Do našeho života letos dost brutálně vtrhla umělá inteligence (UI). Objevily se chaty jako ChatGPT nebo Perplexity AI, kde vám odpoví na vaše zvídavé otázky, napíše báseň či program ve vybraném programovacím jazyku a dokonce i seminární nebo diplomovou práci podle zadání. Jiné stránky vám vytvoří obrázek dle slovního zadání v uměleckém stylu či fotografické věrnosti (beta.dreamstudio.ai).

Ona se už dlouho trpělivě vkrádala do našeho světa, nejprve jako ty různé překladače jazyků, informační systémy nebo ne příliš chytrý robot na stránkách bank a pojišťoven. Řešila dílčí úkoly a zdokonalovala se, chcete-li říct, učila se. Dnes je to takový premiant výrostek. Ještě občas udělá nějakou tu chybu nebo si trochu vymýšlí. Ale i on jednou vyroste z puberty. Říká se, že je mu lepší klást otázky a požadavky v angličtině, navzdory tomu, že rozumí výborně česky. To je dáno tím, že odpovědi vytváří z kontextu a již existujících a publikovaných textů na netu a tak má rozhodně větší základ v těch anglických, kterých je řádově více. Jiné překladače (Google, DeepL nebo Lindat) vám to pak přeloží zpět do rodného jazyka.

Je to příjemné a nové, ale dělá to vrásky pedagogům, Pokud studenti poskládali své práce z odstavců již publikovaných prací, jiná umělá inteligence to formou zvláštního programu odhalila a označila je za plagiátory. Ale když text napíše sama umělá inteligence, je to obtížnější a takové odhalení je zatím v plenkách. Časem pomůže opět jiná umělá inteligence. Pedagogové se budou muset s umělou inteligencí smířit a naučit s ní studenty smysluplně pracovat. Pořád lepší, než když jim diplomku napíše jiný člověk za 60 000 Kč. Pedagogové holt budou muset s diplomanty více o práci povídat, vyptávat se proč napsali to či ono a jak to chápou. Diplomku od inteligence bude muset student nastudovat jako každý jiný předmět. Lepší, když na chybu v ní přijde on, než oponent. Vzpomeňte na situaci, když se objevily elektronické kalkulačky, či chytré telefony, jak byly zprvu na školách zakazovány. Jistě na základní škole se student musí naučit určité základy a vtlouci si je do hlavy, aby pak rozuměl tomu složitějšímu. Mě ještě učili i písemně odmocňovat, ale myslíte, že jsem to někdy použil, když byly tabulky a pak i kalkulačky. Časem se naučíme s umělou inteligencí pracovat a zbude nám více času na to přemýšlet co, jak a proč, podobně jako nám to umožnily kalkulačky, počítače a chytré telefony. Ten vnitřek řešení problémů nebývá vždy jen tvůrčí a někdy je to nuda a dřina. Vzpomeňte, jak jsme se při psaní taháků látku vlastně naučili.

Horší je, když umělá inteligence začíná ubírat práci některým profesím. Překladatelé ji nemají moc rádi. Zprvu jim pomáhala při překladech, ale dnes už je často dovede nahradit a zdarma. Bude asi časem i schopna online tlumočení. Také z průměrného programátora umí Perpexity udělat docela dobrého a tedy ho časem i nahradit. Časem bude takových profesí přibývat. Nahradí překvapivě duševní práci, ale ne tu manuální. Ta je zase doménou robotiky, ve které má umělá inteligence ovšem také prsty.

Časem může i šlapat na paty spisovatelům, básníkům, vytvářet a rozpohybovat věrné avatary herců přesně podle režisérovy představy a ve velkém rozlišení. Také nám bere důvěru v pravost. Nebo ještě důvěřujete každé fotografii, či videu byť mluví hlasem celebrity? Vše se už umí napodobit. Pojmy pravost a ryzost se trochu rozmazávají. Místo v deterministickém světě, začínáme žít v tom pravděpodobnostním. Skončí to matrixem?

Na umělé inteligenci se stáváme stále více závislí. V MHD či metru vídáme zombie tváře zahleděné do displejů chytrých telefonů, připravuje nás o mezilidské kontakty. Někteří sociologové se obávají, že UI jsou trénovány na základě velkého množství dat, což může vést k internalizaci nevědomých předsudků obsažených v těchto datech. To může mít za následek diskriminaci a nespravedlivé rozhodování. Ale tyto předsudky jsou geneticky zakořeněny v nás a UI je od nás pouze přebírá. Když vás z deseti psů sedm kousne, začnete být ostražití ke všem psům. A vyprávějte psům o nevhodnosti kolektivní viny. Nad UI můžeme postupně ztrácet kontrolu. S rostoucí složitostí UI může být obtížné nebo dokonce nemožné pochopit, jak UI dospívají k určitým rozhodnutím. To může vést k tzv. „černé skříňce“ problému, kdy nejsme schopni plně vysvětlit, proč UI rozhodly tak, jak rozhodly. To může způsobit nedůvěru a ztrátu kontroly nad důležitými systémy a pocit deprese či méněcennosti.

S narůstající autonomií UI existuje riziko, že by UI mohly být zneužity k nekalým účelům. Hackerům by mohlo být umožněno využít UI k provádění sofistikovaných kybernetických útoků, což by mohlo mít nedozírné následky na soukromí, infrastrukturu a dokonce i národní bezpečnost. Konflikty se budou postupně řešit automatizovanými autonomními drony a zbraněmi a ne vždy možná jen podle přání lidí.

Nedostatečné využití umělé inteligence může pramenit z nedůvěry veřejnosti a podniků v tuto technologii, ale také z nedostatečné infrastruktury, nízkých investic nebo fragmentace digitálních trhů. Už dnes burzovní superpočítače v reálném čase provádějí ve zlomku sekundy miliardové obchody, když objeví dočasnou příležitost na trhu. Vydělávají peníze „z ničeho“ na úkor pomalých lidí.

Řada lidí se obává, že by nás umělá inteligence mohla v budoucnu ohrozit a že bychom měli zvolnit a omezit ji nějakým právním rámcem. Od toho je to ale inteligence, aby si s takovým lidským rámcem dovedla jednou poradit. Až nám bude řídit hospodářství, energetiku, média a i soudnictví. Obavy mohou být místy i oprávněné, ale člověk už je takový zvídavý tvor, že jakmile zjistí, že je něco možné, tak mu to nedá, a udělá to, byť by to mohlo mít negativní důsledky. Nukleární zbraně jsou toho dokladem. Tak možná, že naopak UI nás bude jednou držet na uzdě, abychom se nehádali a neválčili. Nechme se překvapit. Nic jiného nám stejně nezbývá.