Jak už jsem říkal, před Matróz csárdou v parku bylo na ceduli napsáno v řeči německé oznámení, že večer hraje „Zigeunerkapelle“. Přečetli jsme to. A byli jsme ztraceni.

Tedy my chlapi. Naše dívky naopak velice ožily.

Ten den jsme tu zprávu ještě tak nějak, my chlapi, jak jsme se domnívali, zvládli, ale brzo bylo jasné, protože večerní koncert cikánského orchestru byl inzerován po celý týden na každý den, že návštěva csárdy je neodvratná.

Jak pravili slavní vojevůdci, v určitých okamžicích je nejlepší obranou útok. Takže jsme společně a svorně s Pavlem našim mladým a půvabným manželkám sdělili, že je zveme na večer do Matróz csárdy.

Při ověření, jak je to v oné námořnicko-turistické krčmě s cenami, jsme my muži vypracovali taktický plán. S ohledem na světovou situaci, sílu větru, tlakovou níži, a hlavně po kontrole našich peněženek. Večeře pro čtyři… no to bysme jeli druhý den domů. A tak nám děvčata ten den v kempu k večeři navařila obrovský hrnec špaget s rajskou, obrovský, a obě učinila opravdu vše, abychom si skutečně pochutnali. A pořádně se nacpali.

Pak se věnovaly po zbytek odpoledne zjišťování, co na sebe a co na hlavu a co na tvářičky a co na nožičky a tak, takže již brzo v podvečer nás očekávaly dvě mladé půvabné dámy, společensky oblečené, které se nám předvedly na svěžím trávníku kempu a pak se na nás obrátily se slovy:

„No to snad nemyslíte vážně, že si todle vemete na sebe?“

„Kde máš ty světlý kalhoty?“

„A co ty zaprášený boty?“

A tak různě, až nás uvedly, dle jejich mínění, do jakžtakž odpovídajícího stavu. Nakonec jsme po delším převlékání, česání, čištění botek, hledání kapesníků a podobně oba s Pavlem vylezli ze stanů, ne sice jako úplní světáci, ale oblečení tak, že nás do tý fajnový putyky vůbec vpustí.

Dámy se do nás zavěsily, protože elegantně oblečená, upravená a nalíčená dáma prostě MUSÍ být elegantně zavěšena do nějakého pána a nemůže jít jen tak, jako když jde na schůzi, že ano, a vyrazili jsme.

V městečku jsme se propletli nejprve mezi starými domy, a nakonec jsme došli parkovými cestičkami, vysypanými pískem, kolem záhonů květin a laviček, pod upravenými stromy k csárdě.

Václav Vlk st.