19.2.2020 | Svátek má Patrik


VĚDA: Rukopisy a moderní metody výzkumu

16.10.2019

Již ve starověku a raném středověku si národy uchovávaly památku na vyznamné události. Tehdy ještě nebylo bežné umění číst a psát, proto se pamětihodné děje často zachycovaly ve veršovaných písních, které přednášeli specializovaní pěvci. Vyvinul se zvláštní žánr zvaný orální epika. Skladby orální epiky vyprávěly hlavně o bitvách a hrdinských činech, recitovaly se za jednoduchého doprovodu hudebního nastroje. K tomuto žánru patří např. řecká Ilias a Odysea, francouzská píseň o Rolandovi, německá píseň o Hildebrandovi, srbské junácké písně či ruské Slovo o pluku Igorově.

V české literatuře máme zvláštní situaci. Orální epika u nás zřejmě existovala, jak lze soudit ze zmínek v Kosmově kronice. Nicméně jediné zaznamenané texty písní jsou v Rukopisech královédvorském a zelenohorském, které jsou už dlouho prohlašovány ve školních učebnicích za padělky.

Ohledně stáří Rukopisů (RKZ) se rozpoutal spor už v 19. století, bylo vysloveno mnoho argumentů pro a proti. Podrobněji se zájemce může dočíst zde. Spor o pravost Rukopisů lze shrnout tak, že neexistuje žádný přímý a jasný důkaz padělanosti, ale jen řada zvláštností, které by se daly jednotlivě vysvětlit, ale ve svém souhrnu vzbuzují zejména u jazykovědců dojem, že jde o padělky. Z hlediska přírodních věd, zejména chemie, dosud nebyl podán exaktní důkaz padělanosti.

Rukopis královédvorský (RK) je malý pergamenový sešitek ze sedmi dvoulistů a dvou proužků a obsahuje šest epických skladeb a několik dalších písní. Veršované epické skladby líčí například válku Čestmíra a Neklana proti Lučanům, nebo obranu Hostýna proti Tatarům a bitvu u Olomouce. Rukopis nalezl mladý šestadvacetiletý básník Václav Hanka v kostele ve Dvoře Králové roku 1817.

Rukopis zelenohorský (RZ) nalezl na zámku Zelená hora u Nepomuku tamní zaměstnanec Kovář v témže roce. Jsou to dva opotřebované pergamenové dvoulisty, obsah má charakter právnický: vypráví o Libušině soudu a počátku přemyslovské dynastie a tím sahá k samým počátkům českého národa.

Téma obrany země a spravedlivé vlády nad zemí má velkou sílu, spojuje lidi dohromady. Tak se Rukopisy staly vzpruhou našeho národního obrození. Velmi si je cenili např. Josef Jungmann, František Palacký, P. J. Šafařík, František Čelakovský, později Jan Neruda, Julius Zeyer a další.

Písně Rukopisů byly a jsou ceněny po stránce básnické. Na rozdíl od obrozenských básniček, spíše kostrbatých, plyne jazyk Rukopisů volně od lyrických tónů až k mocnému řevu bojovníků. Za autora písní býval označován neobratný básník Václav Hanka, ale pro většinu čtenářů a vědců je tato představa nepřijatelná. I současní literární vědci, pokud hovoří o Hankově autorství, používají obvykle méně určité formulace.

Do okolností původu Rukopisů se pokusil vnést jasno r. 1967 spisovatel Miroslav Ivanov ve spolupráci s Kriminalistickým ústavem. Vědecká rada ústavu se však rozhodla výsledky průzkumu nepublikovat, se zdůvodněním, že nejsou dostatečně průkazné a že nebyly použity některé moderní metody. Spisovatel Ivanov publikoval výsledky jen ve svých knihách a později napsal, že rozhodnutí ústavu bylo politicky motivováno. Naproti tomu komise Národního muzea z r. 1992 prohlásila, že nepovažuje oponentské posudky za zmanipulované.

Jako východisko ze sporu, zda Rukopisy vznikly v raném středověku nebo na počátku národního obrození, navrhl Zdenko Frankenberger Daneš teorii, že Rukopisy byly vytvořeny v době renesanční jako oslava rodu Šternberků. Daneš uvažuje o autorství básníka Crinitia v 16. století. V poslední době došlo mezi vědci k odklonu od otázky stáří Rukopisů, odborníci se zabývají především zkoumáním vlivu RKZ na českou společnost a jejich recepcí v umění apod.

Roku 2017, při příležitosti 200. výročí nálezu Rukopisů, přistoupilo Národní muzeum k novému průzkumu za použití moderních vědeckých metod. Výzkumný tým tvořili Karel Křenek, Martina Ohlídalová, Michal Pech a Jana Tvrzníková. Kroky týmu průběžně schvalovala odborná komise, která se s týmem pravidelně scházela za předsednictví Martina Sekery, ředitele Knihovny Národního muzea.

Záměrem průzkumu bylo vyhodnotit a zdokumentovat, v jakém fyzickém stavu se obě památky nacházejí, a stanovit, za jakých podmínek je uchovávat a vystavovat. Průzkum si nekladl za cíl srovnávat výsledky předchozích hmotných průzkumů, a co je překvapivé, cílem nebylo ani stanovit dobu vzniku Rukopisů a zasahovat do sporu o jejich pravost.

detail iniciály N

detail iniciály N

Vybírány byly jen nedestruktivní metody, tak aby nedošlo k přímému kontaktu povrchu rukopisů s reakčními činidly, ani k fyzickému odběru vzorku inkoustů či barev. Jediným zásahem do hmoty Rukopisů byl odběr několika vzorků pergamenu pomocí měkké pryže.

Byly použity následující metody:

- infračervená reflektografie (IRR), tedy nasvícení infračerveným světlem a zkoumání odraženého záření. To proniká hlouběji pod povrch než viditelné světlo a umožňuje tak pozorovat případné podkresby, změny a skryté nápisy, zejména provedené inkoustem.

- rentgenfluorescenční analýza (XRF): spočívá v ozáření předmětu rentgenovým zářením, což vybudí elektrony v atomovém obalu a vyvolá záření s nižší energií, které má pro každý prvek typické spektrum. Metoda umí stanovit prvkové složení od protonového čísla 11. Tak byly zjištěny v červeném barvivu iniciál složky jako sloučeniny rtuti, síry a olova. Test inkoustu běžného písma RK ukázal, že obsahuje železo, draslík a v menší míře síru. V inkoustu RZ byl prokázán vysoký obsah mědi, menší množství železa, draslíku a síry. Rentgenové záření proniká do určité hloubky pod povrch, nicméně u vrstevnatých míst není snadné rozlišit, které prvky jsou obsaženy v podkladu a které ve svrchních vrstvách.

- Ramanova spektroskopie: materiál je ozářen laserem a v odraženém světle se pozorují odchylky od frekvence dopadajícího světla. Ty vznikají interakcí dopadajícího záření s proměnlivým elektrickým polem, které se vytváří vibrací a rotací molekul (tzv. Ramanův rozptyl). Spektrum a polarizace odraženého záření vypovídá o vlastnostech molekul. Metoda je vhodná pro určování složení a struktury látek. Při zkoumání Rukopisů byla použita pro výzkum barev, inkoustu, pergamenu a skvrn po předchozích chemických zkouškách. Umožnila např. zjistit přítomnost hexakyanidoželeznatanu železitého (berlínské modři) v některých iniciálách a skvrnách.

- rentgenografie: rentgenové záření prochází materiálem a je v něm částečně pohlceno. Míra absorpce závisí na hustotě materiálu a také na tloušťce vrstvy. Nejkontrastněji se zobrazují místa obsahující sloučeniny rtuti, olova nebo zlata. Používá se pro zobrazení spodních vrstev maleb a určení rozsahu druhotných zásahů. V Rukopisech ukazuje především rozložení červených barviv: rumělky (sulfid rtuťnatý) a minia (oxid olovnato-olovičitý).

- optická pozorování stereomikroskopem umožnila vidět a vyfotografovat povrchové podrobnosti pergamenu a psacích látek

- byly pořízeny fotografie v ultrafialovém světle a ve viditelném světle (rozptýleném, bočním a procházejícím). Ultrafialová luminiscence zřetelně rozlišila rumělku a minium, nicméně jejich stratigrafii (která vrstva leží na které) bylo obtížné posoudit.

- analýzu vzorků pergamenu metodou MALDI-TOF MS (hmotnostní spektrometrie) provedla univerzita v anglickém Yorku. Vzorky byly odebrány z nepopsaných míst měkkou pryží. Ukázalo se, že pergamen obou Rukopisů byl vyroben z telecí kůže.

Před začátkem měření bylo nejprve nutné sestavit přehled dosavadních zkoušek, jakousi mapu Rukopisů s vyznačením míst, kde už působily chemické látky a zanechaly větší či menší skvrny. Vyšlo najevo, že k některým skvrnám se nikdo nepřiznal, nebyly nikde zaznamenány.

rentgen RZ - výřez

rentgen RZ - výřez

Poškození Rukopisů dosavadními chemickými zkouškami není zanedbatelné. Nejde jen o skvrny různých barev; bylo prováděno také vymývání jednotlivých písmen vodou a jako důsledek mokrých procesů vznikala zvlnění a smrštění pergamenu. Všechny iniciály RK jsou nyní ve špatném stavu a jsou nevratně poznamenány předchozími zásahy.

K nejzávažnějšímu poškození došlo během zkoumání Ivanovovým týmem koncem 60. let 20. století, především vinou tzv. želatinových otisků. Proužky želatinového papíru byly smočeny v kyselině chlorovodíkové a lisovány po dobu 1 minuty s pergamenem. Výzkumníci tak chtěli najít stopy dřívějšího písma (našli drobné skvrny, avšak z celkem 22 proužků uvádějí jen nález 2 písmen).

Na místech želatinových otisků je dodnes výrazně vyšší obsah chloru. Ze zprávy Ivanova vyplývá, že po pokusech nebylo provedeno vymytí kyseliny. Zvýšená kyselost způsobuje křehnutí pergamenu, praskliny a upadávání kousků. Již muzejní chemik Komárek r. 1971 upozornil na nutnost odstranění „zbytků kyseliny solné“. Dva otisky na RK a jeden na RZ nebyly dokonce ani zaznamenány v dokumentaci.

Na prvním proužku RK způsobil Ivanovův tým proděravení při „rekonstrukci“ Bělohoubkovy zkoušky. (Bohužel při této „rekonstrukci“ nedodrželi Bělohoubkův postup, použili silnější koncentraci kyseliny chlorovodíkové.) Na 3. straně RZ přímo vyřízli malý otvor. Dále tým provedl razantní test na iniciále N, kam zanesl berlínskou modř, jejíž přítomnost bylo právě třeba ověřit.

Rukopis zelenohorský byl méně ovlivněn zkouškami než Rukopis královédvorský. Stav pergamenu není tak vážný a při opatrné manipulaci nehrozí bezprostřední poškození.

Samozřejmě došlo k určitému opotřebení Rukopisů již samotným zubem času, lze pozorovat vyblednutí inkoustu, odpadání a oděr inkoustu. Ke ztrátám barevných vrstev mohla přispět také degradace jejich pojiva.

RK - mapování předchozích průzkumů (výřez)

RK - mapování předchozích průzkumů (výřez)

Nový výzkum v Národním muzeu, který proběhl od února 2017 do ledna 2018, zdokumentoval nynější stav Rukopisů, pořídil měření pomocí moderních metod a fotografie detailů ve velkém rozlišení.

Nové poznatky se týkají například složení a pořadí barevných vrstev v iniciálách. V proslavené iniciále N byl v modré barvě identifikován kyanoželeznatan, vyskytuje se zde tedy berlínská modř, popsaná v literatuře poprvé r. 1704. Je pravda, že kyanoželeznatan sem byl aspoň zčásti zanesen neodborným zásahem Ivanovova týmu, nicméně kyanoželeznatan byl zjištěn také v iniciále Z na prvním proužku, kde je modrá pod zelenou. Modré barvivo v iniciálách S a P se nepodařilo určit. Zde by bylo dobré provést odborné zhodnocení nálezů, též s uvážením hypotézy Lubomíra Sršně, že barevnou výzdobu Rukopisů mohl provádět Václav Hanka až po jejich nálezu. Raná svědectví o vzhledu RK se totiž o barevných zlacených iniciálách nezmiňují.

S napětím byl očekáván i průzkum inkoustů obou Rukopisů. Duběnkový inkoust by hovořil pro velké stáří Rukopisů, protože rezatí až po několika staletích a v RK je inkoust už od doby nálezu rezavý. Odpůrci pravosti však namítali, že padělatel mohl vynalézt inkoust s jiným složením, který by stárl rychleji. Jak již bylo uvedeno, v inkoustu RK byl XRF spektrometrií zjištěn vysoký obsah železa a další prvky. Nicméně se nepodařilo určit, zda jde o duběnkový inkoust, nebo o inkoust na bázi železité soli. Pomocí XRF nelze detekovat organické složky (tříslovinu). Ani pokus o charakterizaci inkoustů RK a RZ Ramanovou spektroskopií nebyl úspěšný.

Tým spisovatele Ivanova uzavřel roku 1971 své zkoumání tvrzením, že oba Rukopisy jsou palimpsesty. To znamená, že původní písmo bylo vyškrabáno a na pergamen napsán nový text. Zde je přehled údajných nálezů spodního písma v RK, jde spíše jen o roztroušené skvrnky či tečky.

Nový průzkum v Národním muzeu tuto teorii vyvrátil, neboť nebyly nalezeny žádné spodní vrstvy písma, respektive výsledná zpráva nehovoří o žádném nálezu dosud neviditelných písmen či jiných objektů. To je významné, protože použité metody mají schopnost proniknout i pod povrch pergamenu. Zejména na rentgenových fotografiích je zřejmé, že případné spodní písmo by muselo být vidět.

Na třech místech v RK se badatelé z Ivanovova týmu domnívali, že vidí čtvereček či ovál po vyškrabané iniciále. Na všech třech místech byla provedena měření XRF, ale neukázala přítomnost ani malého množství prvků, odkazujících k jakémukoliv pigmentu. Po iniciálách by musely zůstat stopy, pokud byly psané barvou obsahující kov.

V RZ spatřoval Ivanovův tým původní písmo palimpsestu v takzvaných miniových značkách: červených písmenech, která v rukopise pozoroval již Palacký a považoval je za noty pro hlasitý přednes. Dle některých pozorovatelů jsou miniové značky navrch, dle jiných jsou vespod coby důkaz palimpsestu. V Národním muzeu ani důkladný mikroskopický průzkum jednoznačně neprokázal, v jakém pořadí byla nanesena rumělka a minium. Pro přesné určení stratigrafie vrstev by byla nutná invazivní metoda - odběr mikrovzorku.

Jediný náznak předchozího písma je zmíněn v iniciále A v RZ, kde rentgen ukazuje na možnost předchozí existence bříška kapitálkového D, které tam mělo být dle Ivanova.

Výzkum v Národním muzeu byl zakončen doporučením: kyselé prostředí, které bylo vytvořeno v rámci chemických zkoušek, výrazně urychluje degradaci Rukopisů. Aktuální se proto stává diskuse o formě a charakteru nezbytného konzervačního zásahu. Rukopisy jsou nyní uloženy volně v obálkách z alkalického papíru v klimatizovaném trezorovém depozitáři Národního muzea.

Výsledky průzkumu vyšly v publikaci Hmotný průzkum Rukopisů královédvorského a zelenohorského: dokumentace současného stavu. Publikace se nijak nevyslovuje ke stáří Rukopisů, v historickém výkladu se drží faktů a při popisu výzkumu se omezuje na zjištěné skutečnosti.

Je zřejmé, že by bylo dobré prozkoumat Rukopisy důkladněji. Otázka stáří Rukopisů je důležitá pro hodnocení našeho národního obrození a v případě pravosti i pro starší dějiny. Proto soudím, že i šetrné invazivní metody (odběr mikrovzorků) jsou zde na místě. O naší dávné minulosti dosud zdaleka nevíme vše, jak ukazuje třeba nedávný archeologický výzkum základů monumentálního předrománského kostela na Vyšehradě. Doufejme tedy, že zkoumání Rukopisů moderními metodami bude pokračovat.

Pořad Reportéři ČT informoval o průzkumu v Národním muzeu zde od 28:20 minut.



TIP: Osvědčené lubrikanty, které vám zpříjemní milostný zážitek
TIP: Osvědčené lubrikanty, které vám zpříjemní milostný zážitek

Asi každá z nás někdy zažila pocit svědění a svíravého pocitu v intimních oblastech. O příjemných hrátkách si v takových chvílích můžete nechat jen zdát. Co když se ale tyto problémy dají řešit pomocí lubrikačního gelu?






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.