Dudu Greenberger četl svoje ranní noviny, když se najednou zarazil u rubriky Úmrtí. Něco se mu tam nezdálo, jak ji jen tak přelétl očima, ale ono se mu nemělo co zdát, stálo tam jeho vlastní jméno. Zavrtal se očima do textu, ale bylo to tak a tuhnul každým slovem. Jméno, datum narození, místo narození, pozůstalí, všechno sedělo. Celý tumpachový si otřel pot z čela… a nenapadlo jej nic chytřejšího, než zavolat svému právníkovi.
„Haló, Michale, četl jsi dnešní Forward Daily?“
„Jasně, že jo. A kdo volá?“
„Kdo by měl volat? To jsem já, Dudu. A chci zažalovat ty noviny.“
„Dudu Greenberger?“ zavyl právník.
„No jasně, a co má bejt? Já chci, abys zažaloval Forward Daily.“
„Moment, Dudu,“ přerušil ho stísněně právník, „a odkud voláš?“

Issy, 84letý velmi zdvořilý a zámožně vypadající gentleman, vejde do koktejlového salonku, okamžitě kráčí k baru a posadí se. Na sobě má drahý oblek s růží v klopě, voní po drahém holení, šedé vlasy hezky upravené. Issy si objedná skotskou a když se jí napije, všimne si, že vedle něj u baru sedí velmi atraktivní starší dáma.
Otočí se tedy k paní a říká: „Tak mi řekněte, krásná paní, chodím sem často?“

Sára měla pohřeb. Její manžel Náthan s celým příbuzenstvem z obou stran a známými byl okolo hrobu. Podle starého zvyku pomohl zaházet rakev zeminou a již se odebrali k obřadní síni, Byl nejvyšší čas, za zády jim potemněla obloha a začalo pršet. Nebe pročíslo hned několik blesků a pak již hřmělo nepřetržitě. V jedné chvíli se Náthan nakloní k rabbimu a řekne.
„Nu, rabbi, vypadá to, že Sára dorazila v pořádku.“

Přijde Sára Goldbergová za rabbim: „Rabbi, chci se dát rozvést.“
Rabbi se diví – nediví, podle toho, z jaké strany se na věc kouká. Pak se zeptá. „A důvod máš? Jaký?“
Sára Goldbergová důrazně povídá. „Mám silné podezření, že ten jeho poslední syn není jeho.“

Inzerát v Jerusalem Post:
Mladý, pohledný, dobře zabezpečený muž s vysokoškolským diplomem a dobrými kontakty. Mám dvě auta, dům v Haifě a luxusní vilu v Karibiku.
Zn.: Nic nehledám, jenom se chlubím.

Oznámení v Jewish Chronicle:
Pan a paní Levyovi s potěšením oznamují narození svého milovaného syna, doktora Davida Levyho.

Mojše se ptá Rivky: „Miláčku, moc by mne zajímalo, co si na mně ceníš nejvíce? Pohledné, inteligentní tváře? Vypracované figury? Nebo intelektu? Nebo je ještě něco jiného?
Rivka si Mojšeho změří pohledem: „Nejvíce si cením tvého smyslu pro humor.“

Pan Kornfeld zašel k řezníkovi. Za ním vběhl jeho pes, popadl do tlamy kus masa a pelášil pryč.
Řezník se namíchne: „Tak tohleto jim, Kornfeld, nedaruju, to jim brutto naúčtuju k tý jejich flakse!“
Pan Kornfeld se ohradí: „Proč já, co já? Co s tím mám společnýho já?
Řezník se taky nedal: „Je to jejich pes, všichni to věděj.“
Pan Kornfeld se kroutí: „Jo bejvávalo. Byl to můj pes. Ale jak si mohli krásně všimnout, už se udělal pro sebe.“

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora

****************************

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)