety.)

Hned následující den našeho lisabonského pobytu je ovšem úvodní epizoda nedokonaně okrádačská vyvážena zážitkem opačným. Řidič služby Bolt, který nás vyložil u pláže za Lisabonem, se po odjezdu vrací na parkoviště a mává: syn si v taxíku nechal mobilní telefon! Ano, poctivci jsou v lisabonské turistické branži při díle rovněž! Lze zde zažít nečekaná mezilidská setkání s patřičným emočním doprovodem … U neokázalých poctivců (v dopravě, v pekárnách, ale i v obchodech se suvenýry) hraje nezanedbatelnou roli katolická víra. (Členy Římskokatolické církve zůstává podle oficiálních statistik 70 % Portugalců.)

Zatímco na pláži poblíž Lisabonu slunce už od jara připaluje, Atlantik zůstává mrazivě chladný. A jak nás vyučující surfingu poučuje, při odlivu se vytvářejí nebezpečné víry, takže je záhodno držet se při břehu …

Vrátit se z pláže do předsezónního Lisabonu znamená pokaždé zanořit se zpět do davu turistů (stávající návštěvnost Portugalska výrazně přesahuje návštěvnost před pandemií). Do pulzujícího turistického ruchu se přesunuje těžiště portugalské ekonomiky. Podle mnohých až nezdravě. Hodně je třeba kritizován projekt vysokorychlostní dálnice z Lisabonu do Porta, radnice se snaží limitovat zřizování dalších a dalších turistických kapacit za situace akutního nedostatku bytů pro místní obyvatele. Zdravotnictví a vzdělávací systém trpí chronickou podfinancovaností. Emigrace ze země roste. V posledních letech odešlo do zahraničí zhruba 10 % Portugalců. (V Lucembursku se každoročně volí „Miss Portugal Luxembourg“.)

Rozkvět turismu s sebou nese i rozmach souvisejících segmentů trhu šedého a černého. Nejpodivnější marketingová nabídka vyslechnutá za bílého dne na lisabonské ulici: „Hašiš? Kokain?“ Nabídka tím podivnější, že byla kliďánko učiněna dvojici s dospívajícím dítětem…