Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (120)
Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti jsou a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.
Známý, dnes tak trochu zapomínaný lékař, dramatik, prozaik, básník a literární kritik MUDr. František Skácelík (1873-1944), syn lékaře, poslance a starosty Přerova, napsal 14. srpna 1941 do Národní politiky hezký článek o lékařské erudici profesora MUDr. Emericha Maixnera (1847-1920). Článek začíná slovy: „Jeho poklep a poslech byl výkonem virtuosa, ovládajícího do posledního taktu nepochopitelné a nepostižitelné tajemství…“.
Na druhé straně vysoké Maixnerovy lékařské odbornosti byly i jeho aktivity odborně společenské. Jako mladý chlapec prodělal onemocnění tuberkolózou, bohudík se šťastným koncem. Ne každý měl v boji s touto zákeřnou nemocí úspěch. V devatenáctém století patřila tuberkulóza k nejnebezpečnějším a nejzákeřnějším onemocněním. Umíral na ni v průměru každý sedmý člověk. Tehdejší lékařská věda viděla řešení v budování specializovaných sanatorií, což doporučil i mezinárodní lékařský sjezd v roce 1898 konaný v Berlíně. Čeští lékaři reagovali na tuto situaci velice promyšleně. Již v roce 1901 vznikl z jejich iniciativy „Český pomocný zemský spolek pro nemocné plicními chorobami v Království českém“, jehož prvním předsedou se stal profesor Emerich Maixner z Roblínova (1847 – 1920), žák a zeť profesora MUDr. Bohumíra Eiselta (1831 – 1908), který se zabýval mimo jiné i problematikou plicních chorob. V tomto zemském spolku poprvé zazněla Maixnerova myšlenka na výstavbu plicního sanatoria. K realizaci této myšlenky přispěl významným počinem filantrop, pražský rodák, kníže, bibliofil a diplomat Josef Jeroným Colloredo-Mannsfeld (1866-1957). S chotí Lucy Sophií Yvonnou Jonquetovou (1878-1940) věnovali v roce 1907 spolku stošedesátihektarový pozemek na vrchu Pleš na Dobříšsku. V Dobříši byl starostou mimo jiné i jeho tatínek, jehož v roce 1914 ve starostenské funkci Josef Jeroným vystřídal a zastával ji až do konce první světové války.
Členové Českého pomocného zemského spolku pro nemocné plicními chorobami v Království českém se pod vedením profesora Maixnera obrátili i na veřejnost s žádostí podporu. Vznikl dokonce zvláštní finanční fond, jehož nákladem byly tištěny nejen pohlednice, ale i letáky, plakáty, manželky lékařů pomáhaly při pořádání dobročinných akcí, sbírek, loterií a bálů. Dobrá věc se podařila.
V roce 1908 byl na úpatí vrchu Pleš (490 m n. m.) položen základní kámen budoucího prvního lůžkového sanatoria stavěného podle projektu novorenesančního architekta profesora Ing. Rudolfa Kříženeckého (1861 – 1939). V roce 1912 byla zahájena vlastní stavba a 2. února 2016, u příležitosti 60 let panování císaře Františka Josefa I., byl velkoryse pojatý léčebný komplex otevřen. Již v roce 1918 měl kapacitu 360 lůžek a základní služby zde formuloval právě profesor Emerich Maixner. Dnes zde je Institut onkologie a rehabilitace s.r.o. Na Pleši.
Jenom mimochodem: Perfektní personální služby zde poskytovaly členky duchovního spolku „Kongregace Šedých sester II. řádu svatého Františka“, který byl založen v roce 1853 v Praze (sestry nosily černý hábit s šedým límcem a šedý plášť). Mimochodem, kongregace byla po nástupu komunistů zlikvidována a v jejich prvotním sídle v kostele sv. Bartoloměje a v přilehlých budovách v Bartolomějské ulici v Praze byly od roku 1948 vyšetřovny Státní bezpečnosti.
Úžasný člověk, tenhle Emerich Maixner. Narodil se 5. listopadu 1847 v Nové Huti u Nižboru v rodině vrchnostenského úředníka Jiřího Maixnera a manželky Anny. Po studiích na Akademickém gymnáziu v Praze absolvoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde promoval v roce 1871. Jeho kariéra byla úžasná, pochopitelně díky talentu a pracovitosti, což mu zřejmě bylo dáno do vínku. Je považován za zakladatele českého interního lékařství, zejména pak oborů biochemie a hematologie. Jako vrchní redaktor Ottova slovníku naučného napsal v letech 1878-1897 všechna hesla týkající se interní medicíny. Je autorem více než sta vědeckých prací (zejména z oborů kardiologie, kasuistiky a laryngologie) a jeho první česká čtyřdílná souborná učebnice vnitřního lékařství „Příruční kniha speciální patologie a terapie vnitřních nemocí“ byla řadu let výjimečnou a jedinou českou učebnicí svého druhu. Její upravený a rozšířený první svazek „Nemoci srdce a cévstva“ je naší první moderní učebnicí kardiologie. Již v roce 1905 založil v Praze úplně první protituberkulózní dispensář (bezplatná lékařská poradna, kde se také rozdávaly léky). Již v roce 1903 se mu podařilo získat pro potřeby I. a II. interní kliniky rentgen.
Absolvoval řadu studijních cest po evropských zemích, byl mimo jiné i členem nejvyšší říšské zdravotní rady, členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění Královské české společnosti nauk, čestným členem Varšavské a královské lékařské společnosti a mnoha další evropských učených společností. Od roku 1907 byl dvorním radou a císařským rozhodnutím ze dne 29. ledna 1918 byl povýšen do rakouského šlechtického stavu s predikátem „z Roblínova“.
Byl i výborným pedagogem. V letech 1914-1918 byl jeho asistentem například budoucí vynikající hematolog profesor MUDr. Miloš Netoušek (1889-1968), který po Maixnerově odchodu do důchodu odešel pracovat do československé nemocnice v Tomsku na Sibiři. Později, v roce 1920, vybudoval lékařskou fakultu v Bratislavě.
A ještě jedna úžasná součást Maixnerova bohatého života. V obci Kňovice je barokní zámek s pseudogotickou úpravou z 19. století. Poslední šlechtický majitel Jan Vincent Lipovský z Lipovic prodal v roce 1819 zámek c. k. nadporučíkovi Antonínu Wangovi. Jeho syn, také rakouský důstojník, Josef Wang proslul pokusy o zavedení hedvábnictví k okolí obce. Za tímto účelem sázel morušové stromy (neúspěšně), později zakládal chmelnice nebo doloval antimon, avšak vše bez úspěchu. Snad také proto prodal v roce 1895 zámek profesoru MUDr. Emerichu Maixnerovi. Ten měl šťastnější ruku – jeho sad v zámecké zahradě byl velice brzy předmětem zájmu pěstitelů okrasných a vzácných ovocných stromů, které zde dr. Maixner s úspěchem pěstoval. A byly chvíle, kdy se pod okny zámku (většinou o nedělích) shromažďovali místní občané a naslouchali velebným tónům klavíru, který mistrně ovládal zámecký pán profesor MUDr. Emerich Maixner. Jak by také ne, byl kdysi velice úspěšným žákem Bedřicha Smetany.
V roce 1948 byl zámek Maixnerovým potomkům zkonfiskován a v dalším období sloužil potřebám místního národního výboru.
V roce 1919 postihl doktora Meixnera první záchvat mrtvice. Počátkem roku 1920 mu kolega profesor MUDr. Rudolf Tomáš Jedlička (1869-1926), který byl hned po studiích externistou na Maixnerem vedené interní klinice, odoperoval tříselnou kýlu. Brzy poté došlo k další apoplexii (rozsáhlé krvácení), k čemuž se přidružil i zánět plic. Následoval další záchvat mrtvice a 27. dubna 1920 profesor Maixner umírá. Zůstali po něm dva synové - Emerich (*1887), který se stal rovněž lékařem jako otec, a druhorozený Arthur (*1889), který byl právníkem. Jejich maminka, Maixnerova manželka Maria, byla dcerou profesora MUDr. Jana Bohumila Eiselta (1831-1908), na jehož klinice získal Emerich Maixner první lékařské místo po promoci v roce 1871. Potomci rodiny Maixnerových žijí dodnes.
Příště: Znamenití lékaři v českých zemích… KONEC

https://www.emimino.cz/clanky/bepanthen-pecovat-chranit-milovat-pro-spokojenost-tech-nejmensich/
Mast Bepanthen Baby je každodenní pomocník pro miminko i pro vás. Díky panthenolu a mandlovému oleji poskytuje trojitou péči – přirozeně...

Šílený blázinec, říká o pilotním testování ředitel Černý. Učitelé se mají zaměřit kromě výuky i na pocity žáků

Havlíček spustil šetření k Dukovanům. Ohrožuje tím celou dostavbu nového bloku, říká odvolaný expert

V létě bude od epidemie klid, odhaduje matematik Levínský. Plánované rozvolnění považuje za šílenost

Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.
