Ti naši zvolení zástupci jsou „zas tupci“ – to nás mnohdy napadne, když slyšíme, co nás čeká a nemine díky plodům jejich „moudrého“ vládnutí.

Zní to pěkně, ale co když jsou v tom nevinně, co když to prostředí k vládnutí je natolik dokonale udusáno zákony, předpisy, směrnicemi a „vyššími“ zájmy, že tu nevzejde žádný koukol, ale ani žádná pšenice (jenom něco přízemního) a je jedno, jestli nás zastupuje Petr nebo Pavel, čert anebo anděl – svázané ruce, křídla, ocasy, rohy mají stejně a jakýkoli jejich skutek může být podle potřeby skandalizován nebo kriminalizován. No, jak si ustlali, tak ať si hoví!

Jenže stejné prostředí jako si ustlali, oni čím dál více stelou i nám a naše životní prostředí bude časem asi natolik dokonalé a zabezpečené, že samotný život tu bude sprostý podezřelý a životu nebezpečný a „člověk žijící“ (homo vivus) – majitel čehokoli, podnikající cokoli – bude kdykoli kriminalizovatelný, protože všechno v cajku mít nebude a i běžné životní potřeby – mít domov, zasadit strom, postavit dům, zplodit a vychovat dítě, zatopit v rodinném krbu, nastartovat auto – to vše vydá na několik paragrafů.

Klidný bude asi jenom ten, kdo si jen odpracuje své ve firmě, která vše splňuje, nakupovat bude v halách, kde je také všechno splněno, a bydlet bude v nájemním bytě, který má všechny náležitosti, a děti bude dávat do certifikovaných ústavů, kde z nich udělají správně pohlavně-morální bytosti.

Nedávno tu byla připomenuta myšlenka: „V zemi, která je dobře spravována, je hanba být chudý a v zemi, která je spravována špatně, je hanba být bohatý!“

A jak tedy na tom jsme? Příkladů pro dobré a nedobré spravování by se našlo mnoho, ale já si vezmu na paškál něco, co právě s chudobou i bohatstvím pěkně souvisí a co za časů Konfucia asi nebylo, jinak by se toho jeho moudra určitě dotýkala.

Jak spravována je asi země, kde je hříchem nečerpat dotace a jiné příspěvky a kde jsou lidé vedeni ne k tomu, aby „pracovali a bohatli“, ale k tomu, aby „splňovali a bohatli“! A světe div se! Jedna společná podmínka pro čerpání ledasčeho je – skutečná nebo aspoň předstíraná nebo aspoň předpokládaná – chudoba. Být chudý není hanbou, ale výhodou! A tak i chudáci miliardáři – aby na dotace dosáhli – jsou nuceni chudobu předstírat!

Ale proč? Vždyť nečerpat je přece normální! Nebo jinak: v normální době se nečerpá, čerpá se v nemoci, neštěstí, po živelné pohromě… A to dneska přece není!?

Není to tak! Kdo nečerpá, není odpovědný občan, Evropan 21. století! Kdo nečerpá, nemůže přece splňovat všechno, co je momentálně potřebné splnit. Žít „normálně“ je bez dotací nemožné!

A tak každému podle jeho včas a správně podaných dotačních žádostí! A ti, co nic nečerpají? To je ta nechápající spodina!

Před sto léty se v oblíbené písničce T.G. Masaryka tatíček ptá synka: „Oral-li jsi?“ Dnešní prezident by asi uvítal písničku s dotazem: „Čerpal-li jsi?“

Jenže stále platí, že bez práce nejsou koláče a tedy bez práce nejsou ani dotace! Takže jedni pracují a jiní splňují a čerpají a (ne)pěkně to klape.

A v tom klapotu se mi vybavila poučka z marxismu o tom, že pracující pracuje a vytváří hodnotu a za ni dostane mzdu, ale od určité meze pracovní doby už vytváří nadhodnotu a tu si právě přivlastňuje kapitalista a z ní si žije v blahobytu, zatímco dělník má tak akorát z ruky do huby a je tímto principem vykořisťován. A když tu nadhodnotu budou spravovat dělníci sami – prostřednictvím komunistické strany – tak se budou mít všichni dobře. V praxi to bylo jak kdy, jak kde a jak v čem, ale hlavně strana – s x-letým plánem a dogmatickým uctívání mrtvých filosofů (a vrahů) a zbožňováním Sovětského svazu a zatracováním zbytku světa – těžko mohla konkurovat svobodnému prostředí dobře spravovaných zemí.

Ale komunismus byl odstraněn, nauka o nadhodnotě překonána, lidé mají svobodu a superrychlé technické prostředky a cestě ke světlým zítřkům (normální době) nic nebrání!

Jenže to vypadá, že lidé nemají kompas, který by ukazoval, kudy se tam jde! Pánbůh nekonečně laskavý a moudrý už není a lidé místo pokory a onoho „Vím, že nic nevím!“ mají pevnou víru, že vědí všechno a navíc věří v člověka nemyslícího, nesoudného, nekorektního a škodlivého (vyhubit málo!) a místo kompasu mají navigace s nastavitelnými parametry, ukazujícími ne kam jít, ale koho a co trestat a likvidovat, aby byla cesta: s nulovým vykořisťování, s nulovým výskytem nekvalitních ras, nulovými emisemi, s nulovou nekorektností, s nulovou nenávistí…

A výsledek je, že lidé chodí planinou času – jako v mlze – v kruhu! A tak jsme teď například došli od komunismu ke stejně divnému, nenormálnímu a nevyzpytatelnému zelenismu.

Tady se nadhodnota částečně proměňuje na dotace, které spravují (rozdělují a panují!) vlády a jim nadřízené orgány a spřátelené instituce. A ty žijí rozmařilým životem, plným experimentů a vysmívání se zákonům ekonomickým, přírodním i božím a sympaticky znějící „zelená úsporám“ znamená v praxi často „zelenou“ pro mrhání a horší neřesti.

A podivným cílem zelenismu není stav, kdy bude všeho hojnost a zpívat se bude všude – tady se slibuje, že bude všeho správnost a čím dál větší přísnost řízená heslem: „Hlavně bezemisně!“ O štěstí a radostném zpěvu ani zmínka!

Co by na to dneska říkal Konfucius?
V zemi, která je spravována dobře, nejsou dotace potřeba.
Země, která je spravovaná špatně, je na dotacích závislá.