19.3.2024 | Svátek má Josef


HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (113)

4.12.2019

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

113 Znamenití 1

Málokdo dnes ví, že iniciátorem tradičního vánočního plavání otužilců ve Vltavě u Slovanského ostrova byl vedle známého pražského podnikatele Alfréda Nikodéma (1853-1942) také profesor MUDr. Karel Chodounský (1843-1931), zakladatel české farmakologie, vynikající propagátor turistiky. Snad díky svému sportovnímu zaměření na otužování se pan profesor dožil požehnaného věku 94 let (zemřel 12. května 1931).

Profesor MUDr. Josef Pelnář (1872-1964), zakladatel českého vnitřního lékařství, pronesl u hrobu profesora Chodounského mimo jiné tato slova: „S profesorem Chodounským se nám ztrácí poslední muž obrozenecké generace přírodovědecké, která vycházejíc z Národního muzea připravovala a zdárně připravila půdu české univerzitě pražské a České akademii věd a umění. V základech samostatné české přírodovědecké kultury patří ke kamenům úhelným nejen svými vědeckými pracemi, ale také svou neúmornou prací organizační, svým nezdolným optimismem a svým nadšením…“

Známa je příhoda z doby, kdy profesor Chodounský již jako přednosta farmakologického ústavu pražské lékařské fakulty zastával před svými asistenty názor, že onemocnění nemůže způsobit pouhé prochladnutí, ale pouze mikroorganismy. Proto jako vášnivý turista chodil v deštích po horách a přesvědčoval své okolí, že z chladu nelze onemocnět.

Děd Karla Chodounského byl mlynářem v Chodouni na panství Točník (odtud možná příjmení Chodounský). Jeho syn, otec budoucího profesora, byl hospodářským správcem na panství hraběte Waldsteina-Wartenberka. Karel byl nejstarší z jedenácti dětí – měl tři sestry a sedm bratrů, z nichž tři ho následovali ve studiích. On sám studoval v letech 1854-1862 na akademickém gymnáziu v Praze, kde byl jeho učitelem přírodopisu Emanuel Purkyně (1831-1882), mladší syn Jana Evangelisty Purkyně. Ten byl mimo jiné od roku 1857 kustodem botanické sbírky Muzea království českého (dnes Národní muzeum).

113 Znamenití 2

Emanuel Purkyně (vpravo) byl především botanik a středoškolský profesor. Naposledy učil na České lesnické škole v Bělé pod Bezdězem. On to byl, kdo upozornil svého otce na velice nadaného gymnazistu Chodounského.

Na přímluvu Emanuela Purkyně byl student Chodounský jmenován muzeálním praktikantem v oddělení korýšů a pavouků. Když o dva roky později publikoval v časopise Živa práci o vývoji kusadel brouků, pozval ho do své pracovny sám Jan Evangelista Purkyně (1787-1869) a nabídl mu další spolupráci, zaměřenou také na potřeby Spolku českých lékařů. V roce 1867 se Chodounský stal prvním předsedou Spolku českých mediků, později byl jmenován Purkyněho výpomocným asistentem. Purkyně sám byl významným farmakologem, uznávaným později i zahraničními odborníky.

Chodounský promoval v roce 1868, nejprve byl asistentem v pražské porodnici u profesora Strenga, později byl osobním lékařem polského knížete Pavla Sanguszka, posléze osobním lékařem hraběnky Aichelburkové v Poličanech a krátce byl i městským lékařem ve Voticích.

V roce 1877 byl Chodounský praktickým lékařem v Praze na Smíchově a mimo jiné se prezentoval jako jeden z hlavních redaktorů Časopisu lékařů českých. V roce 1884 se habilitoval z balneologie a klimatoterapie. Spoluprací s organickým chemikem profesorem Bohumilem Raýmanem (1852-1910) se postupně dostal k farmakologii a k toxikologii. V roce 1889 se habilitoval i z farmakologie a díky své privátní praxi značně dotoval potřeby chemického ústavu vedeného zmíněným již profesorem Raýmanem.

V roce 1902 byl Chodounský jmenován řádným profesorem a přednostou farmakologického ústavu a tři roky poté vydává dodnes nepřekonanou první českou učebnici Farmakologie (1905). V roce 1914 odchází profesor Chodounský na odpočinek, avšak ej stále aktivní. V letech 1920-1922 zakládá farmakologický ústav na brněnské lékařské fakultě. V roce 1929 mu Masarykova univerzita udělila čestný doktorát, nejen za jeho místní farmakologické aktivity. Chodounský sám vychoval stovky lékařů, protože mimo své náročné práce přednostenské, přednášel a vzdělával tak nespočet studentů.

V osobním životě neměl moc štěstí. Oženil se s Julií rozenou Chvátalovou (1846-1927), která zemřela po dlouhotrvající chorobě. V roce 1900 zemřel jeho čtyřiadvacetiletý syn Karel a v jedenapadesáti letech odešla ze světa jeho dcera Marie (1871-1922), velice nadaná a oceňovaná malířka.

Profesor Chodounský se zabýval především odolností lidského organismu a příčinami vnitřních chorob. V souvislosti s tím vytvořil i novou českou lékařskou terminologii. Byl členem řady evropských lékařských společností a nositelem Rytířského řádu císaře Františka Josefa I.

Příště: profesor MUDr. Josef Pelnář