Fenomén globálního oteplování je bezesporu klimaticko politickým tématem číslo jedna naší moderní doby. Plánujeme eliminovat jím napáchané škody, někteří se s ním dokonce chystají bojovat. V brzké době přitom může být všechno jinak. V zajetí vášnivých diskusí totiž mnozí z nás začali přehlížet varovná empirická data a zároveň přestali naslouchat názorům oponujících klimatologů. Otázka proto již za několik měsíců nemusí znít, zda se planeta oteplí více či méně, pomaleji nebo rychleji, ale kdy už skončí její prudké ochlazování.

Série nejnovějších astronomických dat hovoří jasně: Na Slunci se dějí v posledních měsících zvláštní věci. V roce 2006 nebo 2007 měl dorazit 24. pravidelný jedenáctiletý sluneční cyklus, místo něj však přišlo marné čekání na první sluneční skvrny a nervozita ve vědeckých kruzích. 23. sluneční cyklus se jako by zasekl ve svém minimu a další cyklus doprovázený nárůstem počtu slunečních skvrn ne a ne začít...

Celou situaci přitom doprovází obrovský paradox. Většina vědců ještě před dvěma lety předpovídala příchod extrémně silného slunečního cyklu se 150 až 200 slunečními skvrnami v roce 2010 nebo 2011. Pouze klimatolog David Archibald, považovaný za kacíře globálně oteplovacího náboženství, jako jeden z mála tvrdil opak: 24. sluneční cyklus bude nejslabším za uplynulých 200 až 300 let, jeho příchod potrvá 13 let a podobat se bude Daltonovu či dokonce Maunderovo slunečnímu minimu. Po něm přijde stejně jako v roce 1645 či 1800 malá doba ledová.

Jak ukazuje lednový počet slunečních skvrn i další související astrofyzikální data, David Archibald měl jako jediný možná až mrazivou pravdu, ostatní vědci používali pro předpovídání slunečních cyklů metodu "prodlouženého pravítka" (viz směšný článek NASA z roku 2006).

Dokončení článku na portálu Euroekonom.cz

Zveřejněno se souhlasem autora.