Když jsem byl malý, neexistovaly mezi zahradami ploty. Někde byly jenom jejich zbytky, ale většinou jsme mohli procházet celými Podlipkami, nebo Nad Klikovkou dle libosti a ochutnávat třešně, jablka či jiné sadové a zahradní produkty. Také jsem si s Jardou a Šubánem mohli hrát, kde se nám zlíbilo. Nikomu to nevadilo a nikdo nás nevyháněl.

Problém byl s naším kocourem Mikešem. Ten coural po zahradách a občas něco "ukořistil". Kuřecí zbytky nebo nějaké kosti, to nikomu nevadilo. Jednou na Štědrý den ale přitáhl půlku kapra! Sebral jsem se a obešel jsem sousedy, abych zjistil, komu to ukradl. Zvláštní věc: nikomu půlka kapra nechyběla! Podezíral jsem Jardovu tetu Lidku, která u Jardy doma vařila a když jsme byli v pubertě, tak s námi popíjela a s Jardou a Todorem i bánila. Podezíral jsem ji, že to na Mikeše nepráskla, protože ho měla ráda. Mikeš byl ohromný mourovatý kocour, který byl neobyčejně společenský, takže se velmi často stávalo, že obešel sousedy, sedl si proti stolu a začal mňoukat a při tom způsobně seděl a moudře se koukal. A oni mu vždycky něco dali. Takže večer se přišoural přežraný do našeho pokoje, lehl si ke mně nebo k ségře do postele a usnul jako špalek, prostě noční šelma… Když se Mikešovy dny naplnily a on se odebral do věčných lovišť, bylo to jako úmrtí v rodině. Nepamatuji se, že by si na něj někdo někdy stěžoval nebo že by ho někdo přetáhnul za to, že něco provedl. Pamatuji si ale, jak v zimě vedly ve sněhu jeho stopy tu od Majerů, tu od Vlčků či od Kučerů, kde byl na výzvědách. Když jsem šel v noci z tréninku, slýchával jsem od sousedů: "No tak, Mikeši, běž domů, ať tě neshání, no slyšíš, běž!" A kocour, jak mě slyšel, se odněkud vyřítil a důstojně přede mnou kráčel zahradou.

Dnes jsou kolkolem ploty, čím blbější soused, tím větší a vyšší. Ze starousedlíků je nás už jen pár. Sousedi, když jim zemřeli rodiče, původní majitelé domů, se začali mezi sebou hádat, až dům nakonec prodali. A noví majitelé, movití lidé bez jakéhokoliv náznaku vkusu, začali původně hezké domy přestavovat, nafukovat a jinak různě prznit. Stavební ouřad na Praze 5, když dostane namazáno, schválí jakékoliv zvěrstvo, styl nestyl. A čím větší prasárna, tím vyšší plot, jen střílny chybějí. A domy, původně krémové s cihlovými doplňky, září pastelovými barvami. Za mého pobytu v Anglii jsem nikde nic tak strašného neviděl. Když v Harpentenu stavěli nové bytovky, byly od těch starých k nerozeznání, kabát měly stejný, vnitřek jiný, moderní. V městečku Bradford, kde natáčeli film "To by se zvěrolékaři stát nemělo", skutečně bylo jen velmi těžké poznat staré od nového. Kupodivu nikde a nikoho nenapadlo postavit si červený nebo zelený dům.

Na rohu Jinonické a Plzeňské ulice byl zbytek staré zástavby a nádherná hospoda Na rozcestí. My jsme jí říkali "Tančírna", protože za kvelbem byl sál, kde se v sobotu tancovalo. Evžen Kudr mi prozradil ještě jeden, bohužel nepublikovatelný název, který souvisel s častým výskytem vysloužilých erotických pracovnic. Úžasná, smradlavá čtyřka, kde kromě vynikajícího piva a rumu měli buřty, párky, utopence, tláču a syrečky. Hospodu teď zbourali. Ne aby ten krásný starý dům zrenovovali a hospodu udrželi, to ne! Nějaký idiot to koupil, zboural a místo toho postaví skleněnou hrůzu. Samozřejmě s požehnáním ouřadu! Čert aby je vzal!

Tak jako Dejvice, potažmo bluesový svět přišly o "Houtyš" a "Chaloupku", tak Smíchov přišel kvůli blbosti radních o další pamětihodnost. Všude v normálním světě si takové staré hospody hýčkají, tady se vydali přesně opačným směrem. Kdo někdy okusil ranní guláš ve čtyřce například U brikety nebo domácí tláču, utopence a jiné dobroty U vysloužilce, takový v životě do McDonalda nevstoupí! Ještě že nám zůstala Klamovka! A nově Jeep bar Lukáše Kulhánka! Myslím nově proti stáří Klamovky, samozřejmě.

Chodím rád v Anglii do starých hospod. Tam je nebourají, pouze renovují. Sice také sprznili Fox and hound, ze které udělali luxusní restauraci v domnění, že když kolem bydlí bohatí, že se tam jen pohrnou. Chyba lávky! Takovou pitomost si může myslet maximálně nějaký marketingový manager, ale skutečnost je jiná! Klientela se přesunula ke Slunci (The Sun inn) nebo do Včelího úlu (Beehave), které si zachovaly starý ráz a nemají nóbl kožená křesla, pro pivo se chodí k pultu a hoří tam krb. V Sun Inn dokoce dva! A študáci tam hrají dobrou muziku.

Proč v Praze ničí dobré staré hospody? Střed města je Disneyland a mor se pomalu rozšiřuje dál od centra. Aby se měsíc vys… nemohli!