Nauč se smát, aniž bys plakal. Nedávno byl svátek Purim, jeden z nejveselejších svátků židovského roku, Tak aspoň pár pro pobavení.

Koncem 70. let, letadlo Moskva – Paříž. Krátce před přistáním vstoupí do kabiny letuška a řekne:– Mesdames et messieurs, soudruzi a soudružky, naše letadlo brzy přistane na pařížském letišti. Když se ocitnete na francouzské půdě, pravděpodobně se budete muset na něco zeptat místních obyvatel. Jsem připravena přeložit vaše otázky do francouzštiny. Prosím.
Jeden z cestujících se zeptá:– Jak se francouzsky řekne „Jak se dostanu k Eiffelově věži?“Letuška to přeloží.
Další se ptá:– Jak se francouzsky řekne „Kolik stojí šálek kávy?“Letuška opět přeloží.
Třetí se ptá:– Jak se francouzsky řekne „Jsi velmi krásná dívka, rád bych se s tebou seznámil.“?
Letuška přeloží tuto otázku.
Najednou ozve starý Žid:– Promiňte, ale jak se francouzsky řekne „Kde lze získat politický azyl?“
Na to vstane muž v kožené bundě, přísně se podívá na tazatele a zeptá se:– Na co to potřebuješ?
 Bože chraň, – odpovídá starší Žid. – Vůbec to nepotřebuji. Jen jsem chtěl nenápadně zjistit, kdo je vedoucí naší skupiny.

„Teda Taussig, co voni tady dělají, přece se nechtěj nechat pochovat tady? Mezi těma... katolíkama?“

„Samozřejmě, ono to má obrovskou výhodu.“

„Výhodu? A jakou?“

„Kouknou, až přijde soudný den, všichni křesťani vstanou ze svejch hrobů a odeberou se k poslednímu soudu.

No a já budu mít celej tenhleten hřbitov pro sebe!“

– Kolik je u nás celkem Židů? – ptá se Brežněv Kosygina.

– Tak tři, čtyři miliony.

– A pokud bychom jim dovolili odejít, kolik by tak mohlo mít zájem?

– Tak deset, patnáct… milionů.

“To je sice hezké ,pane Pick, že byste mě nosil na rukou, kdybych si vás vzala, ale já jsem se na vás nechala informovat. A ta informace, která mě mimochodem řečeno stála dvacet korun, je velmi špatná !”

“No jo, prosím vás, copak dneska taky můžete chtít pořádnýho za dvacet korun!”

„Jaký je váš recept na dlouhověkost?“ zeptal se reportér z Jewish Chronicle stoosmiletého Benjyho.

„Pečoval jsem vždycky o své zdraví,“ odpověděl Benjy. „Nikdy jsem nekouřil, ani nepil alkohol. Spát jdu nejpozději v deset hodin, od mládí stále chodím tancovat a každý den nachodím tři míle, dokonce i v dešti nebo ve sněhu.“

„Ale, můj strýc Shlomo,“ namítl reportér, „dodržoval naprosto stejný režim a zemřel, když mu bylo 70 let. Proč to u něj nefungovalo?“

„No, řekl bych,“ odpověděl po chvilce Benjy, „že to nevydržel dělat tak dlouho.“

 Ze sbírky Tomáše Vodvářky a jeho Blogosféry

****************************

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)