Pátek 16. května 2025, svátek má Přemysl
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

OSOBNOST: Mauric Remeš

diskuse (1)

150 let od narození lékaře a významného vědce

V tomto roce uplyne 150 let od narození Maurice Remeše. Dnes jej zná málokdo, avšak v době 1. republiky byl Mauric Remeš významnou osobností ve společenském i vědeckém životě. Jeho publikované dílo představuje přes 500 odborných prací z lékařství, paleontologie, geologie, botaniky, zoologie a balneologie. Napsal řadu statí k dějinám hudby a divadla. Pod různými pseudonymy psal Remeš i beletrii. Největších úspěchů však dosáhl v paleontologii, a to v celosvětovém měřítku.

Mauric Remeš, rok 1955

Mauric Remeš se narodil v moravském městečku Příbor 21. července 1867. Byl vášnivým čtenářem verneovek a cestopisů. Hodně jej ovlivnilo vyprávění příborského rodáka, který se jako námořní důstojník zúčastnil plavby kolem světa. V Příboře začal Remeš studovat gymnázium, které dokončil v Litomyšli. Tam se seznámil s Aloisem Jiráskem, se kterým zůstal v kontaktu i v pozdějších letech. Na lékařské fakultě Vídeňské univerzity studoval v letech 1885 – 1891. V Berlíně se na studijním pobytu setkal se světoznámými vědci, jako byli mikrobiolog Robert Koch a patolog Rudolf Virchow.

Den, na který připadalo výročí Remešovy doktorské promoce na vídeňské univerzitě (21. 3. 1891), Remeš neopomenul zmínit v žádném ze svých deníků, které si pečlivě vedl až do své smrti. Svou podstatou byl typickým vlastencem, představitelem české inteligence utvářené v devadesátých letech 19. století.

Náhoda zavedla Remeše do Olomouce, kde mu bylo nabídnuto místo. Nejdříve působil v zemské nemocnici a porodnici, pak v Olomouci vykonával soukromou praxi a po roce 1900 se stal lékařem ředitelství státních drah. V Olomouci se oženil s Marií Nešverovou, dcerou hudebního skladatele Josefa Nešvery. Byl znám jako vlastenecký vzdělanec činný v českých vědecky orientovaných spolcích.

Z cest po severní Africe,1905, Remeš vpravo

V roce 1931 odchází Remeš do důchodu z postu šéflékaře olomouckého ředitelství drah. I po svém penzionování se věnoval vědecké činnosti, zejména v paleontologii. Společně s paleontologem Josefem Augustou vydali v roce 1936 první českou vysokoškolskou učebnici paleontologie. Remeš byl v paleontologii odborníkem uznávaným i v zahraničí. Díky svým rozsáhlým jazykovým znalostem byl ve spojení se zahraničními paleontology a své práce publikoval v prestižních odborných časopisech. Americký paleontolog Chapman po něm pojmenoval některé druhy fosilní fauny. Remešovo jméno má přes třicet fosilních organizmů. V roce 1947 byl Remeš za celoživotní přínos v geologii a paleontologii oceněn čestným doktorátem přírodních věd Karlovy univerzity. Svou mimořádně rozsáhlou paleontologickou sbírku věnoval Remeš Karlově univerzitě v Praze.

V roce 1933 Remeše postihla tragédie, když zahynula jeho jediná dcera Marie (syn Miloslav zemřel v dětském věku). Marie Remešová se provdala za geologa Radima Kettnera, který se stal profesorem geologie na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. V červenci roku 1933, kdy byl její manžel na mezinárodním geologickém kongresu ve Washingtonu, zúčastnila se Marie Kettnerová botanické výpravy do Vysokých Tater. Výpravu pořádala univerzita a jelikož Kettnerova manželka byla milovnicí přírody a zajímala se o horskou květenu, byla po Kettnerově intervenci zařazena do botanické výpravy. Dne 25. července 1933 při celkem nenáročném sestupu z Vidle do Ždiaru se Marie Kettnerová zřítila ze svahu a podlehla četným zraněním. Dne 27. července o nešťastné události přinesly na první straně pražské Národní listy – Večerník zprávu: Žena pražského učence se zabila ve Vysokých Tatrách. V té době byl Radim Kettner na kongresu ve Spojených státech a o smrti své ženy dosud nevěděl.

Remešova sbírka - zkameněliny amonitů
Zkameněliny z Remešovy sbírky

Zkameněliny z Remešovy sbírky

Mauric Remeš a Radim Kettner udržovali mezi sebou kontakt až do Remešovy smrti. Remešova pozůstalost je rozsáhlá a dosud z větší části nezpracovaná. Nachází se ve Vědecké knihovně v Olomouci, v olomouckém Vlastivědném muzeu a v Muzeu v Příboře. Vedle dosud neuveřejněných vědeckých prací v rukopisech a strojopisech obsahuje pozůstalost i Remešovy deníky a rozsáhlou korespondenci s Radimem Kettnerem. Nic z toho, až na malé ukázky, nebylo publikováno. Přitom právě jejich bohatá korespondence, v níž si vyměňovali názory na dění po roce 1945 včetně událostí 50. let, je mimořádně cenným svědectvím o tom, jak dva z určitého pohledu blízcí lidé rozdílně prožívali a vnímali tehdejší dobu.

Mauric Remeš byl hluboce věřící. Ti, kteří jej znali, ho charakterizovali jako člověka, který vedle výprav do přírody se pohybuje mezi bytem, kostelem a knihovnou. To, co přišlo po roce 1945 a zvlášť po roce 1948, Remeš odmítal přijmout. Naproti tomu jeho zeť Radim Kettner měl názory jiné. Za první republiky vystoupil z římsko-katolické církve. Ve 40. a 50. letech 20. století se stal snad nejvíce uznávaným československým geologem. Od roku 1953 byl členem Československé akademie věd. Cestoval po celém světě a v roce 1956 byl vyznamenám Řádem republiky.

Remeš v dopisech Kettnerovi neskrývá své znechucení nad projevy české inteligence, mládeží a světovou politikou. Zatímco z Remešových dopisů Kettnerovi je vidět jeho stále se prohlubující pesimismus, zklamání nad tím, co vše se kolem děje, Kettner po roce 1945 trvale srší optimismem a všechny společenské změny nadšeně podporuje. Z mnoha věcí si dělá i legraci, třeba z působení akčních výborů na své fakultě. Dopisy posílané Remešovi zdobí malůvkami tlustých prelátů a karikaturami farářů.

Co si o takovém „vtipkování“ můžeme dnes myslet? Mohlo to být mezi Remešem a Kettnerem domluveno, aby případné cenzurování korespondence Kettnera nepoškodilo? Bylo pro Kettnera nebezpečné, když jako politicky uvědomělý a režimem protežovaný odborník si dopisoval s Remešem? V některých věcech se Kettner skutečně ukazuje snad až příliš bojácný, to když například ve svých dopisech opakovaně vyjadřuje obavy z toho, že mu do jeho nadstandardního pražského bytu přidělí nájemníka. Obava u akademika a nositele vysokého státního vyznamenání tehdy jistě zbytečná.

Remešova sbírka

Remeš byl člověkem vysoké mravní a kulturní úrovně a v tom Kettnera převyšoval. Jako vlastenecký vzdělanec se nikdy nedokázal se změnou režimu vyrovnat, upadal do pesimismu a realita, která ho obklopovala, byla pro něj životním zklamáním a on se s tím v dopisech Kettnerovi a ve svých denících nijak netajil. V jednom dopise Kettnerovi se kriticky vyjadřuje o Slovanech, kteří prý jsou „odedávna na otročinu zvyklí, snášejí ji, pokud mohou snesitelně žíti, na změně tyranství jim nezáleží“. V říjnu 1957 ve svém deníku píše: „Lidová univerzita v Olomouci zahajuje dnes podzimní běh, na prvním místě je kurs o vědeckém atheismu.“

Na sklonku života Mauric Remeš, kterého známí nazývali Mořic, vysvětloval, jak to vlastně s jeho křestním jménem je. Mořicem jej začali nazývat profesoři na gymnáziu v Litomyšli. I v Olomouci mu tak všichni říkali a on se s tím smířil. Když ale žije docela stranou, vrátil se, jak napsal ve svém deníku, „k správnému a pěknému jménu Mauric“.

Mauric Remeš umírá 19. července 1959, dva dny před svými 92. narozeninami, v obci Dvorce na Bruntálsku. Jeho zeť Radim Kettner jej přežil o 7 let.

Výstava Mauric Remeš v Příboře

Před několika lety Lubomír Novotný ve své studii o Maurici Remešovi nazval Remeše „Svědkem umírajícího času“. Je to převzato z názvu filmu o lékaři Janu Jesseniovi. Mauric Remeš prožil své mládí v době plné optimismu, kdy vládla víra v trvalý pokrok a zlepšování životních podmínek lidstva i českého národa. Pak zažil dvě světové války, jejich hrůzy, změny několika režimů a posledních 20 let života byl svědkem rozkladu všech hodnot, které kdysi pokládal za neotřesitelné. Ostatně osobnost Remešova formátu se značně vymyká i současnosti.

Foto: autor

Pozn: Fotografie pořízeny na výstavě Mauric Remeš – příběh lékaře a významného moravského paleontologa, která je od 13.6.2017 v Muzeu v Příboře a potrvá do 23.9.2017.

Leoš Strnad
16. 5. 2025

NVIDIA objevila v Saudské Arábii Eldorádo

Ondřej Neff
16. 5. 2025

Jsem notorický scifista.

SÝR ZDARMA
16. 5. 2025

Na obranu zdravého rozumu a o páchání dobra

Ohlas čtenářů
16. 5. 2025

Nejsem Aston, ale o program se klidně podělím.

Aston Ondřej Neff
13. 5. 2025

Po čtyřiceti letech si lidé chtěli užít radosti „nevolit‟.

Aston Ondřej Neff
14. 5. 2025

Chystaná smlouva s Korejci mohla být nepopiratelný úspěch

Aston Ondřej Neff
15. 5. 2025

O co jde vládní sestavě v předvolební kampani?

Aston Ondřej Neff
16. 5. 2025

V tomto světě je možné všechno.

Úpadek německého hospodářství je zjevný každému.

Linda Kholová
16. 5. 2025

Výsledky mezinárodního sklářského sympozia, které pro výtvarníky z celého světa pořádá Nový Bor...

Lidovky.cz
16. 5. 2025

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný pozastavil své členství v ODS. Informoval o tom na síti X. Soud jej...

mul Matyáš Müller
16. 5. 2025

Český premiér Petr Fiala (ODS) dorazil na summit Evropského politického společenství do albánské...

Josef Kopecký
16. 5. 2025

Hnutí SPD představilo volební lídry pro podzimní volby do Sněmovny. Půjde do nich společně se...

Marek Hudema
16. 5. 2025

Není to tak dlouho, co to vypadalo, že Ukrajina nebude jednat s Ruskem o míru, dokud Kreml nebude...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz