19.3.2024 | Svátek má Josef


FEJETON: Nebyl to Alzheimer

23.1.2020

„Ty jsi dneska vypnul topení?“
„Ne.“
„Ale je vypnuté!“

Jediný pohled na pokojový termostat potvrdil, že manželka má pravdu. Je to termostat staršího typu, taková malá krabička se dvěma kolébkovými spínači – levým se topení vypne a zapne, pravým se přepíná mezi denním a nočním režimem se sníženou teplotou, a pak je tam ještě regulátor pro nastavení požadované teploty v místnosti a kontrolní signálka provozu. Kolébkové tlačítko je skutečně v poloze 0, tedy vypnuto, ačkoli ani jeden z nás, pokud se pamatujeme, se ho během dne nedotkl. Zapínáme ho vždycky ráno po probuzení a vypínáme večer před spaním.

Když se stalo poprvé, že během dne se termostat „sám od sebe“ vypnul, museli jsme si chtě nechtě připustit, že to udělal nevědomky jeden z nás dvou, ačkoli jsme k tomu neměli žádný důvod. Jenže příští den se to opakovalo. Oba jsme si byli docela jisti, že jsme se vypínače po ranním zapnutí ani nedotkli, a přesto byl z ničeho nic vypnutý.

„Nemůže být nějak rozbitý a vypnout se sám?“ navrhuje manželka.

Zacvakám s ním několikrát mezi vypnuto-zapnuto, tlačítko funguje bezvadně. Je vyloučeno, aby se samo přepnulo z jedné polohy do druhé.

„Ale to by znamenalo, že někdo z nás už neví, co dělá, a pak si to ani nepamatuje. Že by už ten Alzheimer?“

Dost děsivá představa, máme s tím v příbuzenstvu celkem nedávnou zkušenost. Který z nás dvou by mohl být další obětí? Já jsem o devět let starší než manželka, takže počínající demence je u mě pravděpodobnější, ale až na nějakou tu obvyklou zapomnětlivost se zatím nijak neprojevovala. Ačkoli – tuhle jsem si přes všechno úsilí půl dne nedokázal vybavit jméno člověka, s nímž se každý týden vídám, známe se už dlouho a tykáme si. A najednou takové okno – nedokážu si vzpomenout na jméno ani příjmení. To je docela podezřelý symptom. Ale že bych vůbec nevěděl o tom, že jsem stiskl tlačítko na termostatu? To by už bylo pokročilejší stadium té obávané choroby stáří!

Lámali jsme si nad tou záhadou hlavy tři nebo čtyři dny a byla v nás malá dušička, koho z nás ten neblaze proslulý Němec nakonec dostane na lopatu. Nedostal, díky Bohu. Alespoň zatím ne.

Do kouta ke zdi sousedící s tou, na které je termostat, jsme nedávno místo původního pianina postavili sestavu čtyř sektorových skříněk na sobě. (Co děti vyletěly z hnízda, už u nás stejně nikdo nemuzicíruje.) Když se jedna z těch skříněk otevře nadoraz, dvířka se klíčkem zarazí – hádejte, o co? Haha, koho by to napadlo – přesně o vypínací tlačítko termostatu! Přišla na to náhodou manželka, když ji tuhle otevřela a po zavření zjistila, že termostat je opět vypnutý.

Hurá, nejsme na tom ještě tak zle, nebohý Alzheimer v tom byl tentokrát nevinně. Klíčem k celé záhadě byl ten potměšilý klíček od skříňky.

Pianino nám tohle nikdy neudělalo.