NASA pomocí sondy Cassini a sítě radioteleskopů Deep Space Network dokázala, že na Saturnově měsíci Enceladu se nachází velký oceán pod vrstvou ledu. Potvrzuje se tak definitivně domněnka, kterou měli vědci na stole poté, co byly v roce 2005 objeveny výtrysky ledu a páry v oblasti jižního pólu tohoto ledového měsíce. Rozšiřuje se tím naše představa o obyvatelných zónách ve sluneční soustavě.

Enceladus model oceánu pod vrstvou ledu Foto: NASA

Saturnův měsíc Enceladus, velký téměř přesně 500 km, právem poutá pozornost již od prvního detailního průzkumu sondou Cassini v roce 2005. Tehdy bylo zjištěno, že oblast "tygřích trhlin" kolem jižního pólu měsíce je velmi mladá. To automaticky směřovalo k domněnce, že zde dochází k nějaké tektonické aktivitě. Potvrzení přišlo vzápětí, když na snímcích byly objeveny výtrysky ledové tříště a vodní páry směřující právě z těchto trhlin do okolního vesmírného prostoru.

Enceladus ve vizualizaci nad Evropou, porovnání s velikostí Velké Británie Foto: Martin Gembec

Dalším úkolem bylo tedy hledání důkazů pro existenci podpovrchového oceánu, který by byl zdrojem vody i geologicky mladého vzhledu povrchu v této oblasti. Toto úsilí vyvrcholilo letos 4. dubna oznámením, že oceán pod vrstvou ledu skutečně existuje. Využita byla přesná měření změn gravitačního pole při velmi těsných průletech sondy Cassini kolem měsíce. Měřila se při tom frekvence signálu sondy a její změny podle Dopplerova jevu. Signál sondy se jemně zpozdí nebo urychlí podle toho, jak se mění gravitační pole při průletu sondy. Tyto změny pak pomáhají poznat vnitřní strukturu měsíce.

Výtrysky z Enceladu na fotografii z roku 2007 Foto: NASA/JPL/Space Science Institute

Z měření vyplývá, že pod vrstvou ledu tlustou asi 30 až 40 km se nachází velký oceán hluboký asi 10 km, ovšem voda zřejmě vytváří jen jakousi čočku v oblasti kolem jižního pólu měsíce. Měření Cassini jsou průlomová i z hlediska našich představ o obyvatelných zónách ve sluneční soustavě. Dříve se samozřejmě vědělo, že uvnitř velkého ledového měsíce Europa u Jupiteru je oceán vody, ale neočekávalo se, že by se něco podobného mohlo vyskytovat u tak malého měsíce, jako je 500 km velký Enceladus. Europa má pro srovnání průměr lehce nad 3000 km a jak víme, její nitro je zahříváno gravitačními slapy Jupiteru. Podobné procesy by mohly stát i za oceánem na Enceladu, jehož dráha kolem Saturnu je protáhlá elipsa, což by mělo vést ke hnětení jeho nitra slapovými silami.

Výtrysky z jižního pólu Enceladu fotografované 21. 11. 2009 Foto: NASA/JPL/Space Science Institute

Zajímavá informace závěrem určitě je, že voda tryskající trhlinami do okolního prostoru je slaná a navíc obsahuje organické molekuly. To směřuje k myšlenkám na možnou existenci jednoduchého mikrobiálního života na Enceladu. Taková domněnka se ostatně objevuje vždy, když je na nějakém místě sluneční soustavy objevena kombinace tekuté vody a organické hmoty. Díky výzkumu sondy Cassini tak máme lepší povědomí o rozmístění obyvatelných zón ve sluneční soustavě.

Zdroje a související:
[1] Článek NASA (anglicky)
[2] Výtrysky na měsíci Europa očima HST