Copak bude dneska na Neviditelném Psu? A co v lednici? A co bysme si dali??? V lednici. Co třeba obloženou houstičku? Pěkněji rozkrojit na půlku, namazat jihočeským dobroučkým máslem a dát si na ní kousek šunčičky, takhle kdyby byla nějaká od kosti. Á okurčičky! Jak říkal Jan Werich v Medvědovi: „Teď potřebujeme hlavně okurčičky!!!“

Jakýpak budou tyhle okurčičky?! Jsou od ženy nebo od snachy, co je občas dělá experimentální třeba s papričkou? No, no, podíváme se. Anebo že bych nejedl na noc maso, když je to tak nezdravý? Co takhle dát si jednu... nebo možná dvě... výjimečně případně tři oplatečky. Ne nějaký takový z televizních reklam, ale skutečné oplatečky. Karlovarské. Tedy já mám raději Lázeňské. Ty, co prodávali tuhle v německém hypermarketu s nápisem „Karlsbaden Oblaten“ aus Bayern, ty mi nešmakovaly vůbec. Ne kvůlivá Sudeťákům, co je vyrábí, ale prostě to není ta chuť.

Takže houstičku a okurčičku nebo oplatečku?! A teď babo raď!

Žádná baba nic, tak se musím rozhodnout sám.

Obloženou houstičku? Takzvaný sendvič? I když proč se říká „obložená“, když je vlastně „proložená“, že ano? No, byl by dobrý. Sendvič. Anebo dát si přeci jenom tu oplatku? Případně nejdřív obloženou – proloženou –houstičku a pak jednu, ale jen jednu oplatečku? Uvidíme.

A tak jdu a vplížím se do lednice... A nemám výčitky. Neboť jak již říkal revoluční básník „vždyť já ne sám, jsou nás už miliony“.

Protože od té doby, co mi Madla vypravovala své zážitky, vím, že nejsem vlastně nikdy sám, když chodím o půlnoci loupit do vlastní lednice. A navíc, já si tam ještě nikdy noční košili nepřivřel. Klika, co?!

No, a když už jsme v noci u té lednice, copak v ní nalézt? No přeci to, co jsme si tam připravili! Vezměme si příklad z žen, my muži. Každá žena totiž myslí za tři rohy předem, to jen chlapi myslí a jdou, jak berani.

Jak pravil odborník na slovo vzatý, MUDr. Plzák za dlouhá desetiletí, kdy se zabýval manželskými dramaty, žena-partnerka i při největším zmatku a hlasitém vykřikování, že „odchází k mamince“ (tedy, případně jde k milenci, ale to nikdy hlasitě neinzeruje. Žádná!) si nikdy, zdůrazňuje, nikdy nezapomene při tomto dramatickém výstupu dát do kabelky klíč od bytu. To, aby se pak mohla případně vrátit jako ta „pravá dáma“.

Chlap ne. Chlap řve, kope do skříní, vyhrožuje, brunátní, a nakonec odejde s obrovským bouchnutím dveří. Ale klíče, které by mu zajistily důstojný ústup a návrat domů, ty jsou na věšáku v kapse saka. K ránu pak mu nezbude než potupně klepat na dveře a vyjednávat prosebně kapitulaci.

Vezměme si příklad z manželek. Manželka, když se k ránu vrátí, se postaví nad rozespalým manželem chrnícím v posteli a prohlásí na uvítání kategoricky: „Ty si zase neuklidil nádobí do myčky! A mlč!“ zahřmí na chabý pokus obrany od rozespalého manžela. „A to nedopitý pivo zasmradilo celej kvartýr! Je to tady jak v putyce!! To si celej ty!!!!!“

Dramatická rozmluva s manželkou či manželem může končit často pocitem naprostého duševního vyčerpání. Například: „Proč já jsem si toho/tu vůbec vzal/a?! Vždyť s ním (s ní) nemůžu nikdy vychovat žádný pořádný děti?! On/ona mne vůbec nechápe! Tohle není žádný život!!“ a podobně.

Není to pravda! I v nejdramatičtějších chvílích vašeho života vám na konci dlouhého temného tunelu svítí světélko naděje! A kde? No přeci ve vaší lednici!!!

Václav Vlk st

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz

Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.